![](http://obrazky.kudlanka.cz/vzpominky.jpg) Když jsem byl ve druhém ročníku na technice v Brně, dostal jsem sice koleje, ale bydlet jsem musel v takovém doslova papírovém přízemním domku, který před tím sloužil asi jako zařízení staveniště. Vedle se stavěly bloky kolejí na Purkyňkách, kde byla už tehdy naštěstí v provozu menza, ale z neznámého důvodu byly studentům poskytnuty pokoje jenom v horní polovině prvního věžáku. Asi tak od 7. podlaží do 13.
![](http://www.kam.vutbr.cz/obr.aspx?id=58)
Na pokoji v tom likusáku jsem bydlel s kolegou, který studoval slaboproud. Jak se jmenoval si už nepamatuji, ale jeho otec v té době byl ředitelem Hutního projektu Místek, kde jsem později pracoval, matka dělala na benzince u nich v dědině na Prajzku a on, protože byl v KSČ, byl v kolejní radě. Že bych ho volil, jsem si nikdy nepamatoval. Jen na okraj poznamenám, že z techniky odešel předčasně a vystudoval tuším fyziku na pajdáku v Ostravě. V zimě se hrálo MS v hokeji a živě si vybavuji, jak jsme se spolu dohadovali, zda se půjdeme dívat na TV do některé studovny v tom věžáku, ale nakonec jsme to svorně zavrhli. Nechtělo se nám z tepla pokoje přebíhat přes staveniště. Ke všemu jsme odhadli, že tam bude hlava na hlavě a nebylo vůbec jisté, že bychom něco skutečně viděli. A tak jsme zapli tranzistorák značky Sokol a v klidu vyslechli celou reportáž - z, jak se později mělo ukázat, historického zápasu ČSSR - SSSR. Po radostném konci reportáže jsme zhasli a šli spát. Druhý den jsme se sešli na pokoji (po návratu z vyučování) dost pozdě odpoledne a kamarád mi začal líčit, co se ten den po obědě projednávalo na kolejní radě. První jeho věta ale zněla: "Začni si balit věci, všechny nás vyhodí z VUT bez možnosti odvolání se nebo dostudování někde jinde."
Protože jsem se asi tvářil dost nechápavě, začal mi popisovat, jak oslavovali někteří studenti vítězství nad odvěkým rivalem. Údajně vyhazovali z oken hořící papíry a hlasitě skandovali nějaká hesla do noční tmy. Všechno to prý bylo zdokumentováno na fotografiích StB. Velmi rezolutně o tom rovněž podával svědectví nějaký důchodce, údajně předseda uliční organizace KSČ, a rota záklaďáků ze znojemské jednotky pohraniční stráže, která nás v onen minulý večer pro naše dobro chránila ze všech světových stran.
Naštěstí nic se nejí tak horké, jak se to uvaří a tak na jednáních kolejní rady v dalších dnech se postupně začaly požadavky na potrestání - vznášené údajně Městskou organizací KSČ (nikdo přesně nevěděl, kdo to vlastně o potrestání usiluje) - měnit. Tak postupně měli být vyloučeni ze studií jen nájemníci některých pater, snad těch nejviditelnějších. Nakonec to vyústilo v náš skupinový závazek, že odpracujeme nějaké hodiny na brigádách v rámci "Akce Z" a budeme ještě usilovněji studovat a podporovat tu nejsprávnější linii obrody společnosti a co se tak ještě v těch dobách všeobecně slibovalo. Jak ale plynuly dny, stále více se skládala také mozaika vzpomínek i studentů, kteří byli v onu dobu na inkriminovaném místě. A tak se ukázalo, že po kolejích se pohybovali muži, kteří svým věkem rozhodně nemohli být studenty, posedávali v křeslech na konci chodby u požárního schodiště a nebo vystupovali z výtahu v patrech, která tehdá ještě ani nebyla obývána.
A že zrovna z oken těch spodních pater začaly vypadávat ty hořící papíry ... LEŠEK
|