O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
EMIGRANT |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 21 květen 2012 | |||||||
Hloupost nesla transparent: “Louky plné píce“ a „Více píce pro dojnice.“ Vrchnost je vrchnost a nám zbylo jediné, hloupost porazit argumenty.
Vše, pamětníci, dobový regionální tisk i archiv hovořilo jasnou řečí. Mokřadní louky jsou fenomén s bohatým životem. Chránit a ne ničit. Argumenty - jen argumenty mohou zvrátit nevyhnutelné. Tahanice začínají. Orgány a čas byly náš nepřítel. Začal průzkum a dokumentace přímo v terénu. Nutno pořídit fotodokumentaci, vzorky, záznamy do map s patřičným komentářem a vše důkladně vyhodnotit.
Nastala práce pro celý tým. Už průběžné výsledky byly úžasné. Mokřadní louky byly napěchované chráněnými druhy brouků, živočichů, trav, kytek. Nádhera... Mravenčí práce v terénu, metr po metru. Jde to pomalu. Makáme i o víkendech. Jeden víkend jsem musel do terénu sám. Batoh s výbavou. Mapy, kompas, fotoaparát, dalekohled, dozy na vzorky, blok a psací potřeby. Práce v terénu je úžasná a nedovolovala mi myslet na čas, ani na...
A zde začíná můj příběh...
Bylo po poledni. Počasí přálo. V terénu je člověk v jednom kole. Pořídit kvalitní fotky, zajistit vzorky, nález zanést do mapy a přidat komentář. Čas a prostor přestal existovat. Vnímal jsem jen tu krásu kolem sebe. Šramot a pohyb okolo mne jsem nepostřehl. Bez varování mne uzemnilo hrdelní: “Bewegen sich nicht! Deutsche Polizei! Sie haben das Gebiet der DDR, ein gegeben Hande, kann ich sie sehen! Stehen Sie langsam auf!“
Leknutím jsem se ani hýbat nemohl. Šok. Nedocházelo mi co se stalo, co se děje. Následoval přesun do nejbližšího městečka na policejní stanici.
Jméno městečka si nepamatuji. Oznámili mi, že mé věci byly zatím zabaveny. Nutno prostudovat. “Jsem Hans blablabla“ (to jméno se nedalo vyslovit, natož zapamatovat), představil se policajt v uniformě docela slušnou češtinou a podal mi ruku. “Sedněte si“ ukázal na židli a začaly padat otázky. Kdo jste? Jméno? Co jste dělal na německém území? Zbloudil jste? Nebo snad chtěl emigrovat? Začal se culit. To označení se mu asi zamlouvalo. “Na ja, er ist Emigrant“... a poplácal mne po rameni, usmál se, mrkl a dodal:“Tak a nyní mluvte!“
Vše jsem řekl, vše vysvětlil. Kývnutím naznačil, že volá naše orgány. Snad nebude volat nesprávné orgány?, blesklo mi hlavou. Noc byla dlouhá. Cela na stanici. Ráno mne vzbudili. Mohl jsem se umýt a dostal snídani. Dojím a slyším přijíždět auto. Byl to Gaz. Přijeli kluci z Tisé. Uf, ulevilo se mi. Pár formalit. Podepsat pár papírů a hurá domů.
Cestou nepadlo ani slovo. Na stanici v Tisé se všichni začali řehnit. “Ty vole, jsi první emigrant, co chtěl zdrhnout na východ a také jsi měl kliku, Hans je slušnej člověk.“ Od smíchu jim tekly slzy a musel jsem vše vyprávět. Emigrant, to mi zůstalo dlouho. K pobavení kluků z Tisé i kolegů.
No řekněte sami, byl jsem nějaký emigrant? -doktor-
|
< Předch. | Další > |
---|