Nakonec vše dobře dopadlo, zbavili jsme se jahod, dostali adresu pro zpáteční náklad a jeli tam.

     Bylo to někde v New Jersey, nevím už, které město, jen si pamatuju, že neměli na rozích bloků normální sloupky se jménem ulice, ale takové kamenné hranoly jako jsou na Olšanech pomníky padlým Rudoarmějcům. Protože byl večer a nebylo na ně vidět, a také proto, že byly zarostlé travou, lezl jsem v dešti po čtyřech s baterkou v ruce a hledal naši ulici.

     Bohužel byl pátek a ráno nás nenaložili, protože to, co jsme měli vézt, nebylo ještě vyrobeno a že musíme počkat do pondělka. Čekání je věc, kterou všichni řidiči "přímo milují". Jsou placeni za ujetou míli, takže čekání je zadarmo, jen se ještě víc utratí. Pochopitelně jsme nechtěli a ani nemohli čekat tam, odpojili jsme trailer a jeli na nejbližší truckstop.

     Byli jsme špinaví a upocení, toužili jsme po vykoupání a po něčem k jídlu. Oboje jsme našli, ale sprchy měli takové kvality, že bych tam ani psa nemyl, aby se mi neumazal.

     Nojo, jenže protože nejsme psi a jinou možnost jsme neměli, nakonec jsme tam vlezli. Proseděli jsme na truckstopu víkend a když jsme v pondělí přijeli do továrny pro náklad, ptali se nás, kde jsme byli, že to v sobotu vyrobili a naložili, a my už jsme mohli být půl cesty domů....

     Jo, i to se stane.

MICHAL MÁLEK 

Komentáře (7)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Petra Petra Nečetla jsem to první vydání a tak se nesmírně těším na pokračování teď. Díky moc! červenec 25, 2013 17:53 Michale, : Mikin krasne povidani ! Pripomnelo me to, jak jsem ziskal yukonsky ridicak class 1 ja. Mel jsem nekolik let jen class 3 a vzduchove brzdy, coz staci na nejruznejsi stroje vcetne dumptrucku (sklapecky), ale muj indiansky mistr potreboval, abych mohl jezdit i s tahacem. Tak se zeptal bezpecnostniho technika ktery obcas prijizdi z naseho hlavniho mesta Whitehorse, jestli me nemuze vyzkouset. Ten nemel cas, ale dal me bez zkousek aspon jednicku s vahovym omezenim, abych se mohl na zkousky sam s prazdnym navesem pripravit. Za tyden prijel jinej bezpecak a kdyz jsme mu rekli, ze potrebuju jen odstranit to vahove omezeni, tak to udelal a zase bez jakychkoliv zkousel. Sef se tomu dabelsky zachechtal a hned se me zeptal, jestli bych si troufl privezt z Windy Pass "ten malej bulldozer". Rekl jsem ze ano, protoze jsem myslel ze mluvi o Caterpillaru D4, kterej vazi jen asi 10 tun. A tak jsem jel 180 kilometru nadhernou prirodou po sterkove Dempster Hwy., tundrou i lesama pres dva prusmyky a kdyz jsem prejel ten druhy, nasel jsem tam ke sve hruze cekat Cat D7, ktery vazi asi 25 tun. A tak se stalo, ze jsem pres Vetrny prusmyk tahl s uplne cerstvym, ne zrovna zakonne ziskanym ridicakem nejtezsi naklad sveho zivota. Ale dojel jsem..... červenec 25, 2013 18:52 Díky, : Krakonoš taky mě to moc baví. V tomhle životě už si to asi nezkusím, ale velkej truck, případně velký dopravní éro, to byly vždycky mý dva sny . červenec 25, 2013 23:47 Krakonoši, : Michal můj taky. červenec 26, 2013 06:25 Jo hosi.... : Mikin ja si postavil a 200 hodin nalital s ultralightem, ale velky dopravni ero, to asi az v pristim zivote. Nastesti jsem letel jeste pred 9/11 z Vancouveru do Whitehorse, Boeing 737 byl skoro prazdnej, ja se dal do reci s kapitanem a on me pozval na zbytek letu do cockpitu. A takhle nejak vypadalo pristani. Zazitek do konce zivota! http://www.youtube.com/watch?v=8YIyyuv7jI0 červenec 26, 2013 06:40 už se : Eli taky těším na další díl,moc moc mě to zajímá! Jen s tím plněním životních snů tak trochu závidím chlapům - řekla bych, že jsou na tom oproti nám z různých důvodů o něco líp - holt páni tvorstva červenec 26, 2013 13:56 Mozna Eli : romanB je to proto, ze chlap si chce sen vyplnit, kdezto zena chce sen (jen myslenka, urcite ne debatni podpalovac) červenec 28, 2013 21:16

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující