|
 Tak si představte, co mi ta moje ženská udělala. Nandala mi na nohy takové pekelné boty z umělé hmoty, přitom chodit se v nich nedá, ale lyžovat prej ano. No a taky mi nandala lyže. Před tím mě oblíkla jako eskymáka – vypadal jsem hrozně.
Nasoukala mě do nějakých příšerných podvlíkaček, tlustých ponožek svetru a završila to kombinézou. Připadal jsem si jako kousací rukáv pro vlčáky. A to ještě nebylo všechno. Na hlavu mi nasadila kuklu, jako nějakému URŇákovi a navrch přidala helmu – ještě k tomu červenou, holčičí, pche. Naštěstí je mi to zatím docela šumák. 
No, a jak už jsem řek, pak mi obula ty lyžáky, nasadila lyže a nakonec udělala ještě jednu příšernost – dala mě nějaké jiné ženské, aby mě to naučila, prý ji bych neposlouchal. Fakt dobrý. Já - takový stoprocentní chlapeček. Já poslouchám vždycky, jen se mi občas nepodaří včas sepnout, když volá moje jméno, nebo nějaký jiný svůj povel...
Ta paní byla větší a cizí, tak jsem raději poslouchal. Jeden nikdy neví. Moje ženská si lyžovala bokem a skoro se na mě ani nepodívala, protože prý nechce rozptylovat moji pozornost. No a tak jsem s tou cizí paní jen tak šoupal lyžičkama. Paráda zábava. Chodili jsme nahoru dolů a ona mi vůbec nechtěla pomáhat. Tak si představte tu drzost, já spadnu a ona mi řekne, vyskoč. Nejde to a ona mi jen řekne, snaž se. Snažil jsem se, až jsem se naštval, ale ani tak mi nepomohla. Tak jsem se s vrčením nějak posbíral ze země a ona mě poplácala jako nějakého koníčka, jako že jsem šikovný.
Pak jsme jezdili nahoru na takových jezdících schodech, akorát to nebyly schody, ale jen takový koberec. To se mi líbilo. Nahoře ovšem už méně. Ony mi ty lyže prostě nelyžovaly, tak jak mojí ženské, nebo té naší menší ženské – ségře. Asi mi dali nějaké vadné. Ty lyže.
Snažil jsme se to té paní říct, ale jen se smála, že lyže mám dobré, ale musím se to naučit. Pche, prej musím naučit. Ale spočítal jsem si, jsem menší, přepere mě, tak asi budu muset poslouchat. Tak jsme dělali šipečku, špičky k sobě a paty od sebe a tak pořád dokolečka. No nedala mi pokoj a nedala. Pusa ji musela bolet z toho věčného povelování. Dala mi i pauzu, koupila mi čaj a tatranku. Slastně jsem si říkal, že už snad bude konec, ale nebyl. Pokračovali jsme. Jakmile jsem uměl šipečku, tak jsme dělali letadlo a to samé i další dva dny. Pořád dokola šipečka a letadlo, jako u blbečků. Šipečka a letadlo, šipečka a letadlo, šipečka….. Nakonec jsem ale, světe div se zjistil, že umím lyžovat! Stojím na svahu jako hřib. Mám rozkročené nohy, do šipečky už jen trochu a jedu jako drak. Neohroženě a suverénně si to mastím dolů! Uznal jsem i, že ty moje lyže asi nejsou až tak vadné. A už se mnou jezdí moje ženská a ta dobře ví, co na nás chlapy platí. Chválí mě a uznává moje umění. Jsem fakt frajer. P.S. K tomu nepřebernému množství přívlastků jsem si přidal další: jsem lyžař! Velký a nadějný čtyřletý lyžař. KRYŠTOF
|
