O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| LÉTA ŠEDESÁTÁ A DALŠÍ - 3 |
|
|
|
| Pondělí, 04 březen 2013 | ||||||||||
Strana 2 z 2
Takže od této chvíle jsem byl nebezpečný a museli mě hlídat. Proto jsem byl jednoho dne přidělen k ruce jako pomocník nejhoršímu “démonovi” v podniku - údržbáři Franzovi, který o sobě prohlašoval, že umí všechna řemesla, včetně zlatnického i pasířského.
V té malé firmičce byla taky autodoprava - několik ojetin, které už v dosti pokročilém věku dosluhovaly svůj životní úděl. Byly to většinou náklaďáky z doby první republiky, které po celodenním pachtění se musely umýt. To se běžně provádělo na malém nádvoří firmy, kde uprostřed byla vpusť, tedy kanál, kudy odtékala špinavá voda a písek. A jednou se to prostě muselo opravit, vyčistit.
Díky šlendriánu instalatérů a nedodržování předpisů, tehdejší státní normy, byla tam též svedena odpadní roura WC z přilehlé budovy. A jednoho dne kvůli kvantu pískového nánosu záchod už nemohl plnit svoji funkci - roura ze záchodu už byla zablokovaná.. Poněvadž Franz tohle všechno věděl, pokoušel se nejprve uzavřít záchod, aby ho nemohl v době opravy někdo použít. Ale jaksi to nešlo. Tak jenom přilepil na dveře ceduli s nápisem, že se záchod nesmí používat, poněvadž právě dochází k jeho opravě.
Já jsem měl za úkol vynášet kousek stranou kýble plné písku, které zas - s velikým odhodláním a cele zabořen do té odpadní šachty - plnil Franz. Když už byla odpadní roura, co vedla přímo ze záchoda, konečně docela odkrytá a Franz si chtěl trochu odfouknout, jistý, velice povědomý a zrovna tak i nepříjemný zvuk oznamoval, že se blíží “zásilka” z toho záchodu, na jehož dveře dal cedulku – NEPOUŽÍVAT! Jeho reakce byla docela adekvátní. Docela normálně a od plic zařval – „Která pí.a tam vlezla, copak neumí číst?“
Tak, jak vězel v té šachtě, téměř po prsa, se napřímil a hleděl zvědavě a hlavně nas*aně, stejně jako já, já ale se zájmem ke dveřím záchodu, kdo se v nich objeví. V očích měl zlost a také velké odhodlání, vyčinit a pěkně seřvat odvážlivce, který nedbal jeho pokynů a nařízení.
Jenže, když se dveře pomaloučku otevřely, velice milá a přepěkná tvářička z nich jukla malinko ven, s velice provinilým a zardělým výrazem ve tváři, řkouc, že už to nešlo déle vydržet, a musela tu potřebu vykonat a použít tenhle záchod, neboť ostatní byly obsazené.
Franz se nadýmnul jak holub a pravil – “Ale, ale, slečno Jarmilko, to jste vy? No, vy máte ale moc pěkné hovínko, takové zlatohnědé, skoro jakoby nugátové!” Jarmilku to asi moc nepotěšilo, jakmile okoukla situaci kolem, že díkybohu na blízku nejsou žádní diváci, tak se okamžitě, cupitavými krůčky, vzdálila z místa svého provinění. Mám dojem, že se i pak tomuto místu radši vyhýbala.
x x x
Nuž, tak to byla jedna z mých vzpomínek z mládí, kdy jsem se pomalu začínal seznamovat se světem dospělých a sám jsem se taky jaksi okřesával. Příště bych si mohl zavzpomínat na to, jak starý Mánek “obráběl” při své odpolední (spíš noční) šichtě, jednu docela pěknou ženskou na hoblovce. Jestli někdo znáte rozdíl mezi šepinkem a hoblovkou, tak asi víte, o čem by mohla být řeč. U šepinku se pohybuje nůž, u hoblovky je to obrobek.
STANDA
|
||||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
