Asi po sto metrech celkem krkolomného výstupu jsme potkali nějaké chlapce z Ostravy. Byli celkem špinaví a ukazovali nám cestu traverzem po úbočí hory. Dost se rozpršelo, tak jsme se rozhodli nechat Stoh až na někdy jindy. Pánové nám sice tvrdili, že je to dost bahnité, ale my nevěřící Tomášové jsme si jen s malým úšklebkem mysleli své a vydali se úzkou cestičkou do sedla Meziholie.

     Cesta byla vcelku ok, alespoň ten první kamenitý začátek. To, co jsme zažili potom, bylo poprvé a za mě snad i naposledy v životě, protože to místy bylo opravdu o hubu a rozhodnutí, kam šlápnout, sázkou do loterie.

     Občas jsme jeli jako na tobogánu, moje rifle připomínaly spíš montérky a hodně často jsme vzpomínali na zápasy v bahně. V průběhu posledního sestupu jsem si třikrát sedla do kaluže jako do bazénku a bahno jsem měla opravdu všude, všude, všude, snad i v uších.

      Byli jsme snad největší prasátka mezi všemi ostatními turisty na celé Malé Fatře.

     Ostatní se nechali odradit radami a vydali se přes vrchol, ne tak my – "nejchytřejší mezi všemi". Sestup dolů do Štefanové byl bleskový, sluníčko svítilo, nohy bolely, ale žízeň a hlad byly tak veliké, že jsme snad už nic nevnímali. Zlatý Bažant dole byl výborný, vypitý skoro na ex a tyčinky k tomu tím nejlepším menu, co jsme si mohli přát. Po asfaltce do Vrátné to už šlo samo.

     A večer opět to samé – wellness, dobrá večeře a skvělé víno.

     Poslední třetí den ráno jsem cítila snad všechny sval v těle. Nechtělo se mi ani myslet a pomalu šla na mě krize kancelářských krys po dlouhé době na výletě. Zabalili jsme si věci, dali do auta a šli na malou procházku. To jsme si slíbili a domluvili. Vyjedeme  lanovkou na hřeben a pak půjdeme pro změnu doleva, vyběhneme na Kraviarské a  přes další vrcholky do sedla Príslop. Na mapě to vypadalo velmi lehce, prostě jako jednoduchá procházka, třeba v parku v Kroměříži. 

      Ze začátku to tak i bylo. Úzká cestička po úbočí hory mezi trsy borůvek, příjemné, jen trochu větrnější počasí a sluníčko jakbysmet. První varování - hlavně pro moje nohy - byl sestup do Sedla za Kraviarským. Tam už to ale vypadalo docela nadějně. Cesta se dělila dolu a nahoru.

     Pevně jsme doufali, že to bude dolů, ale doufali jsme špatně. Tak jsme si řekli, že ten kopeček ještě vylezeme nahoru a pak už to určitě půjde samo jako po másle...  Chyba lávky - pak ještě dvakrát dolů a nahoru a nakonec úplný sešup dolů.

      Seděli jsme mlčky u oběda a zírali doblba. Nebyla jsem schopná myslet na nic, snad jen na svou vanu a postel. V autě jsme střídavě spali a střídavě řídili.

     Teď jen vzpomínám, jak jsme se měli krásně. Mám sice svalovou horečku a rty mi pokryl jeden velký slitý opar, ale příště jdu znovu. My, kancelářské krysy, přeci máme výdrž a nadšení!

PETRA

Komentáře (11)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Tiše nádherný výlet závidím a vám zůstanou krásné vzpomínky. Člověk si vždycky pamatuje právě jenom ty extrémy, zapomenete na luxusní saunu a bazén, ale na bláťáky ne. Já si podobně kdysi naběhla v Jeseníkách, na Pradědu sice zima, ale sucho. Cestou podle Bílé Opavy dolů do Karlovy Studánky začalo fest pršet a já uklouzla po lišejníku a natáhla se do vody skoro celá i s batohem a pak se ještě párkrát vyválela v bahně v bílých džínách. Docela jsem se bála, že mne nevezmou do autobusu a do Šumperka budu muset jít po svých. Naštěstí takto začuněných nás tam bylo víc a řidič se nad námi slitoval, když jsme si pod sebe natahali igelity. červen 12, 2013 09:04 taky bych si dala říct, : danica být o něco kilogramů mladší . Je to prostě o to těžší! Do hor jsem jezdila hodně často, ale teď s dětmi jsem nějak zlenivěla... červen 12, 2013 11:09 Petruš.... : doktor podobný výšlap jsem zažil ještě jakočlen STÁTNÍ OCHRANY PŘÍRODY.pOzval nás(DVACET LIDIČEK)slovenský partner.Když jsem četl tvou bezva popisovanou cestu,krásy i strasti,byl jsem tam s tebou.I naše putování mělo podobný charakter.Dnes je mi sedmdesát a fakt vzpomínán s láskou a postesknutím,že se to už nebude opakovat.Petruš děkuji. červen 12, 2013 13:42 .. : kolemjdoucí asi jsem divnej, ale smysl podobného počínání nechápu. červen 12, 2013 14:56 Taky : Milene mám ráda chození. Jeseníky jsem navštívila vloni. Letos je v plánu zase Šumava. Mládí jsem proválela u vody. Poznávání, túry, výlety mne začaly bavit až později. A začínají se ozývat klouby. Na Malé Fatře musí být krááááásně. červen 12, 2013 16:16 kolemjdoucí, : toulavej je spousta míst na světě, kam se jinak, než chůzí, nedostaneš, když je chceš vidět, protože to stojí za to :-). Dokonce ani pověstný internet ti je stále ještě neukáže. Já mám pár takových míst v Americe, která stále ještě nejsou vyfocena (fotky těch míst a objektů jsem nenašel), což je překvapivý . . . Malá Fatra je krásná. červen 12, 2013 17:32 toulavej : Petra II Jé, napiš jaké místa. červen 12, 2013 20:44 tak my taky : mura1 asi jsem divnej, ale smysl podobného počínání nechápu. nezvracíme nad tvejma koníčkama červen 12, 2013 21:26 Petro : Jaroslav To mi připomíná vyprávění mého kolegy Honzu,který už v říjnu vzal našeho staršího kolegu Standu z práce naa turistickou akci na přechod Roháčů.Standa se v práci holedbal jakou má turistickou třídu, tak mu Honza řekl,že jede s partou kamarádů na Roháče a Standa říkal že by se připojil. Honza s kámošema byli na tůry zvyklí a věděli co si vzít s sebou,aby je nic nezaskocilo. Měli dobré obutí,oblečení do nepohody, mačky a další podobnou výzbroj,protože v té roční době už museli počítat i poladovicí. No a o 20 let starší Standa jel jen tak nalehko s menším batohem a v botaskách. Honza uz na nádraží v Praze litoval,že ho vzal s sebou. Samozřejmě, že Standu museli zachraňovat,když mu to podkluzovalo na laně a kamarádi ho v tom nenechali,ale pro příště vystavili Standovi "Stopku" a dost se na Honzu zlobili,že sebou vzal takového nezodpovědného pitomce. Dlouho pak Honza se Standou nepromluvil. Dnes mate vsichni GPS tak si věříte,ale co kdyby jste si jen jeden zlomil při těch zběsilých skluzech v bahnu a kamení aspon jednu nožku.To bybyl jinačí šrumec,viď? Jinak ta Malá Fatra a Vrátná dolina mají opravu náboj. Přeji ti,aby se vám to už příště neopakovalo. červen 13, 2013 01:18 Tak na uplnem vrchu Poludnoveho Grune : Alena P-H jsem si pred mnoha lety nozku zlomila. Ladne jsem si totiz povyskocila od radosti, ze jsem uz navrchu a dopadla jsem neladne do diry v pude. Dostat mne dolu nebyla zadna legrace, tedy pro ty co mne stahovali. Terchova a okoli bylo me nejoblibenejsi misto na vyslapy. Bydlela tam moje kamaradka a v letech studentskych ma bezplatny nocleh a k tomu dobra vecere celkem puvab. Jeji maminka delavala fantasticky syr...tu chut jeste citim na jazyku. Ja jinak ovci vyrobky nemusim - ale tamten byl panecku manna nebeska. Kdyby jsem byla odsouzena k trestu smrti tak ten syr by byl ma posledni vecere. Spolu s chlebem a soli. červen 13, 2013 08:16 . : toulavej Zajímavá místa jsou v Novém Mexiku - okolí Silver City, Kalifornie – Eastern Sierras v Sierra Nevadě, Utah – okolí Moabu, Canyonland – Needles, střed Oregonu a Nevady, taky v Arizoně je pár pěkných míst, prostě jihozápad USA - pustiny, divočina, poušť a hory :-) červen 14, 2013 14:13

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující