Taky neustále přemýšlíte, zejména v souvislosti s Vánocemi, jak nejrychleji a nejefektivněji uklidit? Po mnoha letech pokusů a námahy jsem objevila jeden způsob, jak toho dosáhnout. Je k tomu potřeba kafe, dítě, jogurt a telefon.

     U toho telefonu je důležité, aby byl v jiné místnosti, než která se má uklidit. Víc netřeba. Samozřejmě nějaké ty úklidové prostředky, ty ano.

     Všechno začalo dnes ráno. Udělala jsem si kafe, leč nevypila ho ihned. Nejdřív jsem zjistila, že je moc horké, potom bylo už pro změnu moc studené. Mezitím jsem dala prtě spát. Ke té své ranní kávičce jsem se tedy dostala až za hodinu poté. Prtě se vzbudilo, odsunula jsem tedy hrníček co nejdál na stůl, kde bylo místo, vytáhla prtě z postýlky a šla pro čistou plenku. Prtě nejen že potřebovalo čistou plenu, potřebovalo i čisté oblečení. A pořádnou koupel.

     Přebalené prtě jsem nechala v obýváku a šla do kuchyně pro jogurt. Než jsem se vrátila s jogurtem a lžičkou, šlo mi prtě naproti. Hrníček s kávou neslo vítězoslavně nad hlavou. A od té hlavy bylo zlité až k patě. Člověk by nevěřil, kolik tekutiny se vejde do malého keramického hrníčku.

      Na stole byla jedna kaluž, pod stolem další a od stolu ke dveřím se táhly kávové stopy. V hrníčku stále bylo na dně. To jsem vylila pro změnu já, když jsem se snažila prtěti vzít hrníček z rukou.

     Scéna druhá. Odložila jsem jogurt se lžičkou na stůl, svlékla prtě a šla s látkovou plenou ohledat škody. Setřela jsem kaluž na stole a pod stolem, vzala ulepené kávové prtě zpět pod sprchu, usušila, zabalila do županu a šla jsem mu pro čisté oblečení.

     Než jsem ze skříně vytáhla čisté bodýčko, triko a tepláčky, přišlo mi prtě, tentokrát v podivně skvrnitém županu,  naproti. Na tváři široký úsměv, nad okem bílá šmouha, v jedné ruce jogurt, v druhé lžíce. Za dítětem, pod dítětem a na dítěti bílé skvrny.

     Má snad naše prtě bílou nemoc? Nemá. Ale toho jogurtu v kelímku už taky moc nemá. Od stolu ke dveřím do pokoje tentokrát zanechávalo za sebou skvrny bílé, jogurtové. Naštěstí na hrubé nečistoty potravinového charakteru mám skvělého pomocníka. Prtě tedy šlo znovu umýt, pes mezitím zlikvidoval největší škody.

      Nejvíc času mi paradoxně zabralo hledání čistého oblečení a samotné oblékání prtěte. Během následujících pár sekund prtě leželo v postýlce a hrálo si s muchláčkem. Mezitím zazvonil mobil, ležící v kuchyni na lince.  Zašla jsem se podívat, kdo mě shání. Uslyšela jsem ránu. Pes se snažil dostat se ke kelímku od jogurtu, co stál na stole, a shodil přitom květináč s fialkou, který od včerejšího večera stál na mém pracovním stole v obýváku.

     Následující scény jsou jako ve zrychleném filmu. Matka, zoufale pobíhající po obýváku a uklízející hračky, střepy z květináče, hlínu, zbytky jogurtu, hrnek od kafe, oblečení od jogurtu a od kafe, bědující, rukama lomící. Kdyby mi někdo stopoval čas, jistě bych nebyla daleko od světového rekordu. Mop se jen kmital, stůl byl vycíděn, až se leskl a házel prasátka do monitoru, podlaha čistá a naleštěná jako v reklamě.

     Konečně, po tom všem shonu, jsem si sedla k čerstvě uvařené kávě. Voněla božsky. Teď si ji vychutnám...

      V tom zazvonil znovu telefon. Ležel na druhém konci stolu. Samozřejmě, tam přece dosáhnu. Natáhla jsem se na druhý konec stolu, rukáv mi plandal nad šálkem s vonící kávou.

      Myslím, že ani nemusím pokračovat v popisu. Hádejte, co se nestalo? No, nestalo, nevylila jsem ji celou. Jen jsem si ten krásně naleštěný stůl trochu pocintala. Na druhou stranu, asi nechtěl být tak zářivě čistý, když je to přece pracovní stůl a na pracovním stole musí být pracovní nepořádek. Jinak to není ono.

Jak je to u vás?

Taky umíte takhle hezky uklízet?

Pavla Vodoměrka

Komentáře (22)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Tomuto jevu se říká kontinuální kalamita. Když se daří, tak se daří! listopad 06, 2012 08:55 ... : deeres Jak jsem to četla, vzpomněla jsem si na svoji ségru,je to už dávno, obě jsme byly mladé a já přišla za mámou. Ségra bydlela se svou rodinou u ní a já měla od bytu klíče. Odemkla jsem a slyším z její kuchyně srdceryvný pláč. Vlítnu tam, na linoleu je rozlitá plechovka šedivé fermežová barva, v louži sedí ségra a do toho je stržený ubrus ze stolu s porcelánem a koláčem. A to se jenom chtěla podívat do plechovky, jestli to je ten správný odstín šedi, plechovka jí upadla, po barvě uklouzla a jak padala , strhla ubrus a ekologická katastrofa byla na světě. listopad 06, 2012 09:04 jo - vzpomínám na dobu, : al�k punt�k kdy byl Mirek tak dvouletý a Píťa mimino. Vstávala jsem v půl páté ráno, abych vyprala velké prádlo v malé pračce WM 66. Prádlo už bylo vyvařené, vyprané a namočené ve vaně k poslednímu mmáchání. Bylo asi sedm ráno. Tak mě napadlo, že děti jsou nějak hodné...jdu se podívat do pokoje......Píťa seděl v postýlce, dupačky na půl žerdi, Mirek stál u té postýlky a pomazával obsahem plínek sebe, bratříčka i postýlku. Málem to se mnou seklo. Tak jsem fofrem vypustila vanu, nevyždímané oprádlo dala do umyvadla a do všech lavorů a kbělíků, které jsem našla, Natočila do vany teplou vodu , svlékla děti, mlaskla je do té vody a šla likvidovat škody. Vydrbala jsem děti - měly hovínka v ouškách a ve vlasech - všude - svázale každého z nich do osušky, nwechala jsem jim volnou jednu ručičku, do které jsem vrazila rohlík. Pak jsem nasypala do vany prášek, napustila tam horkou vodu a do ní vrazila pyžámka a povlečení z postýlky. Měla jsem v předsíni skoro bílé PVC, na kterém byl vidět každý dech, takže si dovedete představit, jak vypadala po tomton zásahu. Smrad jak v Cařihradu, Akorát jsem začala mýt tu postýlku, když zazněl u dveří zvonek. Klika cvakla, dveře letí a sociální pracovnice vchází do dveří.....Bylo půl osmé ráno. Přišla proto, aby podala raport soudu, zda mi mé děti mají být svěřeny do péče (rozváděla jsem se). No, nebylo příjemný, co jsem si musela vyslechnout.....ale dobře to dopadlo. Do takovéhle situace se můžete dostat, ani nevíte jak.... listopad 06, 2012 10:08 plechovka s barvou : mura1 to mi připomíná, jak jsem cosi mořila v obýváku a jak tak nesu zavařovačku s tím tmavě hnědým lazurovacím lakem, klepla jsem s ním o roh stolku, následně a roh křesla a pak mi to celý vypadlo z ruky a vylilo se na světle šwdý koberec. jestli vám někdy šlíchla voda do hrnku s lógrem, dovedeter si představit, kde všude jsem tu barvu měla: v knihovně, na závěsech, na televizi, na zdi, na sedačce... jednu z lepších kalamit také spáchala karkulka coby roční batole, když se dostala do blbě zavřený spižírny a našla med, mouku a olej... jinak třikrát sláva psí úklidové četě, pro likvidace "potravinového charakteru" jsou naprosto nepřekonatelní. lepší čistič a odmašťovač prostě nekoupíte. listopad 06, 2012 10:57 Můro, : Vodoměrka Karkulka si spletla pohádku a šla dělat perníčky, že? listopad 06, 2012 14:23 klasický příklad dne na "palici":-) : MaLenka Na druhé straně si vážím takových dnů,kdy mi jde nějak "samo" vše od ruky.Od rána běží pračka,v klidu se nasnídám,s láskou popřeji ráno dětem a pokud je manžel doma,tak i jemu:-),vytřu celý byt a a společné prostory až dolů,jenom proto,že se mi chce:-)(tedy někdy i v rámci hubnutí):-)A jak jsem tak krásně rozjetá,vyžehlím,dopletu zakázky ,hraji s dětma pexeso nebo maluji,najednou je tolik času,ani nevím kde se vzal:-)Asi to všechno bude tím,že jsem se krásně vyspala a mám chut se na svět usmívat:-)Jen tedy pořád mám jeden problém:Běda tomu,kdo mi mou dobrou náladu chce sebrat:-)))a běda mě,když se mu to povede,to jsem opět u klasického dne na "palici":-) listopad 06, 2012 18:02 Vodoměrko, : Iris Připomnělo mi to takové ty nekonečné písničky nebo příběhy,kde se ten děj nabaluje donekonečna a které mi vždy působily trochu psychickou újmu. Takové to: ........ a to tele hubou mele, a ten vepř jako pepř, a ta husa chodí bosa, a ta kačka blátotlačka a to kuře krákoře běhá po dvoře, má panenka pláče doma v komoře. Když jsem já sloužil to šesté léto.... Anebo ta pohádka o kohoutkovi a slepičce, když si člověk vždycky ,myslel, že už je vyřešeno, a on si zase někdo něco dalšího vymyslel, byla jsem vždycky umořená. Teda jako dítě. Anebo: vezmi vědro milý Lojzo, milý Lojzo....a sekera je moc tupá, milý Lojzo, milý Lojzo Musím říct, že jsi velmi statečná a máš můj obrovský, upřímný obdiv Pavlí, protože máš k tomu ještě humor s nadhledem. Na obrázku je prtě nebo Gabča? Víš, jak jsme si tuhle povídaly o tom, jak čas letí...no jsem zmatená. Na první phled to vypadá jako Gabča, ale..no nevím...není ona větší? listopad 06, 2012 19:00 Iris, : Vodoměrka je to jako v té hádance... vypadá to jako Gabča, ale není to Gabča... co to je? No, Pavlínka to je... je to prtě... všichni nám říkají, že jsme je dělali přes kopírák, my znalí rozlišujeme na fotkách podle bílého pramínku nad čelem... ten Gabča neměla... listopad 06, 2012 19:50 Vodoměrko, : Iris Vrháte do světa moc krásné děti, chce se mi říct - pokračujte prosím Je to dobrý vrh A to nemyslím jen vzhledem samozřejmě.I když ta šablona je pěkná. Vládne u vás doma zjevně ta správná láskyplná atmosféra, ze které, jak věřím, vyrůstají dobří lidé pro tenhle svět.A že je jich zapotřebí! Tedy já vznešeně perlím, viď? Ale myslím to v tuhle tmavou večerní hodinu naprosto vážně. Jo a ten bílý pramínek vlasů jsem považovala za prosvítající čílko. No tedy - dítě s melírem, to už je fakt frajeřina Tak ať Ti to krásně a ve zdraví roste. Ahoj I. listopad 06, 2012 20:53 Malenko, : Vodoměrka tak ať těch pěkných, klidných a pohodových dnů je většina... to se pak život hned zdá růžovější a krásnější, co? listopad 06, 2012 20:58 Iris, : Vodoměrka myslím, že počet dětí v naší rodině je už konečný, žádné další vrhání nebude I když náš byt (vlastně celý dům) má duši, jak říká kamarádka, tak nafukovací není a musím si nechat i nějaké to místo na korálky... listopad 06, 2012 21:01 Iris, : Vodoměrka - musíš sem vložit MENŠÍ OBRÁZEK - OK? Tohle je taky jedno z mých "dětí"... tohle moc nezlobí, nepolévá se kafem, nepatlá nikam jogurt a ještě mě zdobí... listopad 06, 2012 21:07 Ehm... : Vodoměrka obrázek byl fakt malý... jestli mě Daniela teď neroztrhne, že jsem jí rozhodila kudlanku... au au au... listopad 06, 2012 21:08 ha ha, : Iris roztrhne, ale máš to krásný Myslela jsem, ža na korálky už nemáš čas....no holt máš páru, tu Ti závidím listopad 06, 2012 21:11 Iris, : Vodoměrka popravdě na korálky se nyní soustředím docela dost... večery jsou moje korálkovací... už toho mám tolik, že od nového roku to budu dělat oficiálně a teď chodím do "školy" pro podporu podnikání, abych do toho nešla jen tak naslepo a měla všechny patřičné informace z první ruky... listopad 06, 2012 21:17 Znám to.. : Ivča na korálky si člověk najde čas, i když ryje držkou v zemi..je to bezva relax.... listopad 06, 2012 21:41 Ivčo, : Vodoměrka ty taky? Je to prostě závislost listopad 06, 2012 21:46 No to je nadhera : Alena P-H s radosti se dovidam, ze i dalsi kudlanky jsou koralkarky. Dostala jsem pred par lety darek, koralky na vyrobu naramku. Stala se ze mne zavislacka a ted delam i do polymeru a dratkovani. Dokonce jsem se tim zacala zivit. No - clovek rapidne nezbohatne - ale zase delam co me bavi a plati to nejake ty ucty. Mozna celkem dobra tema - co kdo dela pro "radost duse". listopad 07, 2012 04:32 Já si ´pletu pro radost : MaLenka Košíky,věnce,zvonky,zvonečky atd.Z papíru:-)Baví mě to a občas nějaká korunka se přikutálí i ke mě:-)) listopad 07, 2012 10:48 obrázek tedy malý nebyl... : d@niela stále říkám - maximálně do 600 px na šířku... jdu na to. listopad 07, 2012 10:51 Vkládám sem menší obrázek : Vodoměrka Teď už snad bude fakt malý... jinak se kaju a jdu se picnout... listopad 07, 2012 14:15 úklid : Lucie1986 Já už jsem na velké úklidy rezignovala. Najmula jsem si firmu na úklid a věnuji se více prťátku a lítáme venku. Nic mně nerozlívá a podobně , má to své výhody. červenec 01, 2014 15:25

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment