O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
BREJLE, VY MRCHY, KDE JSTE? |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 24 červen 2013 | |||||||
Tehdy se to jmenovalo krystalický penicilin a rodiče museli podepsat reverz, že když to ze mne udělá zombie, tak za to doktoři nemůžou. Ale ty obří injekce, kterých jsem dostávala několik za den, zabraly. Byla jsem v nemocnici půl roku, léčba byla spíš středověké mučení, ale jak říkám, zabralo to. No, nebudu se rozepisovat o způsobu léčby, to snad zas jindy, ale - prostě ten penicilin mi hooodně zhoršil oči. Po návratu do školy jsem měla minus 4,5 dioptrie...
Takže nejen anorektická "padavka", ale i "brejloun". (Při návratu domů jsem měla sotva patnáct kilo v necelých osmi létech. Hubenej dlouhánek, stačilo do mne lehce strčit a hned jsem sklopkou žuchla na zem. A ty tehdejší brejle.... Čímž se dostávám k meritu věci: já už je tenkrát nerada nosila; ne, že by mi vadilo vidět a rozeznávat lidi kolem sebe, ale nechtěla jsem vypadat tak hrozně. Tudíž jsem je velice často odkládala.
Zkoušela jsem čočky, ano, sotva to hodný pan profesor Wichterle objevil, už jsem je měla, byla jsem jednou z prvních, dokonce přímo od něj. Bohužel, mně s nimi oči přecházely do rudých tekoucích krokodýlích. Nešlo to a nešlo, ať jsem si zvykala, jak chtěla, oči si nezvykly. A tak jsem si občas nechávala dělat okuláry nové a nové... Mám jich doma slušnou škatuli.
Před dvěma roky jsem začala vidět mizerně, paní doktorka konstatovala šedý zákal a já absolvovala operaci a vyfasovala očka s umělou čočkou. Bez brýlí dnes vidím celkem dobře, nemusím je mít "furt", což je ovšem pro mne onen věčně padající Damoklům meč, či přímo šutrák úrazu. Mám totiž čočky nastavené tak, že na vzdálenost cca 70 cm vidím přesně (tj. vzdálenost k monitoru PC), na bližší kouk musím mít brýle na blízko (navléknout niť, atd.) a na vzdálenost "kouk na tv" musím mít brýle na dálku.
Když meju nádobí nebo jsem v kuchyni, vyhovuje mi vzdálenost počítačová, takže je "odkládám", když něco šiju, mám na nose ty druhé, rovněž "odkládám", stejně jako když jsem u PC - atd. atd. A tak několikrát za den řeším zoufalou otázku: kde jsem je zase nechala?
Přiznám se - byly už v lednici, pod pračkou (zapadly tam, po odložení při vlezu do vany), v květináči na lodžii (sázela sem kytí), v knihovně na knížkách, mezi kořením, v šuplíku s doklady, v botníku, vedle DVD... ani si už nepamatuju, kde všude jsem je jen v poslední době našla.
Dnes jsem je - po dvou hodinách usilovného hledání - objevila mezi matracemi v posteli. Šla jsem si včera lehnout dříve než Jirka. A když jsem si vzala knížku na dobrou noc, odložila jsem je na jeho polštář. Já si je tam dávám vždy, když on tu není, to už je zvyk, jenže - teď tu je, a tak, když přišel a žuchnul s sebou do kanafasu, brýle zapadly. Byly hodné, že alespoň ucouvly, mohly také zůstat pod ním :-))).
Slibuju, že si fakt seženu tu tkaničku, co se s ní brýle věší na krk. Ale když to taky není to pravé ořechové...
Vážení spolubrejlovci, také máte podobné potíže?
|
< Předch. | Další > |
---|