Byli jsme jak v Jiříkově vidění z tržnice, koupili jsme krásné hrnce, silnostěnné, hliníkové s teflonovým či jakým povrchem vně i uvnitř, ty jsem opravdu potřebovali, z Ameriky je nevezeme.

      Saláty čalamádové za 25 korun litrová láhev, to je neuvěřitelná cena a ještě k tomu jsou dobré!

      Odpoledne jsme se byli podívat v muzeu stavebnic Merkur, potom výlet do skal.Ten jsem si odpustil, chodím o holi, tak jsem se věnoval ochutnávce piva v místní hospůdce. Večer jsme pekli slezské klobásy z Lídlu, na doporučení jsem je koupil a byly výborné.

      Naše kočky si krásně zvykají na nový domov, myslím, že nejvíc trpí tím, že nemůžou chodit ven, jak byly zvyklé. S tím se nedá nic dělat, jsme v prvním patře ve městě, tak jsme jim aspoň koupil kočičí strom – škrabadlo. Včera jsem ho složil a ony kolem toho chodí a pomalu se seznamují s tou novou podivnou věcí. Ale jsou to lepší cestovatelky než jsme si mysleli, měli jsme pro ně prášky na uklidnění, spíše snad na „oblbnutí“ do letadla.

      Jenže - teprve v Paříži je Anička našla – v kapse bundy, ve které letěla. Ovšem kočičky byly celou cestu neuvěřitelně hodné, měli jsme strach, že budou hulákat. Nic takového, v letadle i pak v Paříži na letišti jsme je na chvíli vzali z jejich tašek, jen koukaly kolem sebe a vůbec se nesnažily prchnout.