O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| KRB |
|
|
|
| Pondělí, 07 leden 2013 | ||||||
Strana 2 z 2
Druhý den ráno jsem vyvezl lanovkou nahoru kanadské saně a vzal jsem několik pytlů od brambor a provazy. S prací jsme byli již téměř u konce, a zbýval jen úsek od Velkého hanku, nejprudšho svahu na sjezdovce. Jeho prudký sklon byl postrach průměrných lyžařů.
Konečně jsem uznal, že mám dost.
Od chaty ke sjezdovce byl mírně stoupající průsek. Když jsem po hodině nesmírné dřiny dotáhl v hlubokém prachovém sněhu saně na sjezdovku, vyčerpán jsem se posadil na cihly a s obavami odhadoval další obtížnost jízdy. Chlad mě probral k činnosti. Připnul jsem Tajfunky, škubl se saněmi tak, jak to udělal Bílý tesák v knize Jacka Londona, a saně se daly do pohybu. Zapřen ve vojkách saní jsem opatrně sjížděl ve velikých obloucích svahem. Sníh se mi hrnul až na prsa.
Dopředu mně tlačila neuvěřitelná váha. Spustil jsem pod saně řetězy. Mnoho to nepomohlo. Poslední oblouk před Velkým hankem jsem snad jen silou vůle zvládl a zastavil kousek od chlapů. Ti, několikrát saně obešli a když si náklad dostatečně prohlédli, Jarda vrtíc hlavou poznamenal: "Doufám, že nehodláš sjet dolu s těmi cihlami?" Měl pravdu, byla by to sebevražda. Kolečka v mé hlavě počala podávat maximální výkon. Nerad se vzdávám a snášet cihly na krosně nebyla lákavá myšlenka.
"Chlapi, už to mám!" Zvolal jsem radostně po chvíli přemýšlení. "Dolu pojedem pomalounku, jako s pohřebákem!" Po pár otázkách můj plán uznali jako reálný.
S nadšením malých kluků jsme se přímo těšili a vrhli se s chutí do realizace. K saním jsme uvázali dva provazy, na jejich konce se asi patnáct metrů za saněmi přivázali Jarouš s Pepou. Šestimetrový dřevěný žebřík jsme položili po vrstevnici, každý si sedl na jeden konec a pevně jej uchopili. Žebřík pohrne sníh, což bude perfektní brzda.
Šlo mi opravdu o život!
Téměř jsem se položil mezi vodicími tyčemi saní do záklonu a řítil se pětatřiceti stupňovým svahem rovně dolů. Zkusil jsem s lyžemi plužit, ale rychost byla příliš velká. Skrčil jsem nohy pod sebe a zapomněl na čas. Nic jsem neviděl a nemohl dýchat. Prudké gejzíry prachového sněhu pokryly silnou vrstvou můj obličej a po prvním pokusu o nádech jsem si druhý pokus rychle rozmyslel.
Divoká jízda netrvala déle než dvacet vteřin, ale zdála se mi věčností.
Nikde jsem je neviděl. Jen hlubokou brázdu po saních kolmo dolů. Sto metrů nahoře jsem zahlédl kousek žebříku...
Když mé obavy dostoupili vrcholu, pár metrů přede mnou se ze sněhu vynořil Jarda a nalevo od něj Pepa. Vypadali příšerně. Dávili se, lapali po dechu a zděšeně se rozhlíželi. Byli přesvědčeni, že se s námi utrhla lavina. Obaleni sněhem, bez čepic a rukavic. Jardovi dokonce chyběla i válenka.
Trvalo dlouhý čas, než byli schopni začít mi nadávat.
Uvědomil jsem radikální chybu v mém plánu. Provazy měly být uvázány k žebříku a chlapi na něm jen volně sedět. Pozdě ale "bycha honit“. Jarda dovrávoral k nákladu, stoupl si na cihly a svlékl se do trenýrek. Nadával a vyklepával jednotlivé části oblečení. Pepa chvíli váhal, ale pak udělal to samé.
Od silnice jsme zaslechli dlouho trvající potlesk a pískání.
Velká výprava turistů, jdoucí na výlet do Svatého Petra, celou naši šílenou jízdu se zájmem sledovala. Všichni tři jsme se jim uklonili a byli opět odměněni bouřlivým potleskem.
PEPA KOUBA
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
