Zkušenost z vojny:

    Mám noční dvanáctku a sedím sám. Všude ticho. Usoudil jsem, že ani imperialisté se na nás nechystají, protože i radiostanice z radaru mlčela. Sem tam otočím knoflíkem 2. záložního přijímače a slyším velmi silnou — zřejmě místní — stanici.

     Chvíli jsem poslouchal a musel uznat, že tenhle telegrafista „umí“. Po odvysílaném telegramu jsem se na ni naladil (sice jsem se prohřešil vojenským řádům, ale nebylo žalobce), výkon vysílače dal na minimum co to dalo a v zápětí slyším otazník. Ha — usoudil jsem, že mě slyší.

     Odpověděl jsem, že to jsem „přece já“ s následným výrazem smíchu „hihi“. A tak to pokračovalo — pomocí Q kódů jsme si rychle řekli, že naše společné QTH je Plzeň. Odpověděl jsem 10UP (tedy aby se přeladil o 10 kHz výše) a — a pak už jsem se jen těšíval do služby, protože jsem zjistil, že tím zručným telegrafistou je ONA, že se jmenuje Marie a sedí asi půl km vzdušnou čarou ode mne a je to radiostanice Českých drah.

      Potíž byla jen v tom,

že Marie byla asi o 6 let starší a byla vdaná...