Vážení a milí, popoběhl čas a Daniela mně uhání, abych napsal zas nějaké pokračování, jak se máme, co děláme. Takže - tady jsou naše novinky... Něco času jsme strávili nakupováním nábytku a svítidel. Není to ale vůbec jednoduché, když si uvědomíte, že je to už na zbytek života a přitom to musíte pořídit s co nejmenšími náklady.

      A co víc, nechceme kupovat z katalogů, ať už papírových nebo on-line, nábytek si musí člověk ohmatat, zkusit jak se na tom sedí a leží. Protože skoro nikdo nevyrábí pro sklad, většina věcí je dělaná na zakázku, i když základní díly mají připraveny.

      Takže postel jsme dostali během týdne, jídelní stůl se židlemi taky. Skříň, a rovnou dvě, budeme mít do čtrnácti dnů, na sedačku a to ostatní ještě čekáme. To pračka a sušička byly do týdne, ale zažili jsme horké chvíle, nikdo jsme si neuvědomili tak základní fakt, že to musí projít dveřmi do koupelny. S vůlí asi 3 milimetrů to prošlo.

      A tak už čtrnáct dní bydlíme „ve svém“.

     Teď je kolem domu lešení, dělají omítky a hlavně rámusí od šesti hodin ráno, kdy jako správní důchodci chceme spát. Ještě k tomu tu máme „Týden sportu“, celé dny se konají po městě a okolí sportovní soutěže - a na náměstí, 100 metrů od nás, je každé odpoledne od 16 hodin až do 23 hoooooooooodně veselo, střídají se tu kapely a ty mladé pochopitelně hrají podle hesla čím hlasitěji, tím líp. Líbí se nám to, což o to, ale naštěstí už je konec a tak se zas pokojně vyspíme. Tedy - až do šesti ráno.

     Jsme celí vyjevení ze spotřebičů: sušička prádla nefouká horký a vlhký vzduch, v Americku je na to komínek ven, tady je vevnitř malá chladnička a vzduch to nejen chladí, ale taky se kondenzuje voda. Neuvěřitelné.... A lednička! Kdysi se v Americku dělaly lednice s mrazákem dole, pak z důvodů mně nepochopitelných s mrazákem nahoře. Proč, vždyť tam se chodí méně často? Pak přišla móda dveří vedle sebe a má zkušenost je, že se tam toho vejde mnohem míň.