Protože mne to nikdo nenaučil, pomáhám si všelijak. Vůbec netuším, že vrchní nit spodní nit automaticky vytáhne a tak nějakou dobu, než mně to dojde, spodní nit navlékám do jehly a protahuji nahoru.

     Také synchronizace noha ruka, není hned dokonalá a prošiji si prostředníček na pravé ruce, ale jenom maso, žádná kost. Dobrý, už umím rovné šití i zatáčky a tak začnu stříhat látky...

      Tajně, aby máma nevěděla, protože by mne asi zabila. Poprvé také vidím Burdu a Quelle u kámošky, jejíž rodina má příbuzné na západě. Jo, to půjde, v Burdě jsou střihy a není to tak hrozné se v tom zorientovat. Máma na to samozřejmě časem přijde, následuje řev a zamykání skříní.

      Chudák netuší, že skříň s dozickým zámkem se po naklonění otevře a stejným způsobem se dá i zavřít. Pak jí jednou načapu, jak se mými výtvory chlubí tetě.