Přeju vám milý a příjemný večer, nespavé bludičky. Je dnes krásná noc, noc jedna z posledních v tomto roce. Věřím, že se mnou přijdete na společnou notu nejen v hudbě, ale i následném povídání. Každoročně jsou poslední dny roku nesmírnou zátěží. Pronásleduje nás přemíra práce, stresů, jsme unaveni, snažíme se všechno stihnout, zvládnout.

Zcela zákonitě nám pak tečou nervy, a když vše skončí, je vše hotovo, nastává kouzelný - i když krátký - čas loučení se se starým rokem a vítání nového.

Ale je i plno lidí, kteří jsou právě teď z něčeho smutní, bezradní, cítí se opuštěni. Určitě byste vyjmenovali plno pořekadel na téma –  Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří, Každá bolest jednou přebolí... A plno dalších.

Jenže pořekadla nepomáhají, někdy to zvládne i návštěva - snažit se smutného vyslechnout, potěšit. Já taky pár svých známých obešla a pár jich bylo u mne.

Přečtěte si, co jsem právě zažila:

Jsem už "dáma v letech", takže některé mé známé jsou už opravdu staré. Lída, donedávna  dobře se mající a velmi činorodá intelektuálka – oslavila zrovna 76, narozeniny.

Dlouho jsme se neviděly, víceméně jsme si jen psaly, případně si někdy zavolaly. Kdysi dávno jsme spolu nějakou dobu i pracovaly. Zavolala jsem jí a zeptala se, zda mohu příjít na návštěvu.

Druhý den jsem zazvonila u jejích dveří.  A od toho okamžiku, přátelé, pro mne nastalo neskutečné trápení. Trápení, se kterým si nevím rady.

To, že byla poloviční než dřív, bych brala. Ve stáří člověk sesychá.

Ale  přímo mne praštil zápach, který se z bytu linul. A když jsem vešla dovnitř, s hrůzou jsem se dívala, jak všude, zcela všude, pobíhají hejna brouků. Po zemi bylo plno papírků, které se černaly nachytanými malými i většími exempláři.

Švábi...

Rozzářená mě vítala: „To jsem ráda, že tě vidím, jen si odlož a pojď si sednout. Já hned něco dobrého udělám!“

Neumíte si představit, do jakých rozpaků a hrůzy nás uvedly tyhle běžné věty. Dostala jsem kafe a na talířku pečivo. 

Nedívala jsem se, se sebezapřením jsem kafe vypila, popovídala si a jen se snažila nemyslet na to, co všechno na mne asi v téhle chvíli leze.

Všude byla špína. Taková ta stará, mastná... zbytky, odpadky. Na posteli bylo opravdu špinavé povlečení...

x x x

Bylo mi jí strašně líto. Není už schopna. Je sama, nemocná, nikoho nemá. Když byla mladší, byla na to pyšná, že nikoho nepotřebuje.Dnes si to nejspíš ani neuvědomuje, prostě si na to nějak zvykla.

Ráda bych jí pomohla. A nejen já sama, ale budu muset do „akce“ zapojit i pár úřadů. Ano, budu se snažit.

Víte, udělám to vlastně tak trochu ziskuchtivě – říkám si, že jestli se dostanu do podobné situace já, třebas se najde někdo, kdo mi to pak vrátí…

d@niela   

Komentáře (22)

Zobrazit/Skrýt komentáře Podobný žážitek. : Josef Kouba Je to velice smutné. I já v létě navštívil kamaráda z mládí. Býval to magnet pro ženy. "Krásnej chlap" zdělila mi má sestra když jej prvně spatřila. A dnes, to samé co Danielo popisuješ. Nesmírná špína a zápach A Čtyři psi na jakém si kanapi neurčité barvy. Alkohol jej dovedl až tak daleko. Manželka zemřela na předávkování prášky. Dcera 30 letá na drogách a její děcko plakalo v ve vedlejší místnost. Kávu jsem se donutil vypít a se smutkem v srdci jsem odcházel, neboť zde již není pomoci, zašel příliž daleko. zde již není pomoci. prosinec 28, 2012 23:33 No, to je síla, Dani. Co budeš dělat? : Myška To vypadá, že paní už není zcela při smyslech... Nedovedu si představit, že tak, s tím hmyzem, může žít. A co sousedi? Přece pokud je výskyt švábů tak masivní, tak se musí dostávat i do okolních bytů, a jejich obyvatelé to musí řešit - nejspíš pomocí deratizéra... Je opravdu moc smutné, jak může člověk skončit. prosinec 29, 2012 01:13 paní : Iris má nejspíše už počínající stařeckou demenci, neznamená to, že je velestará, takhle může dopadnout i mladší jedinec. A naopak, starší lidé jsou v pohodě.Potřebovala při přinejmenším být v nějakém domě s pečovatelskou službou, s úklidem. Nebo v důchoďáku. Nevím, jak to má s nějakou třeba vzdálenou rodinou, jaké jsou její možnosti.Možná by stačila sociální výpomoc, zase nevím, jak to v Praze funguje.Na Home care asi není dost nemocná? Nejspíš asi ale i bude,píšeš, že je hubená - no stářím se sice sesychá, ale máš vidět mojí 87 letou máti, jak jí svědčí, protože je zdravá. Je hloupé, jak lidem odcházejí smysly - vzpomínám, že mne rozčilovalo, když moje máti i tchýně měly špatně umyté nádobí,zapatlanou linku. Přitom obě jsou (byly) čistotné.A já v poslední době zjišťuji, že když si pořádně nenasadím brejle, sem tam mi něco také uteče, už leccos chápu. Prostě blbě vidí, blbě slyší a také špatně cítí, myslím tím čichové záležitosti.Četla jsem, že čichové schopnosti souvisí s inteligencí - to je zkráceno, byl to dlouhý článek. Ptala jsem se na to naší neuroložky a ona mi vysvětlovala nějaké ty souvislosti s mozkovými závity a lokalizací těchto schopnosti apod. A na závěr mi řekla, že přece lidé s Alzheimerem necítí nic.Zápachy ani vůně. Což jsem nevěděla, ale vždycky si na to vzpomenu v těchto situacích. Když jsou staří nebo nemocní lidé obklopeni zápachem a vůbec to nevnímají. K tomu je velmi pravděpodobné, že paní nestačí fyzicky, že jí vyčerpává běžný úklid, však to také není nic nepochopitelného.K tomu možná pocit beznaděje, žádné impulsy, žádná laťka, žádné návštěvy, možná bolesti. Jen Ty Danielko víš a můžeš posoudit, jak je na tom ta paní mentálně a zdravotně, je-li soudná, je-li schopna rozhovoru a sebereflexe.Takže jí můžeš pomoct. Častěji ji navštívíš, upozorníš na to, co nevidí, poptáš se, poradíš, navrhneš možnosti.Jsi šikovná, máš kontakty, dozvíš se, co je nejdříve třeba a pak se tu můžeme radit jak dál.Je možné začít třeba u praktického lékaře té paní. Každopádně Tě moc prosím,nenechávej tu paní v tom marastu bez pomoci.Nejhorší je nevšímavost - Myška se zmiňuje o sousedech, má nějaké? Nezájem? prosinec 29, 2012 08:30 Iris : mamča Někdy dobrá vůle pomoci nestačí. Někteří (a mnohem mladší) si nechtějí nechat pomoci. Kopou kolem sebe jako kůň, a veškeré dobře míněné pomoci se brání. Mám známou, kterou před mnoha lety postihlo neštěstí. Od té doby chátrá na duchu, z bytu si udělala skladiště a věnuje se různým "pavědám", přičemž věří, že má jakési zázračné a léčitelské schopnosti. Psychiatr na ní žádnou nemoc neshledal, jen ji označil za "historiónskou osobu". Syn raději odešel do ciziny a všichni sousedi jen doufají, že nepodpálí dům. Krom hromadění papírů všeho druhu, má totiž dotyčná zálibu v zapalování svíček. prosinec 29, 2012 08:47 mamčo, : Iris no ano, je spousta variant.Proto říkám, že jen Danielka teď může zkusit zhodnotit siutaci, protože tu paní zná a může lépe odhadnout. Oni kopou i lidé v nemocnici, potřebují pomoc a léčbu a brání se jí, jsou až zlí, podepisují reverz, utíkají, aby se vzápětí vrátili buď mrtví, nebo škaredě umírající.Ještě jsem plna některých předvánočních hrůz v nemocnici, v tuto dobu to nějak hůř snáším.Říkám si, kdyby na ně někdo víc zatlačil, kdyby se jim to naléhavěji vysvětlilo, kdyby to lidi kolem víc zajímalo.... prosinec 29, 2012 09:27 Dani : mia I věřím, že návštěva u kamarádky s Tebou otřásla, zvlášť pokud si ji pamatuješ jako činorodou, plnou elánu, soběstačnou, snad iv dobrém hrdou na svoji samostatnost. Je hezké , že jí chceš pomoci, Ty už jiná nebudeš, starost o druhé Tě naplňuje, ale mysli zároveň i na sebe. Býváš každou chvíli skolená virozami, bereš si toho na bedra moc a pak se Tvoje tělo brání. Pokud budeš chtít paní pomoci možná bude dobré začít u obvoďáka, jak píše Iris, ale možná Ti jako nepříbuzné nebudou až tolik naslouchat nebo jak to nazvat. Okopírovala jsem Ti odkaz na organizaci, o které asi víš, ale přece jen http://www.zivot90.cz/106-kontakthttp://www.zivot90.cz/106-kontakt. Věřím, že tam by Ti mohli dát fundované odpovědi, případně Tě nasměrují dál, kam se obrátit. Záslužnou činnost v tomto směru dělají i církevní charity, ač na adresu církví padají v poslední době spíše negativní reakce, zde dělají činnost velmi potřebnou, často nevděčnou. Hodně bude záležet na osobnosti té paní, na její mentální úrovni. Se starým člověkem není lehké pořízení. Většinou je největší problém s tím, že odmítají hygienu, brání se koupání, převlékání, otevírání oken za účelem větrání. Rezignují na svůj stav, ať už pod vlivem fyzické stránky těla či pod vlivem deprese, melancholie. Ale já třeba mám známou paní, která je velmi pěkným příkladem toho, jak člověk může ožít, pokud je o něj náležitě postaráno. Pomohla mi v určité těžké etapě mého života, svým způsobem mi nahrazuje mámu, po návštěvě v domově důchodců vždycky od ní načerpán energii, obohatí mi to. Byla v domě u staršího syna, vdovce, ten byl celé dny v práci. Doma měla zimu, věčně uplakaná, zoufalá. Snažila se uvařit, ale už padala na hubu. Teď je v důchoďáku, má samostatný pokoj s balkonem, televizi na pokoji, září už přes rok štěstím. Říká, že se líp mít nemůže. Oba synové ji každý víkend navštěvují. Jako dodatek k tomu jen napíšu, že říká zároveň, že každý zájemce se tam nedostane a každý nemá finance na ten důchoďák cca 11.OOO Kč platí z důchodu. Držím Dani palce ať se vše rychle vyřeší ke spokojenosti. prosinec 29, 2012 10:32 ... : deeres Se sociální pomocí to je v Praze tristní. A nejedná se jenom o staré lidi. Dcera pracuje na rehabilitaci, většinou s vozíčkáři. Jedna z pacientek v jejím věku se stala její kamarádkou. Není to ani čtrnáct dní, kdy se stěhovala dcera z Prahy a bylo náledí. Stěhováci proto měli přijet kolem poledne.Hned ráno jí její kamarádka volala, že je zcela bezmocná, nemůže ven se psem a potřebuje nakoupit alespoň základní potraviny. A protože dcera věděla , jak na tom její kamarádka je špatně, k tomu stěhování, jela ještě na druhý konec Prahy, aby jí pomohla. Její kamarádka rodinu má, ale před dvěma lety, kdy spadla z balkonu, kvůli poškozenému zábradlí a ochrnula, se s ní rodina nestýká, protože se prý za ní stydí. Dostala sociální byt a hodně nízký invalidní důchod. Důvodem je, že ruce má zdravé a je vyučená kadeřnice. Ale její služby využívá pouze jejích pár známých. Také odškodnění za nezaviněný úraz dodnes nebylo za celé dva roky stanoveno. Nemá ani nárok na nějakou asistenci a na sociální služby nemá peníze a tak je odkázána pouze sama na sebe, nebo na lidskou dobročinnost. prosinec 29, 2012 10:42 mia I : mamča Život 90 je záslužná organizace, ale není pro každého. Podívej se jen na souhrn jejich činností a různá elektronická zabezpečení ve vlastních domovech jejich klientů. Vypadá to lákavě, ale není to žádná charita. Né každý důchodce si může tuhle péči dovolit, i když by jí jistě hodně osamělých lidí přivítalo. Problém je také v tom, že spousta staroušků touží po péči a lásce vlastní rodiny, nikoli po luxusním "starobinci". Člověk přece nepřestává být plnohodnotným tvorem jen proto, že zestárne. Na vině je zánik širších rodinných vazeb a honba za penězi a úspěchem. Lidské vztahy v tomhle úprku nemají místo. Je to smutné, ale zažila jsem to ve vlastní rodině. Když už můj otec neměl co dávat, sestřiny děti ho vyškrtly ze své mysli. A přitom právě tahle vnoučata děda nejvíc miloval a celé své produktivní stáří podporoval. prosinec 29, 2012 12:37 člověk si spoustu věcí neuvědomáje - spoustu jich dělával automaticky : alik puntik - teď to najednou nejde. Nedávno jsem upadla - nebylo náledí, jen kluzká dlažba. Nemám nic zlomeného, jen jsem se potloukla a bolí mě to. Codím zas o dvou francozských hollch a nemám další ruce. Takže třeba zamést, umýt nádobí, donést tašku s nákupem , ustlat, donést kafe z kuchyně do pokoje, donést pár metrů sklenici s vodou a podobně .....prostě nedokážu. Tři minuty se zvedám ze židle a než někam (v bytě) dojdu, trvá to věky. Že bych snad poletovala po bytě a luxovala, nebo tak něco...tak to ani náhodou. Ale pořád nějak funguju, i když při tom zatraceně cejtím všecky kosti a svaly, co je v těle mám. A děsím se toho, co bude třeba za pět, deset let a doufám, že mě klepne dřív. Pokoušela jsem se řešit situaci důchoďákem...ale jsem pro ně příliš mláda. Nebo bude ten konec světa...a pak už to bude jedno. Prostě...nikdo z vás neví, jak taky může dopadnout. prosinec 29, 2012 14:48 Aleno, : Iris ležívá u nás spousta lidí, většinou samotných ženských, které jen tak spadnou a už se nepostaví.Jsou pomlácené, bolavé, ale to není nejhorší. Jsou momentálně nesoběstačné, učí se u nás na chirurgii chodit o berlích, aby mohly fungovat. Když pak odcházejí domů, bývá mi těžko, protože je vidět, že to nejspíš nezvládnou. Tak tak dojdou na záchod, ale na nákup, pověsit prádlo, apod...to nejspíš těžko. Vidím, jak je pro ně najednou těžký sebemenší úkon. U nás myslím v rámci charity fungují dobrovolníci, ale nevím, co všechno obsáhne jejich činnost. Pamatuji, že když já jsem dělala zdrávku,chodívaly jsme my žákyňky za babičkami domů a pomáhaly jim. Nevím, jak to funguje dnes, myslím že už ne. prosinec 29, 2012 15:09 teda : mura1 jak mě svrbí klávesnice... strašně prosinec 29, 2012 15:28 alik puntik : mamča Někdy je problém i v tom, že si o tu pomoc neumíme říct svým nejbližším. Syndrom supermatek, co byly vždycky zvyklé zvládnout všechno samy a nikoho o nic nežádat. Pamatuju si tu bezmoc, když jsem byla po operaci páteře. Sice se mi všichni členové rodiny snažili pomáhat, ale moc nevěděli jak. Připadala jsem si na své vysoké posteli jak na velíně, a nebylo mi to příjemné. Jak to jen trošinku šlo, snažila jsem se postupně zvládat svoje běžné povinnosti. Navíc tahle nezištná pomoc nebaví nikoho donekonečna. Musí být někde cíl budoucího zlepšení. To u starých lidí bohužel nelze očekávat. I dneska je mi trapně, když mi syn, který už s námi dávno nebydí, přijde umýt okna. On to ví, a proto chodí o víkendu, kdy ví že nejsem doma. Špatně se chlapovi vysvětluje, že když sebou vezme svoji partnerku a uklízí "můj nepořádek", že se pak před tou prímovou dívkou stydím. A to zatím nemám byt typu "městská skládka", jen občas těch několik domácností prostě nestíhám. prosinec 29, 2012 15:50 zazil jsem : romanB odjinud kolegyni, puvabnou zenskou, co se ji podarilo zlomit si oberuce asi tyden po sobe. Nic prijemneho, ale proste to museli udelat tak, ze po wc sla rovnou pod sprchu Je to hodne o tom, jak ti lidi spolu ziji, a to co pise mamca - je to desny, kdyz je doma jeden velitel a je fuk, jestli to je on nebo ona. Proto si myslim, ze ten zakladni kurz na preziti musi zvladat nejen oba partneri, ale od urciteho veku i deti. Museji se proste umet postarat o chod domacnosti minimalne .. uzurpovani si sve pozice je v partnerstvi blbost. prosinec 29, 2012 16:09 No jo Romane, : Iris ale tu stařeckou neschopnost nikdy nenatrénuješ, ta tě zaskočí. Zvláště, když jsi sám. prosinec 29, 2012 16:32 romanB odjinud : mamča Romane, "přežití" zvládali moji synové cca od 8mi let, kdy jsme s manželem pracovali ve směnném provozu. Ohřát si nebo uvařit jednoduché jídlo, uklidit po sobě, připravit se do školy a do hudebky...a tisíc dalších věcí. Fungovali v pohodě a "na telefon". Já teď mluvím o tom, že s ubývajícími silami je rodičům obvykle zatěžko žádat po svých dětech pomoc, když zrovna v tu dobu třeba mají už vlastní rodiny, vlastní děti a vlastní starosti o přežití. Tak se ti "staří" snaží spíš pomáhat než pomoc žádat. No, a pak jsou v kredenci ty špatně umyté talíře a časem prach na nedostupných místech... Já jsem takhle vždycky přilítla z práce k rodičům, popadla vysavač a snažila se honem honem s něčím pomoci. Maminka mě od uklízení vždycky vyhnala, abych si s ní radši sedla, vypila kafe a popovídala, než zase poletím domů. Možná ta trocha prachu nevadí tolik, když jsou jinak hezké vztahy. Moje tchýně má všude naklizeno, třásně na koberci učesané od severu k jihu, jako by tam ani nikdo nebydlel. A ano, nikdo tam s ní NIKDY bydlet nebude. Protože ona se prouklízela životem a nikdo s ní pro její chorobnou pořádnost nevydrží. Teď, kdy už občas nezvládá, doslova terorizuje své bližní, aby ten její super luxusní byt udržovali pod jejím přísným dohledem. Hádej, jezdíme tam rádi ? prosinec 29, 2012 16:34 nojo - natrénovat.... : alik puntik nemocný kyčel mám od malička, na bolesti jsem celkem zvyklá a řekla bych, že natrénovaná jsem.Ale pak se stane, že "buch" a najednou nemůžeš....nejde o to, že již nepoběžíš maraton, ale o to, že si třeba nezaleješ kafe, protože se musíš opírat o berle a když se pustíš, tak upadneš. A když se ti to kafe podaří zalejt, už ho neodneseš, protože ruce potřebuješ na ty berle, abys mohl vůbec jít.....ale pak už nemáš v čem to kafe nést. Když potřebuješ třeba zamést,. nebo umýt nádobí - na což nutně potřebuješ obě ruce, tak je to v háji -protože nemáš ani jednu. Být na někoho odkázaná je hrozný...a taky každej nemá někoho, kdo by kolem něj skákal.....Děsím se chvíle, až nebudu moci vůbec nic. prosinec 29, 2012 19:42 Sociální služby jsou chudé : wendy i Charita, ta potřebuje dobrovolníky.Věk 76 let není tak moc, že, ale demennce si nevybírá. Toho bychom se nikdo nechtěli dožít...a najednou je to tu. S výběrem organizace bych byla opatrná. Je potřeba si sehnat reference. Uf, to je nářčez. Teď je v TV šot o Jiřině Jiráskové, říká, že se jí už nechce žít, na Vánoce byla sama, měla nutkánmí vzít si hodně prášků a už se neprobudit, nemá pro co žít, a nchce se jí prostě už dál žít. Tak to vidítze. Šváby možná doma nemá, ale jinak... Lidi, to jsou smutné věci. Ale člověk nemůže zachránit celý svět. Stačí, že Daniela chce pomoci jedné potřebné duši. prosinec 29, 2012 19:57 Aleno, : Hanka G tohle jsem pořídila tatínkovi, když musel nosit kyslíkovou bombičku přes ramen, tady si ji mohl dát do košíčku a nemusí chodit o holi, měl to moc rád. Teď když odešel s tím chodí maminka, moc to usnadnuje chůzi, a v nejhorším se na to dá i sednout. A je to skládací. Pojišťovna by ti možná přispěla,nebo synové Totiž ty věci, i to kafe, si můžeš dát do toho košíčku a jet. Je to výborná věc pro někoho kdo špatně chodí nebo nemá dobrou rovnováhu. prosinec 29, 2012 20:11 ... : Hanka G má to dokonce i brzdy, tam nahoře, takže ti to neujede, a je stabilní když to potřebuješ. prosinec 29, 2012 20:13 Aleno, jeden z mnoha odkazů : Hanka G na čtyřkolečkové chodítko pro seniory je zde, nevím, jestli by pomohla pojišťovna a/nebo příbuzní, ale moc by ti to pomohlo http://www.prvnikrok.cz/detail-polozka.php?polozka=1020394 prosinec 29, 2012 21:27 Stačí, když si to člověk zkusí třeba když si zlomí nohu - dvě berle, nechodící sádra, a jste kde, že... : Myška Najednou potřebujete asistenci a pomoc. A to většinou nemáte potíže s rovnováhou nebo jiné komplikace a stav je dočasný. Hned začnete ty nemohoucí lépe chápat... prosinec 29, 2012 22:34 Začít u obvodního lékaře : babi a u sociálky.Ale moje zkušenost se sociálkou je špatná.Máme v domě muže,který žije v neuvěřitelném nepořádku,zatím bez švábů.Byt je města,ostatní jsou majitelů.Přišly dvě ženy ze soc.odboru a byt prolétly za 5 vteřit.Připravený závěr měly už napsaný z kanceláře. Bylo tam napsáno,vše je jeho majetek a až se objeví hmyz,tak nás zavolejte,pošleme deratizaci a SVJ si jí zaplatí.Nezmohli jsme nic.Ale pokud je tam hmyz,musí se deratizovat celý dům. prosinec 30, 2012 12:44

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment