|
 Ahoj přátelé naši, neměli jsme zatím vůbec čas psát nějaké další zprávy, lítali jsme totiž jak poděsové - nakupovali, sháněli, a ještě zdaleka není konec. Ale už se to hýbe! První noc jsme spali v našem bytě, zatím jsme v baráku sami, ostatní byty ještě nejsou pronajaté a ani nevíme, kdy budou, nevíme ani, jak daleko je pan majitel domu s ostatními rekonstrukcemi.
Do včerejška jsme bydleli u Aniččiny sestry, v malém bytě v paneláku. No, je tam taky její syn, tedy náš synovec a byl nás tam nával. Ale nějak jsme si zvykli a obrovskou tolerancí jsme se snesli. Dokonce tak moc, že je jim líto, že jsme se odstěhovali. To se nedá nic dělat, už nám scházelo trochu toho pohodlí a místa na lokty. Z vybavení máme zatím pračku, sušičku a lednici, televize bude v pátek, svítidla a lustry snad brzo, visí nám u stropu sice moderní lustry, ale tak z roku 1950. Z nábytku máme zatím postel (hurá) a jídelní stůl s židlemi. Skříně přijdou příští týden, sedačka do obýváku asi za čtyři týdny, stolek pod televizi, noční stolky a takové ty další věci asi za měsíc. On je teď nábytek všechen na zakázku, žádná fabrika nevyrábí do skladu a skoro nic tedy není k mání ihned. Zítra jedeme do Bratislavy na českou ambasádu žádat o povolení k trvalému pobytu; ty předpisy se mění snad každý týden. Ještě v Boise nám konzulát v La A tvrdil, že budeme žádat na cizinecké policii; když jsme přijeli sem, už to nebyla cizinecká policie, ale oddělení ministerstva vnitra pro azylovou a imigrační agendu - no, a než jsme je našli, tak je to ambasáda; naštěstí nemusíme do USA, stačí kamkoli do ciziny, takže nejblíž to máme na Slovensko. Další potíž bude s řidičákem, podle předpisů ministerstva vnitra stačí pouhá výměna, ale tady nám řekli, že mi vymění starý růžový. Ten naštěstí mám, ale Anička bude muset do autoškoly. No, už mám založenou vyhlášku a budu s tím mlátit do stolu... 
Takže jak vidno, je tu pro nás veselo, ne, rozhodně si na nic nestěžujem, jen na to počasí. Tady u nás žádné záplavy nejsou a ani nehrozí, prší velice umírněně a místní říčka je od nás dost daleko, až pod kopcem. Ale zima je tu nechutná, to teda bylo krásné uvítání domů.... a tak vzpomínáme na teplíčko v Boise. A je nám nesmírně líto chudáků, kterým ta voda, co z nebe padá, tolik ubližuje. Michal a Anička
|
. V Praze to má být odhadem, protože už jim moc nevěřím, 3. července. Tak ještě zařídit aby to přeposlali na celnici do České Třebové a nemuseli jsme sami do Prahy clít a hlavně se starat o převoz pěti metráků naší domácnosti. Držte nám palce prosím. 
Takže si nestěžujem, hrdě smrkám kudy chodím. Dorazili jsme z Bratislavy, za těch deset dní se změnila jen jedna drobnost. Už nepotřebujeme Schengenské vízum, jen povolení k dlouhodobému pobytu a k tomu žádost o trvalý pobyt. Snad se nic nezmění než to dojde na vnitro! 
Úplně mimo mé chápání je, že když to vyřizuje ministerstvo vnitra, proč to nepodávám na ministerstvu vnitra, ale musím na ambasádu, ergo ministerstvo zahraničí a ti to vnitru pošlou. To už je snad úplně poslední problémeček, teď se budem radovat ze sněhu deště a čekat na léto. Snad letošní. 
