Problémem je ségra. Je vdaná, vydělává, ale uchvácena mými modely, mi je každou chvíli sebere a narve na sebe. Je totiž mnohem silnější než já hubeňour a také nohu má o něco větší. A já když se chci načančat, nacházím věci špinavé, popárané, boty rozčmachťané a silonky s puštěným oky. Asi to zná každá, která měla doma ségru.

     Šití samozřejmě nestačí, punčochy ani boty si ušít nedokážu a tak chodím na brigády. Všude, kde mne vezmou, protože je mi teprve šestnáct.

     Na brigádu chodím o prázdninách i během školního roku.

     Do Laktosu balit polárky, dávat láhve s mlékem do přepravek, na rampu na pás překládat vrácené přepravky plné lahví z auťáků a fialový hnus - mytí lahví v betonových vanách:  to jsou láhve, které nebyly pořádně umyty a teprve potom mohou jít na mytí párou, taky kontrolovat čistotu sklenic a připravovat krabice na polárky a eskyma.

     A před Vánoci do Orionky balit čokoládové figurky, do Průmyslu trvanlivého pečiva v Karlíně zas pro změnu balit čokoládové perníky, do sladovny v Podbabě přehazovat ječmen, pak zase do balírny cukrovaru v Čakovicích, do Fruty v Holešovicích přebírat ovoce a zeleninu na pásu, prodávat ovoce a zeleninu ve stánku u Vinohradské tržnice, nebo ve stánku na Orteňáku prodávat kytky na MDŽ.

     Ano, všude, kde se také mohu najíst.