jsme tu necelé tři měsíce a podařilo se získat za velmi mírné odstupné zahrádku v kolonii. Paní si koupila domek a na zahrádku už dva roky nechodila. Kopřivy po prsa, spousty kamení (jakpak ty tam asi vyrostly?). Tak se maká a pracuje, příští rok bude chata. Sousedi chodí kolem a jsou šťastní, že se ta hrůza likviduje. Možná i to je důvod jak nás, Američany, město přijalo. Nevím a neptám se, ale je nám hezky.

Krom záhonů se zeleninou a ovocem je na ní místo i pro celoročně obyvatelnou a obývanou chatu, pro dva velké psy, pro jeden větší bazén, pro nepočítaně stromů a pro spoustu trávy. Zahrada je koníček nebo spíš životní potřeba mé maminky. A tak je zahrada náležitě opečovávaná a šlechtěná.
No a v bytě mám taky zeleno, kvítek přibývá, tolik jako teď v tom třípokojovém bytě nikdy nebylo. Tak jsem to spočítala - 51 kvítek. Počet není konečný, pořád něco množím.

Bývám tam jeden den v měsíci, máme velikou zahradu se spoustou stromů, předzahrádku a veliký dvůr, tam by si tak užila :-) . . .
a protože mně zemědělství nic neříká, našla by se práce i na zahradě a skalce v mém podnájmu :-).

A funguje to jako za dob socialismu. Mestsky clovek, ktery je v srdci zahradnikem si da zadost a brzo ci rychleji dostane nevelky pozemek, ktery ale patri mestu. Cena je jen symbolicka, ale pozemek musi byt vyuzivan. musi se tam sadit a neco rust. Na rozdil od Nemecka - nejsou zadna pravidla zda to bude trava, kvety nebo rajcata, nebo vse pospolu. Zatim mi da zabrat postarat se o nasi zahradu pri dome. Kdo zahradnici vi, ze je to prace nekonecna a jakmile se neco udela tri dalsi ukoly uz jsou neodbytne. Ale za par rocku az budu v duchodu....uz se tesim.xbkrk

na okraji vesnice,jsou tam jen tři.Nic tam nepěstujeme,jen bylinky a trávu na seno pro lesní zvěř.Dříve jsme pěstovali zeleninu,ale byla nám vždy sklizena předčasně nepracujícími spoluobčany.Bylinky oni nepoužívají,tak teď se ztrácí jen nějaký kov.

Před šesti lety, po rozvodu jsem si splnila sen. Daly jsme s mamčou dohromady pár peněz a já našla kus nádherné země, 8km od místa kde bydlím. Orná půda... 1800m, 25 vzrostlých, ovocných stromů, hrušky, jablíčka, švestky, ořech a pozůstatek bunkru po němcích. ten je zaplněný vodou a pomalinku tam vodička po deštích dotéká. Takže je čím zalévat, mimo tří sudů na dešťovku. Není tam elektřina, pitná voda, plyn, nic. Prostě ráj. Na úřadě mi bylo řečeno že tam nesmím betonovat ani stavět plot. Ale můžu tam třeba vysadit vánoční stromky a prodávat je. Tak jo, místo plotu mám dookola 300 smrků pichlavých. Už jsou celkem veliké. jednou šel kolem myslivec a povídá, "tohle Vám stejně zničí srnky, postavte si tady prozatímní plot". No a už je tam. nejlevnější, školkový, lesní, železné trubky v zemi a na ně přišroubované hranolky. Než spadne, stromky snad vyrostou.
Ze dvou stran je pole, z jedné les a z jedné konce dvou obřích pozemků a domy sousedů 150m daleko. Klid, pohoda, jen srnky a zajíci. Jo semtam myslivec.
Od sousedky jsem si odkoupila maringotku za pár peněz a vyšperkovala (ložnička, obýváček s kamny a kuchyňka. Jo a aby se tam dalo žít, vsadili jsme dvě otvírací okna s okenicemi. Sen.... S mamčiným přítelem starším pánem, ale velmi zručným jsme vyrobili dookola maringotky terasy na metrových nožkách, jedna je zastřešená a druhá prosluněná, posezení a trávíme na zahradě nádherné víkendy.
Tři roky sadím, vymýšlím a snažím se o přírodní zahradu. letos jsme vsadili do nejmokřejšího místa tohohle ráje na zemi šest van, zapustila jsem do mokřin trubky a po každém dešti se jezírka změní ve vodopádky. Už tam mám žabky, ještěrky, vážky, spousta hmyzu a plno ptáků. Pošlu Danielce pár foteček, pokud bude chtít, dá je tady, pokud budou veliké tak ne.
Tak takhle se dá také plnit velký sen i s malými penízky.

.....hezké.čtivé povídání o zahrádce,osobně tleskám i hezkým fotkám........

presne jako je to v me hlave...zadna anglicka pravidelnost, spise organizovany chaos. To aby si vsechen ten hmyz myslel, ze je doopravdy v divocine a chtel tam byt. Ale zaroven ovoce a nejaka ta bylinka... A maringotka bez elektriny je to uplne nejlepsi - zadna TV, zadny pocitac a doufan, ze ani internet tam nedosahne. Jo, to by byl muj sen...

všechny možné keře, vše jen jedlé, ať rostou samy,na podzim se jen sestříhají, maliny,ostružiny, rybízy, angrešty, borůvky,josty, mám založené dva komposty a na nich okurky a cukety a měly být dýně, Ty jsem ale neuchránila před slimáky. 14m fazolí a do mulče kolem stromů fazole a brambory, na záhoncích (lehce zaplevelených((trhám jen bodláky)),rajčata, paprikám se tam nedaří. Cibule a na co jsem sakra pyšná 900 česneků.
jdu na to s lehkostí, co přežije přežije, co ne, neřeším. Začaly se rozrůstat i vinné révy, mám v plánu je navést nad nezastřešenou terasu, vyrobit rám z toho co les nabídne, takhle jsem vyřešila 20m chybějícího plotu u lesa. Krásně jsme si vyčistili les a vyrobili senza plot. Takhle mám vlastně i vyrobenou kadibudku s chem.wc..., nedávno jsem našla na netu stránky o výrobě nábytku z palet...dovezla jsem tam nějaké z práce a za odpoledne vyrobila lavičku, těžkou, pevnou parádní, za další dvě hoďky bylo křeslo. Vím jistě že tohle nikdo neukradne a sedí se v tom pohodlně.
Myslela jsem si že když si takhle budu hrát pustí mne touhy bydlet v chaloupce, že zjistím jaká je to dřina. Opak je pravdou, drží mne mé sny čím dál více. Toužím se každé ráno probouzet a mít krok do přírody, nechat pesanům volnost běhání po velké zahradě, otevřít si z pokoje francouzské okno do zahrady a kochat se ranní přírodou...., tahle má nádherná zkušenost mne jen utvrdila v tom, že bych to ještě zvládla.
Jsem ale šťastná za to, že jsem měla možnot narazit na takový pozemek, že jsem měla tu odvahu a chuť a sílu se do toho pustit. Chvílema mne objímá strach že už je tam vše hotovo a více nejde..ale,...konečně si užívám čtení v houpací síti, opalování, ďobání ovoce. Sekání trávy je skvělý relax. Takže ano, jsem šťastná že se mi podařilo založit přírodní zahradu. Teď už je to na ní jak se bude rozrůstat. Jen žasnu jak krásně se vše rozrůstá, žasnu co všechno mi tam roste, už jsem i zapomněla na semínka, která jsem nasypala pod strom a letos tam vyrosla náruč nádherných bílých květin.....příroda je kouzelná.

opis od srdce a natolik inspirativni...ze jsem si to vytlacila a prispendlila na mou "nastenku". Dokonce jsem 'na stara kolena' zacala i ja s drevem. Ty palety mne take lakaly, take jsem nasla obrazky na netu a v podniku meho manzela jich maji hafo. Nektere z fakt krasneho dreva. Ale vim, ze to nezvladam, tedy casove.A tak aspon nakupuju stare police a mensi skrinky a predelavam je do atraktivni podoby. Tedy atraktivni pro mne. Ale uz vidim nejaky ten stolek na terasu...
Moc diky Eny...za to co jsi napsala a hlavne jak jsi to napsala. Doufam, ze si to precte vic lidi. Inspirovalo mne to a 'nakoplo' a uz se nebojim pustit se do meho "veledila". I kdyz pomaleji nez bych si prala.

Přivezla jsem si 4 palety, každou jinou. Byl to původně obal z obřího přístroje z práce. Ale dala jsem dvě palety jako dno, sedák a posadila je na cihly. Vyvážila a odizolovala. Měla jsem koupené takové senza plechy a plíšky různých tvarů a s děrama a krabici vrutů a navbitou aku vrtačku a dvěma bateriema. Posadila jsem zešikma třetí paletu jako opěradlo a přivrutovala vše bočníma opěrákama na ruce. Dala jsem tam větší, destičky místo stolku. Na kafčo třeba.
Nevím zda to popisuju dost odborně, asi nee. Ale není na tom fakt nic těžkého. Nesmíš se jen bát. Jak budou přibývat palety, budu vyrábět stůl a další lavičku a další křeslo. Je to parádní materiál., Kvalitní, pevný, vyschlý. Pak jen napustíš a sjednotíš barvu(nemusíš) a doporučuji vodní lak. Ten vydrží venkovní podmínky nejvíce.

vysvetlujes to krasne - ale ty nevis komu. Vyrabim veci rucne asi cely zivot, ale nikdy ne podle navodu, navody mi nepomahaji. Ja musim videt. Ale do te palety se pustim, nasla jsem si krasny napad na lehatko do zahrady...pristi leto tam bude. A pak ti poslu fotku. Protoze to bude i tva zasluha.
A ted se ti pomstim...nasadim ti brouka do hlavy... Otevri si stranku pinterest.com a zadej si do hledacku 'wooden pallet'. No a pak uz jenom sezen nejake dalsi palety. Ja si zatim necham zdat. A na podzim si vysetrim cas pro me veledilo.

jdu na to. Díííííííky....