Už od pátku bylo překrásně. Najednou teplo, žádný vítr, nepršelo, nálada doma dobrá, takže to vypadalo na super víkend. Franta naplánoval, že půjdem s vnoučaty do parku, sbírat šišky na věnečky, cestou že se děti vyblbnou a my je spokojené a správně utahané odevzdáme rodičům. A pak že už si jen budem užívat.

      V sobotu ráno ale zavolal Frantův kamarád,  a že mu pomůže s těma drátama kolem počítače, televize atd. jak ho o to prosil.  To se nedalo odmítnout, protože kamarád má volno jen málokdy. Domluvili se na čtyři odpoledne. Tak jsme vnoučata přehodili na neděli.

     Franta ještě dopoledne pro něj koupil tekutý kozly, prej je kámoš má rád a ještě přemejšlel, co by mu nabídnul dobrého. (Mj. při nákupu kozlů se mu do tašky vloudila nezvaná flaška vodky.) Po obědě si ještě skočil na svý "tři kousky" do vedlejší hospody a už tu byla čtvrtá a hodný kamarád. Je to fakt neuvěřitelně šikovný chlápek - absolutně nechápu, že ho ještě některá neklofla, je už - co já vím - delší dobu singl. Mládenec sice má za sebou skoro šedesát jar, ale rozhodně na to nevypadá.

     Zatímco se pánové věnovali drátům a různým důležitým debatám, nandala jsem Pájovi (tak se kamarád jmenuje křestním) trošku guláše s rýží. "Jo, není to palivý, fakt ne... navopak, sneslo by to..."

A tak Franta přinesl všechny svoje jedové zásoby - mexické suché papričky, kreolskou hot pepper omáčku, šmrdlátko s pepřovými kuličkami... a co já vím ještě. Pája si to tam sypal hrstma, já zírala - 

a přemýšlela, jaké to asi bude mít později konce.

      Franta otevřel kozla a taky vodku. Nalil sobě i Pájovi. Nebylo to na prst, ale na hrst. Oba to do sebe hupli a Franta okamžitě nalil dalšího "panáka":

 No, a takhle fofřili asi půl hodinky - a pak najednou nám Pája zvadnul jak nezalitá kytička.  I když, tohle přirovnání moc nesedí, protože oni byli oba zalití až až.  ¨

     Chudák, pokud to ještě zvládl, tak se mi stále omlouval, že cejtí, že je asi ožralej, a že tohle nechtěl. Jenže, neřád Franta - asi že byl tak vděčnej, že udělal to, na co on se nezmohl snad rok - mu dal eště další tři super panáky, nalil další pivo a to už se  Pája neudržel na nohou.

     Šíleně rychle se setnul - a to bylo necelých sedm -  co teď s ním? Nabízeli jsme mu, aby tu zůstal, to odmítl, odmítl i taxíka - a že si kliďánko skočí na autobus. Vstal a skácel ze zpět na gauč.