Mne by šedesátý rok zastihl ještě v teplákách, v jednotné uniformě školních dětí. Vloni na podzim do třídy přišla nová spolužačka Moma a spolu s mojí kamarádkou Jájou, jsme se staly nerozlučnou trojkou. S Momou se mi otevřel nový svět. Jejich domácnost je úplně jiná, než jsem znala doposud. Moma nemusí do družiny, má doma babičku.

     Z našeho tehdejšího pohledu babička, ale ve skutečnosti to byla štíhlá šedovlasá dáma, velká sportovkyně. Velký pětipokojový byt v rohovém domě je zařízen starožitným nábytkem. Doma jíme v kuchyni, stále ještě v ní máme kachlová kamna, na kterých se vaří, oni mají jídelnu a v ní klavír, starožitné vykládané skříně z tmavého dubu, na nich stříbrné svícny, přes stěnu jeden obrovský Navrátil, který jako patří NG.

     Na stole žádný ubrus, ale koberec kelim, který jsem já doživotně poznamenala, když jsem na něj vysypala brousítko na tužky s inkoustovou tuhou. Babička ani nemrkla, tuhu vyluxovala předválečným luxem, ale stopy stejně zůstaly. Babča kamarádky krásně zpívá, na klavír hraje buggy a ovládá jiu-jitsu. Vedle v obýváku mají přes celou stěnu prosklenou knihovnu, senzace. V předsíni na stěně proti vchodovým dveřím vás vítá nápis: „Host do domu, čakan do ruky“, ale opak je pravdou.

      Strávím u nich několikeré vánoční přípravy, které z domova neznám. U nás se peče jediný druh cukroví, anýzové sušenky. Po letech moje máma dostala nápad, že si je znovu upečeme; když jsem se kroutila, divila se , proč nechci, když jsem je měla tak ráda. Neměla, ale nic jiného nebylo. Tady to je jiné, peče se hned několik druhů.

     Já, babička, Moma a její mladší sestra, při tom se musí zpívat koledy, aby se neujídalo.

      Babička má krásný hlas, já a Moma nikoliv. Překvapením je pro mne i to, že se u nich smí jíst cukroví z vánočního stromečku.

     U nás doma ne, už několikátý rok máme krásnou stříbrně modrou kolekci čokoládového nádobíčka, máma na nich má cedulky s čísly a po vánocích počty zkontroluje a pečlivě uloží do krabice, vedle skleněných ozdob. Ten viks, když nakonec zjistí, že pečlivě očíslované ozdoby mají všechna dna ukousaná. Ale já jsem mnohem rychlejší než máma s vařečkou.

      Nějaký ten starožitný nábytek po rakouské babičce by se u nás našel, waschkosten (prádelník) vystrčený v předsíni, mramorovou desku urazila dveřmi ségra, secesním židlím máma uřezala opěradla a já rozbila umyvadlo i džbán s ručně malovanými fialkami, které na vaškostnu stávaly.

      Knihy po babičce jsou zamčené ve skříni. Většinou jsou německé, ale jsou tam svázané Světy v obrazech, Národní listy a i nějaká ta česká kniha by se tam našla, včetně knih dětských, které jsme se ségrou dostaly k nějaké příležitosti. Skříň opustí jenom když jsem nemocná a mámu umluvím.