Byla jsem na svého drahého setsakra naštvaná, ale on byl jedno velké chápající soucítění  (s ním to tak moc nehlo, asi za to mohla ta obrovská porce guláše, kterou měl k pozdnímu obědu). Nakonec jsme Páju nasoukali do kabátu a pomohli mu do předsíně. Obout boty byl problém větší, než vypustit raketu na měsíc, ale i to se zvládlo a já oba pány vyhodila na vzduch; manžel ho šel bratrsky doprovodit.

    Nakonec jsem se fofrem oblíkla a šla zadem za nima pozorovat, jak dojdou na stanici. Pája se každou chvilku kácel, ale Franta ho hrdinně podpíral. Pak čekali na lavičce na autobus. Já mrzla kousek dál za smrčkem a sledovala, jak to bude pokračovat.

     Přijel autobus, Franta se ho snažil dovléct dovnitř, ale Pája se mu rozpadl přímo na těch schůdkách. Zatím co ho manžel nějak zvedal, přiběhl šofér a voba vyhodil...  To už jsem se sebrala a šla domů, s tím, že tohle už dál vidět nemusím, ať si to oba pánové vyžerou. (Prý se to opakovalo ještě u dalšího autobusu, ale ve třetím prý uspěli.

     Můj zhýralý manžel se  vrátil za další hodinu  - a byl ve stavu nemlich stejném, jako předtím Pája, protože se "musel jít z toho rozčílení uklidnit" - a jak jinak a kde jinde, než v hospůdce.  Vzteky bez sebe jsem mu pomohla svléknout a pak do pelechu.

Po chvíli začalo naše uvažování:

• Ježišmarjá, co s ním bude? Ty ho máš ho na svědomí, neměl si ho tak vožrat!
• ale copak já můžu vědět, že ho..o vydrží?
• voni ho cestou okradou, třeba i zabijou, co budeme dělat?
• Neblbni, dyk je jen ožralej, škyt, třeba to přežije.. 
• Venku je ale už zima, jesli ho zase někde vyhoděj, tak von se domů nemůže dostat, a je to takovej hodnej člověk! 

atd. atd.

       Nakonec jsem asi za hodinku kamarádovi zavolala. Ten můj poděs už mezitím štípal dříví a nevěděl o světě. No, po delší chvíli to Páje zvedl, zablábolil: "aoooooo".... Z čeho jsem usoudila, že je tedy doma - a jen mu řekla, že sem děsně ráda. A byla jsem fakt děsně moc ráda, že je v pořádku.

       Jaký tedy byl vlastně náš víkend? Franta se rozhodl, že v "tomhle stavu" nikam nemůže, takže jsem s vnoučaty šla sama. Po návratu domů jsem zjistila, že se zase "léčil" a svůj odporný stav přiživil.

Mj. přátelé - to je můj příspěvek do debaty, jak je fajn žít s mužskými.

Nemají to včely jednodušší?

IRENA

Komentáře (9)

Zobrazit/Skrýt komentáře Ireno, : deeres sama sis odpověděla, proč ještě žádná Páju neklofla! Otravy alkoholem bych se nebála, určitě ho zachrání to mexické suché papričky, kreolskou hot pepper omáčku, šmrdlátko s pepřovými kuličkami... a co já vím ještě. Pája si to tam sypal hrstma, já zírala - a přemýšlela, jaké to asi bude mít později konce. Konce se dají lehko předvídat, jednou jsem četla o nějaké jihoamerické divě, která se rozhodla spáchat sebevraždu. Důkladně se na to připravila, vyzdobila komnatu, vyšperkovala sebe, pak si dopřála smrtící koktejl prášků, zapila alkoholem a zajedla hodně kořeněnou stravu. Nezemřela a nebyla krásná a bledolící na katafalku, kam se uložila. Byla živá,určitě ne bledolící a kombinace všeho co požila, znečistila kataflak , jí i posmrtně vyzdobenou komnatu. listopad 05, 2012 07:42 no, ono je to nebezpečné, : iva.na pít na "návštěvě" - kamarádi jsou někdy svině. Můj manžel jednou kdysi taky byl takhle zřízenej. A taky za "odměnu". listopad 05, 2012 08:46 ... : irka.a hezky napsané, a výstižné. Jo, kdyby šlo ty naše trubce taky poslat do světa. Alespoň některé. listopad 05, 2012 13:38 Inu, vo soužití s chlapem toho moc nevim, : Krakonoš ale vim, že soužít s hovadem, co se musí vo víkendu vylejt, až nechodí, bych nezvládl ani já. Tak si tak řikám, že naše slavná metanolová aféra má vlastně neuvěřitelně málo vobětí na to, jak se tady chlastá. listopad 05, 2012 19:38 Krásnej víkend, fakt Ireno. Máte to často? : Myška Ještě že u nás se nechlastá. Dáme si skleničku, chlapi pivko, jasně, ale toto co popsala Irena, je odporné. listopad 06, 2012 23:17 Soužít s hovadem? : Lady Jane Já tuhle příhodu nezažila, ale podle článku soudím, že to hovado asi zase takovým hovadem nebude. Abych pravdu řekla, nemám v lásce takové ty lidi - dokonalé - kteří by "nikdy"! Kteří, podle celkem neškodného úletu, jímž dotyčný uškodí nejvíc sám sobě, šmahem odsuzují. Jenom proto, že oni si mohou dovolit soudit, dali si na to právo, oni mohou, oni jsou dokonalí. Jistě! Nelze žít s hovadem, pro které je popsaná situace normálním denním stavem, ale o tomhle ten článek, aspoň se dmnívám, není! Mně osobně jsou nesrovnatelně milejší lidé občas chybující, než lidé odsuzující proto, že sami jsou dokonalí. Jéje! Jak já nesnáším suchary! listopad 09, 2012 06:46 Pakliže je svět rozdělenej : Krakonoš na alkoholiky (popsáno v článku) a suchary, rád se hlásim k těm druhejm. Hezkej a neproblitej víkend přeje Suchar Sucharovič Krakonoš. listopad 09, 2012 10:55 Sice správné přihlášení k sucharům, ale zbytečné. : Lady Jane Již před tím jsem si stačila všimnout i zařadit. Faktem zůstává, že suchaři jsou vždy dokonalí, bezchybní. A také je fakt, že je s nimi strašná nuda. listopad 09, 2012 18:59 Tak to mě těší, : Krakonoš že jsem zatříděnej a bezchybně zařazenej. Kdo z vás to má??? listopad 09, 2012 19:31

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující