Byl jsem mu dobrým žákem; dodnes mám potíže se trefit, když je prostor volný a rozlehlý. Prý je to tím, že tam není nějaké vodítko, něco co by pomohlo udržet směr. Pohled do zrcadel zkresluje, z okna se machři nekoukaj, a mít někoho na navádění, to už by se svolávali a smáli. To je úplně pod úroveň... (Možná mají pravdu, jim to možná zkreslují zrcadla. Ale mě to takhle naučil Franta.)

      Potom jsme jeli někam na sever, myslím, že to byl Oxnard, naložit náklad jahod. V životě jsem tolik jahod najednou neviděl, jako tenkrát. Kolik toho mohlo být? Hádám tak 25 tun. S tím jsme tedy vyrazili směrem na východ, náš cíl byl New York. Těšil jsem se jako malý kluk - uvidím New York, teď, jako starej mazák, ne jako když nás po příjezdu do Ameriky převáželi z Kennedy airport na La Guardia. Co na tom, že to ještě chvíli potrvá, než tam dojedem, co na tom, že mi už Franta začal pro jistotu vyprávět, jak hrozné místo ten New York je.

     Seděl jsem vedle něj, koukal se, co dělá, a klepal se strachy, že si za ten volant budu muset sednout. Zvenčí se ta potvora zdá mnohem menší. Jeli jsme po dvouproudých US highways, pak jsme se dostali na čtyřproudou freeway, tedy česky dálnici, v tomto případě neplacenou, která je zdarma, na rozdíl od jiných, zvaných turnpike, kde se platí mýto. Kdesi, jmenovalo se to Barstow, jsme zajeli na truckstop, natankovali, Franta najel zpátky na freeway, zastavil a povidá: "Tak a teď si to zkus".

      To jsme byli stále ještě v Kalifornii...

     V přilehlé budově je restaurace, obchod s důležitostmi pro řidiče, dílny (nářadí se nevozí, krom jediného klíče 9/16 palce na seřizování brzd) a také zmíněné sprchy, protože řidiči se pořád koupou. Parkoviště pro několik set traků. Znám místo, kde ze vzdáleného kouta je to víc než 15 minut chůze.

   Přesunul jsem se tedy na místo řidiče, tentokrát poprvé a naposledy, když to stálo. Od té doby už jsme na střídání nezastavovali, Franta říkal, že je to ztráta času a pak — nikdo to nedělá. Ten, kdo leze za volant, si sedne na vedlejší sedačku a chytne volant. Ten, co řídil doteď, má za úkol co nejrychleji a hadím pohybem, pokud možno přes vrch sedadla, vylézt. Ten druhý pak sklouzne na uprázdněné místo, dupne na plyn a jede se dál.

     Sednul jsem si tedy za volant, podíval se do zpětných zrcadel a už jsem byl jednou nohou venku na útěku do pouště. To, co jsem viděl, mi vzalo dech, vždyť málem není vidět konec té bestie! Předtím už jsem se teoreticky naučil zacházet s třináctistupňovou převodovkou. To je jednoduché — je to jako Škodovka, ale ty H jsou dvě vedle sebe, tedy tři vidlice nahoru, tři dolů. Vlevo nahoře je zpátečka, vedle doprava je 2, pak 4. Vlevo dole 1, nebo LOW, to se ale nepoužívá, nebo jen zcela výjimečně (já to použil jednou a dopadlo to hrozně). Potom 3 a 5. Až dojdete na tu pětku, přehodíte vzduchovou páčku vepředu na rukověti, a z 5 se řadí na 2, teď už je to ovšem 6. Pak přehodit další páčku, teď palcem na straně, dopředu, povolit plyn, přidat, a je tam 7. Pak tutéž páčku dozadu, přeřadit na dříve 3, teď ale 8,  páčku vlevo dopředu, ubrat, přidat, je tam 9. Takhle to jde až do té třináctky. Jednoduché, že?

      Nějak jsem se tedy rozjel, nějak se mi podařilo se strefit do jednoho pruhu, i když všechno mi říkalo, abych nebláznil a jel pěkně prostředkem, nad tou bílou přerušovanou čárou uprostřed… Franta u mne seděl asi deset, možná patnáct minut, a pak povídá: "Docela ti to jde, vzbuď mně na hranicích, přes váhu musím sedět u tebe", a zalezl dozadu do sleepru, tedy do postele.
 

Komentáře (11)

Zobrazit/Skrýt komentáře Michale, : xxx je to moc zajímavé čtení...Napiš - prosím - zase pokračování Vaší aklimatizace tady u nás doma. To jsou také velmi zajímavé postřehy. Díky. Třeba do "jakpak je dnes u nás doma". červenec 22, 2013 21:40 xxx : Michal Daniela už ho má, krátké ale od srdce. červenec 22, 2013 22:23 Michale, : Eli ta aklimatizace zpátky doma asi moc veselé čtení nebude, ale tohle povídání o řízení a životě v trucku je ohromné, nějak mi asi ušlo první vydání, někde si to budu muset zpětně vyhledat. Díky moc červenec 23, 2013 11:04 Elinko, nikde to zpětně nenajdeš, : d@niela to bylo v té dávné první Kudlance... Ale nyní to bude vycházet celé znovu a navíc ještě s dalším pokračováním :-) A - aklimatizace u Michala? Neboj, Michal a Anička rozhodně nejsou žádné fňukny, zítra si ostatně všechno přečteš :-))) červenec 23, 2013 11:30 Jen mě zajímá, : xxx pohled lidí, co dlouhou dobu žili v Americe a nyní jsou zase doma, jak nahlíží na ty rozdíly TAM a TADY. Myslím si totiž, že pro "obyčejné" lidi tam není život lepší než u nás, co se třeba týče zdravotní péče. Nikde nelítají pečení holubi zadarmo do pusy a myslím si, že v Americe je byrokracie ještě větší než u nás :-) i podle toho, co člověk vidí ve filmech či jejich seriálech....Něco jiného je cestovat po Americe a něco jiného je žít tam, aspoň si to myslím...Jinak jsou mi Michal a Anička MOC sympatičtí a určitě nepatří mezi ufnukance, to si o nich nikdo nemyslí ... :-) červenec 23, 2013 12:11 Milé "xxx", : d@niela po pravdě řečeno, výhodné je, když máte možnost žít "tady i tam", což v menší míře zažívám s manželem já. On přesně ví, co je tam dobré, levné, kvalitní, a totéž zase já tady. Průser je, že abychom si to opravdu mohli užít, tak bychom potřebovali být tak o generaci mladší :-))) Hodně Čechoameričanů se na stáří vrací domů; je to dáno hlavně přepočtem dolaru na koruny. Tímpádem i relativně mizerný americký důchod je po přepočtu na korunky velice příjemný. Záporem zas je, že se lidé vracejí sice do "své země", ale ne do "své doby". To pozoruju např. u svého manžela. Ano, rozumí tu všemu, rád se dívá na českou televizi, české filmy atd., ale - doma je už tam. Takže je takový půl na půl. Za dobu, co tu tito lidé nežili, se tu hodně změnilo (nevstoupíš podruhé do stejné řeky), změnila se řeč, názory, jednání... Když to přeženu, tak bych to přirovnala k těm sci-fi filmům o lidech, kteří se probudili po stu létech. Anička s Michalem mají tu velkou kliku, že mají jeden druhého - že mají svůj záchytný bod v tom druhém. Prožívají oba to samé, cítí to samé... Držím jim také - jako vy všichni - moc palce, aby jim v té nové domovině bylo jen fajn. Ale, vzhledem k tomu, že mají vlastně druhé líbánky a zařizovánky, tak je to jasné... červenec 23, 2013 12:24 Danielko, : xxx moc ti děkuji za tvůj zajímavý komentář a zasvěcený pohled na věc...kéž si tu Anička s Michalem zvyknou a ten šok "z probuzení" je co nejmenší. Hezký den. červenec 23, 2013 12:37 Protože už je tu : Michal další pokračování Nových začátků připíšu něco tam, abych to nepsal dvakrát. červenec 24, 2013 08:31 ... : bb2 připojuji se k ostatním, opravdu moc ráda čtu vyprávění o životě v cizině lidí odsud, kteří se sem vrátili nebo vracejí díky, Michale a Danielo, a těším se na další červenec 24, 2013 12:47 Danielo, : toulavej až teď jsem si všiml, že na záložce už není odkaz na starou Kudlanku, jak býval. To jako znamená, že už neexistuje a nedají se staré články dohledat? To by byla tragédie! Když jsem Kudlanku objevil, četl jsem i články z dřívějších let a mnoho jich bylo velmi zajímavých, byla by škoda, kdyby už neexistovaly, resp. existovaly jen ve tvém počítači, tedy nepřístupně. červenec 25, 2013 15:06 Milej toulavej, : d@niela prozradím ti sladké tajemství - podle všeho se v krátké době Kudlanka převlékne do nového hávu a snad, snad, snad - budou dosažitelné i ty původní články. Ale nyní je to tak, že bohužel, tam, kde ta původní "visela", to všechno skončilo a tak ji zatím víceméně nemám dosažitelnou ani já... bylo to na www.bloguje.cz - a to už nejni. červenec 25, 2013 17:57

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující