Jednou koncem srpna Ládík v záchvatu jakéhosi nadšení odněkud z Litoměřicka přitáhnul pár sudů močáků okurek. Ovšem při otevření mě mohli omejvat, nejmenší okurka tak asi 40 centimetrů. Prodalo se to SAMOZŘEJMĚ taky. Když si pak viděl na dece jednu celou kompletní rodinku, jak se všichni živí tou jednou okurkou... Je ovšem faktem, že přes to všechno denní výdělek (ne samozřejmě mzda) byl na tu dobu docela obrovitý, v průměru 500 korunek denně. Když jsi měl měsíční výplatu kolem dvou až dvouapůl tisíc, tak to jsi byl docela boháč.

     Samozřejmě se zase spousta peněz utratila ve Vinárně U Racka vedle. (I když tam zase stála flaška Modrého Portugalu 15 korun, panák francouzského Sequins 9 korun, takže furt něco zbývalo.) Tam pomalu do rána, pak se v noci vykoupat, v kuchyni chvilku šlofík a začínalo se znova. Člověk toho tenkrát vydržel víc než kůň.

    Ještě si vzpomínám — s tím koupáním, to Karel, též hospodský, vyrazil z vinárny takhle v noci si skočit do bazénu a nějak dlouho se nevracel. Tak začalo pátrání a on si tedy skočil, to jo, ale do vypuštěného bazénu. Přežil to pěkně pomlácenej, klíční kost, zlámaná ruka a všude odřeniny a vomláceniny.

     Občas ho vídávám i teď, chcípá na všechno možný a velice rád vzpomíná na tohle svoje parádní číslo.

x x x

     Již v té tvrdě sociálistické  době zuřil krutý konkurenční boj, holky kus dál pode mnou prodávaly zmrzlinu vodovou, hnusnou, ale studená byla. Aby byl větší odbyt, tak to vylepšovaly rumem a různými dalšími kořalkami. Ovšem kdo si dal zmrzlinu, už si nedal pivo. I když existovaly samozřejmě světlé a ceněné výjimky.Takže v řídkých chvilkách volnějších se halekalo z naší strany cosi o salmonelóze a zkažené zmrzlině (dneska holt by to byla třeba ptačí chřipka), zespoda zase cosi o kyselém pivu a nečištěných trubkách.

     Večer jsme se ale stejně sešli všichni v jediný hospodě.

     Nedílnou součástí Brné byla a ještě furt zatím je převoznická loď MARIE. V pohodě se po večerech jezdilo na pivo do KOTVY ve Vaňově, na lodi se taky odehrávaly velice netradiční mejdany a taky velice netradiční rande. Spousta slečen a dívek byla značně zvědavá :-))). V té době ještě měl prostor pro cestující okna a dokonce i zatahovací záclonky a žaluzie.... 

     Vzpomínám, že s Ládíkem jsem to táhnul v pohodě dál, i různých plesů jsem se zúčastňoval. Jednou ve Svádově mě dokonce spousta hostů chtěla zmlátit. Navezlo se totiž do skladu víno v litrovkách tak „inteligentně“, že tam byla narvaná hromada beden s vínem bílým, za ní hromada beden s vínem červeným, pak zase hromada vína bílého.

     Přendat to nějak, abys se k tomu dostal, to se vzhledem k omezenému prostoru prostě nedalo. Tak jsem chodil po sále a řval, že červené není, jenom bílé. Když si hosté na to bílé zvykli, tak jsem zase řval, že bílé není, jenom červené. Někdy po půlnoci jsem byl nucen se z hospody urychleně vzdálit.

     Jo, přátelé, přežilo se všechno, i když někdy vo fous.   

FRANTA BOUŠKA

Komentáře (23)

Zobrazit/Skrýt komentáře no, tos mě dostal.... : alik puntik Brná...koupaliště mého dětství a mládí. A když jsi tím koupalištěm prošel, mohl sis zaplavat v Labi. Což dělali ti největší frajeři. My chodili taky na Klíši - tam bylo též termální koupaliště a navíc jsme na Klíši bydleli. Ta ulice se v té době jmenovala Gočárova, pak Vítězného února a nyní , myslím opět Gočárova. Brácha byl tehdá mimino a tak jsem tam směla chodit (bylo mi šest) s kamarádkou a její ségrou v doprovodu jejich maminky a na zpáteční cestě, jak jsme byly zaúkolovány, jsme musely natrhat trávu a listy pampelišek - pro králíky. V pozdější době jsme pak chodily - my dívky - na rande na Střekov, kde se večer i tancovalo a kolem tanečního parketu byly pověšené lampiony. Jo - a když jsem byla malá, měli tam v kleci mývala. Babičku jsem měla v Krásném Březně a děda s námi chodil do "Okrasné zahrady" - takhle tomu říkal - ale to byl dřívější název - pak se tomu říkalo Zoo. Hned kousek byla Vojanova ulice, kde jsme ponavštěvovali příbuzné z dědovy strany a pak tramvají domů. Hned u stanice tramvaje jsme si dali senzační vanilkovou zmrzlinu v cukrárně, kde prodávala babička mojí kamarádky Ilony - paní Hvězdová.A snadd to bylo tou cukrárnou, ale ona opravdu tak jako svítila. paní Pytlíková - což byla naše vzdálená příbuzná. A snad to bylo tou cukrárnou, ale ona opravdu tak jako svítila. Miluju Ústí nad Labem. březen 01, 2013 07:07 No, tak děkujeme za sondu do socialistických pohostinských služeb. Příšerné... : Myška Děkuju rodičům, kteří zřejmě věděli jak to chodí, že mi vštípili nechuť k rozličným rychlým občerstvením a hospodám různé úrovně. Na výlety jsme vozili jídlo sebou, stejně tak na dovolenou. Na koupaliště jsme nechodili, protože celá rodina rádi a dobře plaveme, a tak jsme vždycky dávali přednost přehradě nebo rybníkům. I tam jsme vozili jídlo z domova. březen 01, 2013 07:25 No jo, Myško, : alik puntik ale jsou tací, kteří přehradu v dosahu nemají. Já vždycky milovala opečený buřty a takovou tu červenou .limonádu. No a nic mi nefunguje tak dobře, jako zažívací systém - i mým dětem tato dieta svědčila a nikdo z nás neví, co je zo žlučník, žaludeční vředy a podobně.A vláčet s sebou tašku s jídlem pro celou rodinu, když se ,zmožená, ploužím k nějaké vodě? No, to by mě zabilo....tenkrát se automaticky žilo nějak zdravěji a pokud vám potraviny nezezelenali, nebo nelezly po stoje, bylo všecko v pořádku a mohli jste si v klídku pochutnat. Mimochodem, na každém koupališti je brouzdaliště proděti - jak jste to dělali v tobě, kdy vaše deti sotva chodily a určitě rádi a dobře nsplavali? Pustit je do rybníka, nebo do přehradního jezera je risk. Já to vidím u nás, dítě neuhlídáte. Rodiny ro řeší nafukovacími zahradními bazénky - ale to pak k vodě- byť ji mají pár kroků - můžou až večer....Jo- a když jste měli tu dovolenou..to jste si opravdu vozili zásoby na celý týden - nebo dva /dle délky dovolené/ jídlo pro celou rodinu s sebou? Asi jste měli velké auto. My holt jezdili vlakem, nebo autobusem - a to se tedy moc velké zásoby potravin vozit nemohlo a tak jsme byli vždycky odkázáni na místní zásobovací síť. Vždycky jsme si pochutnali a nikdo z nás nikdy neonemocněl. Asi jste nějak moc cimprlich. březen 01, 2013 08:10 Toi je zajímavý, Aleno, ale ani pro moje rodiče, ani pro mne (až jsem měla děti) nebyl problém, vzít k vodě jídlo z domu. : Myška Neměli jsme vždy auto, ale dalo se to zvládnout i hromadnou dopravou. S úplně malými dětmi jsme k vodě nechodili. Mnohem lépe jim bylo v bazénku na zahradě, ve vodě, do které si načurali jen oni sami... Raději jsme obětovali naše plavání. Oba kluci se ale naučili poměrně brzy plavat, a tak jsme k vodní ploše vyráželi všichni. Dovolená - to už autem - maminka zavařovala maso, klobásy, vezli jsme brambory, zeleninu, ovoce (to hlavně proto, že jsme měli a máme velkou zahradu a tím pádem i vlastní výpěstky). Na dovolené jsme jenom dokupovali pečivo, sýry, uzeniny, prostě to, co jsme nevezli. Do restaurací jsme až na výjimky nechodili, ani do bufáčů. A proto nás to dovolenkové stravování přišlo výrazně levněji, krom toho, že jsme věděli, CO jíme. Dodnes nerada jím v restauracích a hospodách. březen 01, 2013 08:43 Ona ta sonda : Aloda do stravovani je vystizna a obavam se, ze je to dneska nemlich totez . Aleno, mas vyhodu, ze muzes bastit vsechno , zes ty burty prezila březen 01, 2013 08:53 ... : deeres Ségra se začátkem šedesátých let učila na cukrářku. Praxi měla v někdejším hotelu Slovan vedle Wilsoňáku, dneska tam je budova parkoviště. Když jsem na vlastní oči viděla, co kuchaři v hvězdičkovém hotelu dokážou udělat s jídlem, jednou pro vždy jsem se zařekla, že RaJ navštěvovat nebudu.Přiznávám, že já od Aleny jsem cimprlich a na jídlo hodně vybíravá. Autem jsem jako malá nejezdila a když jsme šli s mámou na celodeňák, táhli jsme sebou tašku s železňákem, ve kterém byly šťouchané brambory s cibulkou, k tomu okurkový salát se zákysem a patentní skleněné láhve se sirupem a kohoutovkou. Já s dcerou jsem měla jídelníček už více zmodernizovaný, ale určitě jsme nikde nekupovaly zuhelnatělého buřta. V potravinářství se vždycky kradlo a šidilo, jakmile to jen trochu šlo a nebyla přes to přísná kontrola. A přes různé stánky, někde v Kocourkově, asi nebyla nikdy. březen 01, 2013 11:22 Nojo Myško : alik puntik my jsme ve Vršovicích neměli zahradu a vve Vodičkový už vůbec ne, tak jsme holt hodili na koupaliště - to on má v Brně každej zahradu? No a neměli jsme domácí "jedlou" zvěř - tak holt nebylo, co zavařovat. A tahat moc těžký věci jsem tak jako tak nemohla a navíc jsem musela PEVNĚ držt oba chlapečky, aby mi neutekli a nevklítli třeba pod auto. Nehlídaní chlapeče - od narození téměř do smti, je totiž sebevrah. Jinak v RaJi jsem léta pracovala - tudíž i jedla (závodka) a nic mi nikdy nebylo. Předpokládám holky, že si pěstujete svůj len a svou bavlnu a ovečky, abyste následně vlákno upředly a utkaly si klátku, kterou barvíte přírodními barvami z vlastnoručně vypěstovaných rostlin a šijete si samy oblečení, neboť nedůvěřujete "kupovaným" výrobkům a od Vietnamce už vůbec ne. No, já mám teď na sobě bavlněnou oranžovou košili od Vietnamce a je na ní obrázek ovečky - a ještě jsem se neosypala. Jo, a protože jste ty buřty nekupovaly, tak ani nevíte, že nebyly zuhelnatělý...což já vím stoprocentně, protože jsem je kupovala a jedla a nikdy mi to neublížilo. A Stáňo, to ty brambory s cibulkou jste jedli studený? No, pak se nedivím ,že máš žaludek v p*****i. A ty skleněný lahve se vám nikdy nerozbily? Já s sebou nosila čaj ve skleněných lahvích se zašroubovacím víkem - patentní už nebyly - a vždycky jsem rozbila aspoň jednu týdně. Pravda je, že jsem s sebou s dětmi taky vozila jídlo a pití, ale to bylo proto, že jsem neměla prachy - což byl asi i případ vaší maminky. Jinak by netahala kastrol s bramborama. Jinak - nepovažuju Ústí nad Labem, ani Prahu,za Kocourkov. březen 01, 2013 12:08 Aleno, ne, v Brně nemá každý zahradu, ale my zrovna jo. : Myška Píšu o nás, jak jsme to měli a máme my, ale to přece neznamená, že to tak mají mít všichni. Zálibu v hospodských jídlech tobě ani nikomu jinému nekritizuji, ale já ji nesdílím. Bavlnu nepěstuji, neb v našem podnebí by nejspíš nerostla, len nepěstuji taky, by ani ovečky nemám. Ale vypěstujeme si nějakou tu zeleninu, ovoce, bylinky, na zimu namrazíme, nebo jinak vhodně zpracujeme. Jsme soběstační s ořechy... Kdo má kus pozemku, ví, že něco vypěstovat není zadarmo, že se člověk nadře, a že ho to stojí volný čas. Přesto nám to stojí za to. březen 01, 2013 12:39 není to záliba - ale nutnost : alik puntik většinou se po hospodách nestravuji, ale někdy ti nic jiného nezbude. To jsi opravdu nikdy nebyla třeba na obědě, nebo na večeři, nebo na víně a něčem k tomu - ani jako mladá? To jsi fakt tahala kastrol s jídlem i na rande? Teď jsem v nemocnici - no tady bys asi zahynula....pochybuju, že by ti sem někdo denně nosil snídani, oběd a večeři z domácích, tvou ručkou vypěstovaných surovin.A ujišťuju tě, že buřty na plovárně jsou ve srovnání s nemocniční stravou lahůdky. U nás v domě jsme měli chlebíčkárnu - údajně to byly nejlepší chlebíčky v Praze - vždycky byly čerstvé, protože se jich prodávaly kvanta a vždycky tam byla fronta. I já je tam kupovala. A ani já, ani mé návštěvy, kterým jsem ty chlebíčky kupovala ke kafi, jsme nikdy z nich neonemocněli, ani se neosypaly, ani jsme neměli žlučníkové záchvaty - a to se tam určitě taky kradlo a nepoužívali tam doma vypěstované suroviny. Jinak v Brné i na Klíši je v bazénech nádherně teplá voda - díky termálním pramenům - což v přehradě, ani v rybníku není - a taky tam není bahno, jako v rybníku. A koupání v té vodě je vysloveně blahodárné. Jinak kyčelní kloub mi vyhnisal, když mi byly tři roky a tady jsem proto, že jsem spadla se schodů - obojí nemá s buřtama u stánku nic společníého - kdyby tě náhodou napadlo, že jsem tu díky nezdravé stravě. Jinask teď už si stejně ty buřty nedám - už to nejsou TY BUŘTY jako bývaly a místo třech osmdesáti stojí padesátikorunu. březen 01, 2013 14:14 Aleno, proč jsi taková? Proč neumíš akceptovat jiný názor, postoj, proč máš snahu to, : Myška čemu nerozumíš, a co - možná - trochu i závidíš, shazovat? březen 01, 2013 14:34 Aleno, : deeres Představ si, že moje máma byla tak fikaná, že ráno brambory uvařila, cibulku usmažila, rozšťouchala, dala do železňáku, obalila plenou a strčila do tašky. Ráno v sedm jsme vyrazily,trojkou dojely do Branika, tam přestoupily na autobus do Komořan. Vystoupily na BaběII a lesem do vršku jsme šly nahoru na Točnou. Cestou jsme sbíraly panské hřiby, to tam ještě rostly, teď už tam nenajdeš ani prašivku. Nahoře, kde je dneska letiště, jsme si sedly a odpočinuly, napily ze studánky a pokračovaly přes Vestec do Průhonic, tam máma vybalila železňák a dlabačky a brambory byly tak akorát teplé k jídlu. Najedly jsme se a pak podle Botiče, přes tehdy ještě neexistující Hostivařskou přehradu došly až na náměstí J.Marata (ani to už neexistuje, je zastavěné a je tam stanice Hostivařská) a byl už večer a my jely ucabrtaný po dvacetipěti kilometrové tůře desítkou domů. K tomu hotelu Slovan, určitě jsou někde slušní kuchaři, ale ty učni tam byli prasata. březen 01, 2013 14:50 ... : deeres A vůbec jsem nemluvila o mléčných barech, těch je věčná škoda, tam byl takový obrat, že se tam zkazit nic nestačilo. březen 01, 2013 14:54 deers - predpokladam, ze v neseni toho zeleznaku jste se stridali... : mila1 coz neber jako rypnuti, ale spis jako obdiv, jak byla Tvoje maminka setrna a sikovna. A jestli ten zeleznak tahla celych 25 km sama, tak k tomu jeste dost silna.. březen 01, 2013 15:18 nojo, to bylo hezký : alik puntik ale já žádný túry nikdy dělat nemohla - ani s sebou tahat kastrol. Pokud jsem chodila pěšky na Žlutou plovárnu, tak jsem jídlo vezla v kočárku, pak už jsem si brala jen plavky a ručník. Mléčný bary jsem milovala, v mém dosahu byly dva - jeden v Jungmannce a jeden na Václaváku. Taky jsem s sebou na výlety brala jídlo - ale spíš pytlík s karbanátky, nebo namazaný housky a tak. Nic těžkýho. No -na plovárnu jsme chodili - i když jsme všichni uměli plavat,prostě proto, že ve Vodičkový opravdu nebyla v dosahu přehrada ani rybník.Doma jsem třeba taky upekla s sebou koláč, nebo perník - ale nic těžkýho jsem opravdu tahat nemohla. jinak je to Bíbí, co schazuje všecko, co není uděláno tak, jak to dělá ona. Prostěš jsou lidi - a je jich hodně, kteří nemají tu možnost, kterou má ona. Teď zahradu mám - a nepracuju na ní, protože prostě ani nesmím - ze zdravotních důvodů. Není prostě pravda, že všecko, co se nevyrobí doma ja svinstvo, kterého by se normální člověk ani nedotkl. Prostě jsou lidi,mkterý jsou odkázaný na to co si koupí - ať už kdekoli - a nejsou proto prasata. Zatím jsem z toho neonemocněla a moje děti taky ne. březen 01, 2013 16:18 ... : deeres My byly se ségrou malé , měly jsme od táty kdysi ušité kožené brašničky, přesně na litrové láhve od sodovky s patentním uzávěrem. My brašničky přes rameno,kastrol táhla máma, ale jenom půlku cersty do Průhonic, když jsme přišly k zadní bráně, byla dlabačka. Mámě nic jiného nezbývalo, než být šetrná, táta mně umřel v 53.roce, do toho vletěla měna a máma byla namydlená. březen 01, 2013 16:25 no, to jd přesně, co jsem říkala : alik puntik já bYla samoživitelka, dva kluky a alimenty jsem z exe musela doslova ždímat.Kdyby bývala vaše maminka měla na to, aby šla s vámi někam na teplé jídlo, tak se taky s kastrolem netahala. I já bych se na nějakej čaj, karbanátky a loupáky vykašlala.Rozhodně bych to nedělala proto, aby to bylo eko-bio. Jinak jak v té Brné, tak na Klíši vtéká neustále do bazénu čistá teplá voda, takže je voda krásně čistá a je vidět až na dno. Je to silný pramen horké vody, takže ta voda je de facto pitná. Rozhodně čistší než v rybníce. I když do rybníka jsme se jako děti chodily koupat taky. Proto vím, že bylo po dně bahno. Když jsme jezdili do Zoo, tak první zastávka byla u ledních medvědů, kde snědly zásoby - teda děti, pak se šlo k opicím a k malým šelmám, kde dostaly limču. A pak okolo jelenů nahoru k velbloudům, kde byla zahradní restaurace - teda kiosek a sedělo se venku, kde jsme si dali buřta. Přísahám, nikdy nebyl zuhelnatělej....a pak dolů okolo dravých ptáků ke slonům a ke lvům k houpačkám, kde jsem si konečně dala kafe. Měli tam takový malinký kozičky v ohrádce a vvšecky děti je krmily a hladily je. No a pak na bus a na metro. Teď je to tam určit ě všecko jinak -qle tenkrát jsem to mohla projít poslepu. březen 01, 2013 18:11 ... : bb2 jinak je to Bíbí, co schazuje všecko, co není uděláno tak, jak to dělá ona. naopak, Alčo - neshazuju co kdo jak dělá, ale dráždím lidi, jako ty, že dělám věci jinak, než oni, a už jen to, že o tom píšu, považují za útok na sebe, za kritiku toho, jak to dělají nebo dělali oni. Ale to je jejich omyl. březen 01, 2013 18:32 ... : bb2 Na Klíši jsem chodila do krytého, do termálního bazénu v Brné jsme občas zajeli v květnu v červnu, před koncem školy, kvůli teplé vodě. O prázdninách jsem v Ústí nikdy nebyla, tak nevím, jak to tam na koupalištích chodilo. Když jsme byli hodně malí, jezdili s námi rodiče taky do Skorotic, tam bylo přírodní koupaliště. Na stánky s občerstvením nebo něco podobného si nepamatuju, u nás se taky bralo jídlo z domova, obložené housky se sýrem, paprika a okurka salátovka, jablka, pití do lahve. Ale nějaké nanuky táta nosil, tak asi tam nějaké stánky byly. V létě jsme s našima projezdili po výletech celou republiku, ono se to vždy spojilo s návštěvou nějakého příbuzenstva, a to máme spravedlivě rozdělené po celé zemi - čtvrtina západní Čechy, čtvrtina severní a střední, polovina Morava. Jedli jsme buď u příbuzných - snídaně a večeře, nebo v restauracích - obědy. Do auta máma vždycky brala jídlo a pití z domova, a po cestě se někde koupily nějaké mlsky, bonbony, vážená italská směs z cukrárny u kina Hraničář apod. Buřty jsme si pekli na ohni na chalupě a nejlepší byly ty upečené do černa. březen 01, 2013 18:44 Děvčata, :-) : Anka nehádejte se, prosím vás. Tak ráda čtu vaše vzpomínky, at je to paní bíbí, Alenka či deeres..., každý si žije po svém a tak, jak to má on rád a když někdo dělá něco jinak - no tak co? Vždyt jsme různí lidé a nemůžeme všichni dělat všechno stejně, ne? Moc hezký zbytek dne všem přeji. :-) březen 01, 2013 20:03 Aničko, díky moc :-) : d@niela přesně tak - každý máme jiné vzpomínky a proto je tak fajn si to číst... březen 01, 2013 20:06 no a v Rusku se zase dělá všecko jinak : alik puntik http://www.youtube.com/watch?v=soNlZF9oUCs březen 02, 2013 08:54 Jo - Kino Hraničář... : alik puntik tam dávali takové ty !"lepší " filmy. My jsme dhodili hlavně do kina "Český Dům " pod dráhou - v Krásném Březně - tam, co je ta slavná Matiční ulice. Chodily jsme tam od šesti - dneska bych tam nešla ani v pravé poledne a ozbrojená. Taky tam byla - kousek odmlékárny , hospoda U Hraničáře, kam se chodilo se džbánkem pro pivo. Kousek od nás /v Krásném Březně/ vyla budova jeslí - byla to původně vila po Němcích - kteří ji zabrali Židům a ti zahynuli v koncentráku. Na zahradě u těch jeslí byl bazém a tam se chodily koupat všechny krásnobřezenské děti. Spravoval to tam pan Javůrek, oni měli kousek od vily a od bazénu malý domek. Takže jsme měli i dozor. Do Brný a na Klíši se chodilo s rodičema, protože se tam muselo jet tramvají a přestupovat. Taky jsme jezdili do kina Svornost v Neštěmicích. Tatínek našeho kamaráda Jirky Goetze byl řidič tramvaje a tak nás vždycky dyž měl službu, vzal do těch Neštěmic tramvají zadarmo. březen 02, 2013 10:50 puntík plus všem : doktor ...děkuji i já kus mládí prožil na termálním koupališti v Brné.Žádný komunismus ani socialismus.ale mladá léta,která jsou vždy krásná.Jako dnes vidím chliče termální vody,které do bazénu chrlily teplou vodu a plavání v Labském proudu,jsme se pod chrliči zahřívali.Byla -li nějaká koruna,tak i něco k snětku v dřevěné restauraci přilo vhod.Jé,čas mladosti se nevrátí. březen 03, 2013 15:07

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující