Zblízka se mně dotýká smrt mé stejně staré kamarádky, se kterou jsem jezdila v létě na tábory. Na táboře byla ještě v pořádku, za pár měsíců umírá na Hodgina, rakovinu lymfatických žláz, do tehdy pro mne neznámou nemoc. Její poslední přání byla bílá rakev a do ní monofilové šaty.

      Přesto ségře závidím, když jí máma pořídí šaty z růžového vyšívaného monofilu se širokou sukní, pod ní patří spodnička ušitá ze silonové sítě, která se kupuje v drogerii a normálně by měla sloužit v okenních rámech, jako síť proti mouchám.

      Rusáci dostali od nás za uši, byli až třetí. Televizi jsme ještě neměli, fandili jsme všichni u rozhlasu po drátě. U mikrofonu nepřekonatelný sportovní reportér Josef Laufr. Hokejisté skončili sice druzí, ale stali se mistry Evropy.

      Všichni jsme byli hrdí, že jsme Češi a vůbec jsme nemuseli skákat: “ Hop,hop, hop, kdo neskáče není Čech!“

     Celá předchozí léta nám horem spodem cpali lásku k Sovětskému Svazu, všiml si vůbec někdo z bolševiků, jak se nám začínají přejídat? Politika se začínala prolínat do sportu, jásali jsme, když Rusák upadl, nebo když dostal branku, pískalo se, když Rusák třeba jen náhodou zavadil o našeho hráče.

      V tom roce se během sezóny provalila sázkařská aféra. Některé zápasy, zařazené do Sazky, dopadly tak, jak si hráči vsadili. Na mistrovství potom vlastně jelo družstvo náhradníků, slepených na poslední chvíli. To, že by naše mužstvo převálcovalo Rusáky, to nikdo nečekal. V brance chytal nový objev a později legenda Josef Mikoláš.

      Všechny tři chodíme do Grébovky do domu Pionýrů a mládeže. Do knihovny, do malého kina na grotesky, já nahoru do ateliéru na výtvarku, Momo a Jája do přízemí starat se o hady a želvy. S mým nadáním to je všelijaké, ze všech dětí tam ho mám určitě nejméně. Ne, že by mně chyběla technická zručnost, ale jaksi mně schází osobitý náhled na věc, to cosi, co dělá malíře dobrým malířem, jsem jenom taková patla.

     Do kroužku se mnou chodí Alena, ta bydlí naproti v baráku a ta naopak opravdu umí. I přesto, že jednou propadla z češtiny (mámu má Němku, tátu z Podkarpatské Ukrajiny, po něm je výtvarně nadaná, on nádherně kreslí a na Velikonoce vyškrabuje úžasné kraslice) a ani v pozdějších letech nemá z Čj lepší známku než trojku, u nich doma se totiž mluví všelijak, pro nesporný talent je přijata na UMPRUM, jenže talent není všechno, schází známosti a na vysokou se už nedostane. Končí u kresleného filmu na Barrandově, kde rozkresluje na celuloid do nekonečna pohyby jedné figurky, navržené někým jiným.

  
      Kdysi i já jsem měla s češtinou potíže díky rakouské babičce, možná spíše kvůli žižkovskému dědovi a stávala jsem pro často používané germanizmy na hanbě.

      Ve třinácti jsem ale už dávno znala adekvátní české výrazy pro šuplík, štokrle, šňůra, šnitcl, šnytlík, štucl, švorc, šlajfky, šmodrchat, špachtle, štempl, šmakovat, šoufl, štok, štekle,  šlendriján, šlofík, špígl, šláftruňk, švindl, štrúdl, šábr, šraml, švunk, šejdr, šterc, šmorn, šrumec, švidrat, šraňky, šůrovat, šolich, šlak, šlaufek, špunt a šunt i švajneraj.

       Hodně v té době čtu a stání na hanbě je již minulostí.

      V tom roce v pololetí mám sníženou známku z chování. Jája také. Moma tomu ušla, nechodí do družiny, má doma babičku. Pěkně to mně i Jáje spočetli. Nejdříve jsme spolu prokoply dveře u družiny, to nám ještě prošlo, Jáji táta dveře opravil. Jenže nedlouho potom zase Jája dostala nápad a já jí asistovala. Do družiny s námi chodila holka, kterou jsme nenáviděly. Taková ta třídní nafučená krasavice.

     Ten den přišla v tmavě modrém námořnickém kabátě se zlatými knoflíky. Tehdy jsme určitě ještě nečetly Knoflíkovou válku, ale Jája hned věděla. Knoflíky jí ustříháme a tak jsme také udělaly. Samozřejmě se to provalilo, knoflíky jsme musely vrátit, jenže už je nebylo kam přišít, na díru knoflík nepřišiješ.

 DEERES 

Komentáře (20)

Zobrazit/Skrýt komentáře všecky ty výrazy důvěrně znám - : alik puntik akorát nevím, co je to ten šábr. Vyrůstala jsem - a učila se mluvit - v Ústí nad Labem. Žila tam spoustA babek, které neuměly než německy , takže konverzace v krámech a mezi drbnami probíhaly dvojjazyčně. Já německy nemluvila, ale rozuměla jsem a na dotazy v němčině jsem odpovídala česky. březen 25, 2013 07:30 Uvedené výrazy se používají v naší rodině běžně. Akorát stejně jako Alík nevím co je šábr. : Myška Vlastně nevím, jak se spisovně řekne špachtle (u nás špachtla - udělej to špachtló). Pěkně napsáno, deeres. březen 25, 2013 07:40 ... : deeres Šábr je nářadí - ruční sekáč, dláto, běžně používaný název u řemeslníků. A špachtle vlastně přeložit nejde, český výraz také neznám, je to zdomácnělý germanismus ze "spachtel". březen 25, 2013 07:56 deeres : mamča Moc hezky napsané. Hltám ten román na pokračování, každé slovo. I špachtle , která by se snad dala česky označit třeba za stěrku ? I když špachtle je špachtle, stejně jako pantlovačka. Máš hezké vzpomínky, jako bych s Tebou chodila do školy. Gagarina jsme taky prožívali ve škole, učitelka Dějepisu jásala, že nastává nová epocha, a že za chvíli budeme do Vesmíru lítat jako na chatu. Ještě že se to nevyplnilo ! Gustav Brom tehdy bleskově do rána "spáchal" píseň "Dobrý den majore Gagarine", a všude jí hráli v rozhlase. I náš pěvecký sbor "Rudý šátek" hned oslavnou píseň zařadil do svého repertoáru. (Ono nestačilo, že jsme museli zpívat ty příšernosti od Petra Ebena ) Jo, rušná to byla doba. Byli jsme malí a svět byl pro nás jedna velká přátelská náruč, nabízející spoustu každodenních dobrodružství. březen 25, 2013 09:02 ... : Sandra. Naše nejstarší dítě se teď živě zajímá o cesty do vesmíru, takže je u nás Gagarin na pořadu dne. Pouštěla jsem si i již zmiňovanou píseň Dobrý den majore Gagarine a musím říct, že se mi líbí. Nevím, jestli to byla politická objednávka, ale já v tom slyším nadšení, hrdost na to, že lidstvo zase dokázalo udělat obrovský skok kupředu. Rozhodně úplně jiná liga než vlezdoprdelecká písnička Dobrý den prapore hvězd a pruhů, kterou z toho udělali o pár desetiletí později. březen 25, 2013 09:58 Šábr - : Myška u nás se nářadí říká vercajk. březen 25, 2013 11:19 ... : deeres Vercajk je nářadí všeobecně, ale šábr je speciální druh nářadí, většinou dláto, ale také tak soustružníci říkali obráběcímu noži. A vážně víte, co je šterc a šmorn, já myslela, že to je krajový název a budou ho znát jenom jihočeši? březen 25, 2013 11:40 Šterc a šmorn jsou jídla. : Myška Je fakt, že tyto výrazy se u nás běžně nepoužívají, ty jsem přehlédla. březen 25, 2013 12:08 Nevím : wendy co jest šmom. A to taky hodně čtu...možná že se to ale v knihách jen zřídka objevuje - poučte neznalou. březen 25, 2013 13:39 velké díky ..... : doktor velké díky za kásné germanismy.V pohraničí se jinak nemluvilo,jak potavrzuje i Alík.V sedesátém druhém jsem maturoval a cítil se dospěle.Též dík za fotografie,jsou všich mladí jako tenkrát já. březen 25, 2013 13:48 přidám taky pár hezkých germanismů - jestli budete o všech vědět, co to znamená? : ondra šnuptychl, šrajtofle, šprcka, šnaps, šmakovat, štorc... březen 25, 2013 14:42 ... : bb2 Hm. Když si někdo moc pošmákne na šnapsu, bude mít brzy prázdnou šrajtofli. Na divoký večer do báru je možná lepší vzít si sebou šprcku, kdyby se jeden přešnapsoval. Hlavně aby nad ránem nesplakal nad výdělkem, to by si pak leda mohl utřít nos šnuptychlem a jeho žena, ta by zůstala stát dočista na štorc.. březen 25, 2013 14:55 ... : bb2 šábr, šterc a šmorn jsem neznala vercajk se u nás říká nářadí...a taky "nářadí" březen 25, 2013 14:56 ... : Mikin ha, ha.... jeste tam chybi svigra, svigrmutr a svigrfotr. Meli jsme pani ucitelku, ktera byla z nejake oblasti kde se asi germanismy nepouzivaly a ta nad nasi mluvou nekolikrat i plakala. Jednou, kdyz se zeptala jak se rekne spravne cesky vercajk. Dostala odpoved "cajk".... březen 25, 2013 17:05 Když : kim vzpomínala na své dětství Tereza Brodská, posteskla si, že otce slyšela vyprávět pohádky jenom v pořadu HAJAJA. No a já v té době si myslela jak je to skvělé mít takového tátu. březen 25, 2013 17:22 ... : deeres Šterc a šmorn jsou jídla, jak správně napsala Myška. Obě jsou z brambor a nazvy jsou nejspíš z jihu Čech, kde se vařila. Moje máma říkala šterc škubánkovému těstu upečenému nasucho na tálu na plotně a potom maštěnému sádlem. Ale správný recept je asi takhle: Šterc se dělá z nasucho opražené hladké mouky ( do hněda ), horké uvařené bambory rozšťoucháme a přidáme praženou mouku, omastí se to sádlem a osolí. Jídlo vypadá tak trochu jako drobenka na koláč. A šmorn je vlastně bramborový trhanec: Den předem uvařené brambory oloupáme, jemně snastrouháme a promícháme s hrubou krupičkou, špetkou osolíme a dáme do vymaštěného pekáče vrstvou másla, dáme do trouby a když se zapeče dno, promícháme až je celý šmorn růžový a sypký,pak vyndáme z trouby a zalijeme mlékem. U nás doma se jedl nasladko s třešňovým kompotem. březen 25, 2013 17:27 ... : Mikin Kdyz se Gagarin zabil i se svym instruktorem pri cvicnem letu, bylo oznameno ze MIG 15 ve kterem k tomu nestesti doslo byl vyroben v Ceskoslovensku. Docela by me zajimalo jestli je to pravda, nebo jestli bylo rozhodnuto, ze sovjetskaja masina havarovat nemuze... březen 25, 2013 17:37 Mikine, : deeres ono je docela pravděpodobné, že to byl stroj z Aero Vodochody, tam je licenčně vyráběli už od roku 1951. Tohle je ve wikipedii: Použitý dvoumístný letoun MiG-15UTI měl výrobní číslo 612739 a vyrobilo jej 19. března 1956 pražské Aero Vodochody. Nalétal 1113 hodin, přičemž prošel dvěma generálními opravami, 13. července 1962 a 30. března 1967. Po druhé generálce z 500 hodin životnosti odlétal 62 hodin. Motor RD-45FA, výrobní číslo 84445а, vyrobený 25. prosince 1954, s životností 100 hodin mezi opravami, prošel čtyřmi generálkami (roku 1957, 1959, 1964 a 1967). Po poslední opravě měl odlétáno 66 hodin a 51 minut. Letoun měl pod křídlem podvěšeny přídavné palivové nádrže , které zhoršují letové vlastnosti stroje, znatelné je především omezení přípustných manévrů. březen 25, 2013 18:13 náš děda - doktorův strýc : alik puntik používal germanismy důsledně překládané do češtiny - tak např. říkal "šátek" namísto "kapesník", , nebo říkal koukej jednou, poď sem jednou - tedy "kuk mal", "komm mal" a podobně....a učil nás děti německé písničky. Třeba o té lišce, co ukradla husu. Jednou řekl, že musí někde přibít lištičku .- a já začala brečet, ať tu ubohou lišku nikam nepřibíjí a chtěla jsem ji chranit vlastnim tělem - než mi vysvětlili, že nešlo olišku - ale o lištu- a tu lištu mi ukázali. březen 25, 2013 18:39 Deeres, : Mikin diky. Ja vedel, ze se ty stroje vyrabely v licenci i v Cesku, jen jsem si nebyl jisty tim, ze se Gagarin zabil zrovna v ceskem letounu. Asi ano, i kdyz v te dobe sovetska letadla proste nepadala... Ostatne - ono to vypada na chybu pilotaze spatne pocasi.... březen 27, 2013 04:19

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující