Naštěstí jsme do druhé až čtvrté třídy dostali jinou paní učitelku. Měla sestru emigrantku ve Švýcarsku a často mne posílala s dopisy pro sestru na poštu.

      Tím, že věděla, jak se žije reálně v cizině, byla trochu free a měla vyučování mírně na háku. Jednou donesla do třídy složku pohlednic s obrázkem vietnamské holčičky a my měli za úkol přinést peníze na Vietnam. 

     Do školy se tehdy chodilo i v sobotu dopoledne, a když přijely sovětské tanky a soudruzi obsadili jedno důležité strategické místo, vozil mě otec v sobotu ze školy na motorce. Vždycky jsem se bála vojáků s namířenými samopaly a kamenným výrazem u brány objektu.

     Táta mi vždycky poradil, abych se otočila na druhou stranu. Jenže jinudy než okolo tohoto objektu se prakticky domů ze školy dostat nešlo.

     Dětský pokoj jsem neměla, žili jsme v malé chaloupce po předcích a naši stavěli několik let nový dům. Původně měl být ve městě, ale z rodinných důvodů nakonec zůstali na venkově. Dětský pokojík mi nahrazovalo patro v kůlně, jemuž dominoval starý vojenský kufr po dědovi. Dědu ani babičku z maminčiny strany jsem už nepoznala, ale dědův kufr jsem střežila svědomitě.

     Děda sloužil za války u dragounského pluku v Dobřanech, pak v Praze a následně u Szegeváru v Maďarsku.

     Měla jsem spoustu kamarádů a od jara do podzimu jsme se my děti po splnění domácích úkolů  držely prakticky neustále venku.  Buď jsme chodily hrát kuličky, panáka, míčové hry nebo třeba celé odpoledne prolézaly různá zákoutí.

      Při jedné takové hře u nás zakroužilo na jaře 1969 zbrusu nové červené auto, škodovka tisícovka MB. Tehdy se na mé rodiče usmálo štěstí a vyhráli sto procent na výherní vkladní knížku a naše rodina se tak mohla přidat k těm, co vlastnili auto, a mohli jsme tak častěji zavítat na Vysočinu za prarodiči z tátovy strany.

      Ovšem stavba domu se díky koupi auta protáhla.  Jinak ale naši hodně pracovali, otec dělal technika ve městě, k tomu účtařinu v družstvu, stavba, doma zvířata. Chalupa bez vody, na všechno se nosila ve vědrech.  Mamka kvůli nám dětem přerušila práci ve městě a dělala v družstvu těžkou manuální práci.