Vydali jsme se na Malou Fatru - můj přítel Zdeněk a já. Jen tak nalehko... Jedny kalhoty navíc, trekové boty, malý batůžek na vodu, dvě trička a hlavně velké těšení na volný víkend spolu. Začalo to úžasně...  

     Ubytování jsme našli v malém wellness hotýlku naproti sjezdovce ve Vrátné. Z našeho okna jsme viděli na Poludňový Grůň a z bazénu jsme se kochali krásným výhledem na Chleb.  

      Ještě před ubytováním jsme jeli rovnou k Jánošíkovým dieram. V hotelu Diery jsme si dali velmi lehký oběd a vydali se plni nadšení a sil vzhůru po žebřících. Měla to být jen krátká procházka na úvod víkendu, ale nakonec jsme se dostali až k Malému Rosutci.

     Měli jsme jen trochu vody v petce a pomalu na nás začínal jít hlad. Při výstupu na horu mě přepadla malá slabost, ale ten nádherný výhled stál za to. Byl to snad první pěkný den po dlouhé době a Fatra nás za tu námahu štědře odměnila. Sestup byl poněkud krkolomnější a nánosy bahna asi vzpomínkou na nedávné lijáky. Tehdy jsme se ještě snažili neušpinit si boty a oblečení, ale to jsme netušili, co nás čeká další den.

 
     Sauny a bazén byly luxusní. K tomu ten báječný výhled a potom skvělé víno. Všechno začínalo prvotřídně. Na druhý den se hřeben zahalil do mlhy a nebe se zdálo trochu těžké, ale během snídaně se vše vypařilo a my lanovkou vyjeli na bezmračný Chleb.

     Pamatuji si, jak jsem kdysi šplhala na Poludňový Grůň po svých. Ne sice jako laňka, ale měla jsem tehdy trochu jiný, méně shovívavý protějšek a taky mi bylo o nějakých pár let míň. Nechala jsem se celkem bez výhrad honit po kopcích jako nadmutá koza.

      Teď jsme se Zdeňkem vyjeli lanovkou na hřeben, dali si jednu vychlazenou desítku a vydali se směr doprava. Chleb, Hromové a Poludňový Grůň. Na tom posledním zmíněném začalo trochu kapat, ale to nás nemohlo odradit od výstupu na Stoh. Ten se mi bohužel pořád nějak vyhýbá a přitom vypadá tak impozantně... Moje nadšení se při sestupu do sedla začalo kapku vytrácet, protože cestička nahoru se zdála být čím dál strmější. Ale pořád jsme byli plni energie, i když kapalo už více, vody jsme měli málo a slovo svačinka nás ani nenapadlo, přitom hlad se začal pomalu hlásit.