|
 Nedělní rána mám ráda odjakživa, dříve proto, že jsem nemusela do práce a i dnes, kdy nemusím ve všední den většinou nic, je to den klidný a sváteční. Budím se brzy, nemusím, ale budím se už ze zvyku z dob, kdy jsem chodila do práce. Většinou tak kolem páté hodiny a ne, že bych hned vstávala, to mne ani nehne. Já si pustím rádio, Český rozhlas 2.
Tam jsou nedělní rána pohodová, je tam vždy ranní blok vyprávění od někoho zajímavého, prokládaný starými fláky. A já si tak ještě hodinku pospávám a zase probouzím. První červnovou neděli měla blok Ivanka Devátá, původně herečka, teď již důchodkyně, která píše vtipné fejetony, které mne vždy dokáží rozesmát. Dneska tomu nebylo jinak. Sice tvrdila, že už všude všechno řekla a napsala a že už neví, co by nám nového sdělila, ale pak si vzpomněla, že nedávno znovu četla Višňový sad od Čechova. Měla ho půjčený z knihovny a někdo v knížce zatrhával odstavce a nejnom zatrhával, ale také čmáral. A křehkou bytost hrající na klavír, kterou přítomní pánové pro její hudební nadání jmenovali Sylfidou, přejmenoval na Syfilídu.  Paní Devátá onomu vtipálkovi tedy popřála, aby v budoucnu potkával už jenom ženy s tímto jménem.
A tak si v polospánku přemítám, že vlastně jsem také taková ničitelka knih, nepodtrhuji, nečmárám, ale knihy mám většinou ohmatané, očtené i rozložené, některé dokonce prošly bublinkovou koupelí. Ale já mám takové knihy ráda. Mívala jsem v práci kolegu, který byl členem Klubu čtenářů, nové knihy, které koupil jsem četla jenom já. V rukavicích, aby se nepoškodily. Půjčoval mně je jenom proto, že jsem sloužila jako korektorka, v případě, že by zakoupil chybný výtisk. Pak kniha skončila v nábytkové stěně a čekala prý na jeho důchod!?! Nechápu.
A znovu se probouzím a slyším, jak paní Devátá přemýšlí nad tím , jak ušetřit. Jela totiž v tramvaji a naproti ní seděla slečna, nehty měla nalakované zeleným lakem, zelená je divná a slečna byla ještě divnější, měla nalakované jenom nehty na levé noze a pravé ruce. Nejspíš nová móda, uvažovala, slevový balíček na lak na nehty. A dál rozváděla, že by se tak dalo ušetřit, zvláště ve zdravotnictví. Doktor by jenom řekl: „Tak pane (paní), kterou plíci chcete vyléčit, pravou nebo levou?“ Jenom doufám, že ministr zdravotnictví nevstává v neděli tak brzy jako já a neposlouchá ČR2.
A už se blíží šestá hodina, pejsani vylézají z pelechu, začínají se hemžit u mé postele. Šťouchají do mne čumákem: "Co že nevstáváš, bude šest, jsi vůbec ještě naživu?"
„Přestaňte otravovat, ještě nehoukali!“
Ještě si rychle vyslechnu, jak Ivanka Devátá na sebe práskne, že kouří. Málo, ale ke kafíčku si přece jenom jednu dá. A tak si jde do trafiky koupit krabičku a na ní si přečte varování Ministerstva zdravotnictví, že kouření způsobuje vrásky. Tak to jí vrásky v jejím věku nedělá. Hůř je na tom mladík, který zároveň s ní přišel do prodejny pro cigára, ten má pro změnu na krabičce nápis, že kouření způsobuje úbytek spermií. Ten se lekne a požaduje na prodavačce výměnu cigaret za takové, co způsobují jenom rakovinu.
Pak už jenom mezi dveřmi slyším, jaké má jako autorka fejetonů potíže s rádoby spisovateli, kteří jí žádají o radu. A když jim taktně poradí a jen mírně autorské dílo zkritizuje, dostane se jí místo díků podobné odpovědi, jako od jedné mladé skoro spisovatelky: „Ale maminka říkala, že píši úžasně!“ Tak mne nekritizujte za to, že jsem poněkud vykradla Ivanku Devátou, už jenom proto, že není nikoho, kdo by z mého psaní padal a zadek! DEERES
|
