Nevím, zda je lepší vyhořet, než se stěhovat. Ale vím, že mnohem horší je přestěhovat se do bytu, který zároveň rekonstruujete. To je akce pro opravdové labužníky. Ťukám do klávesnice dotaz pro strýčka Gůgla a vypisuji telefonní čísla.  "Hele, tady jeden píše, že je plně vybaven," sděluji manželovi výsledky.

     Ten večer je to už několikátý, kterému voláme. Sehnat řemeslníka, který je ochoten přijít nejlépe hned a zbourat zeď, to je fuška.  Zlaté české ručičky jsou asi na roztrhání. "Do týdne? Jó pane, to spíš tak po Vánocích, kdo ví jestli..." Jenže my se stěhovali a žijeme mezi krabicemi. V některé z těch beden je i stojánek na stromeček a ozdoby. Jenže vybalovat se bude, až pořídíme nábytek. Nábytek můžeme koupit až po vymalování a malovat nemá cenu, dokud nezboříme tu překážející zeď.

 
     Pan Plněvybaven naštěstí vytížený není. Jasně přijde zítra. Samozřejmě, má pilu na beton. Elektřina? Není problém! Skutečně dorazí i s kolegou, který sice není od fochu (říkejme mu třeba Zahradník), ale vypadá zdatně. Zeď jim mizí pod rukama. Plněvybaven se čas od času někam ztrácí.

     Mezitím Zahradník spálí pilu na beton, kterou zřejmě koupili za pětikilo v supermarketu. Po návratu ho Plněvybaven seřve a tázavě se dívá na dohlížejícího manžela, čekaje, že ten se vytasí s penězi na novou pilu.  "Nevadí, vezmeme to sbíječkou," hlaholí, když se nedočká. Manžel ostře protestuje, neb při použití sbíječky v paneláku bychom mohli zbořit zeď i několika sousedům. Těm by se neplánovaná rekonstrukce bytu pravděpodobně nelíbila.

      Pan Plněvybaven nasupeně odchází koupit nové vybavení. První konflikt...

     Když jsme si před lety nechávali v Ulánbátaru předělávat bojler, domlouvali jsme se s tamním Patem a Matem přes tlumočnici. "Ptají se, jestli máte šroubovák. A jestli prý jim můžete půjčit hasák a kladivo. Aha, když nemáte hasák, musejí jet pro něj. Taky vzali špatné kohouty, musejí koupit nové. Přijedou asi za čtyři hodiny nebo pozítří."

     Nejdřív nám voda netekla vůbec. Pak tekla pro změnu voda buď jen horká nebo pouze studená. Nakonec muž donutil instalatéry za použití našich kleští a jejich francouzského klíče vyměnit hadičky ("Ale oni říkají, že tím to být nemůže.") a voda tekla tak, jak měla. Hurá. Mysleli jsme že horší než v Mongolsku už to být nemůže.

     Druhý den předělávají naši řemeslníci elektřinu. Věří si "Za dvě hodiny to máme, paninko!" zubí se pan Plněvybaven. Za několik hodin už se neusmívá, ale telefonuje elektrikářům a řve na Zahradníka. "No jo, když vy to tady máte všechno v hliníku, pane domácí," dotčeně chrlí na manžela, který se večer vrací z práce, jako kdyby ty kabely on osobně omotával a pokládal. Muž zahýbe izolepou spojenými dráty trčícími z podlahy a kuchyňské světlo zhasne. "To zalejeme do betonu, pane domácí. Nebojte, to se ani nehne," ujišťuje Plněvybaven. Pan domácí se trochu bojí a nechce zalévat dráty do betonu. Druhý konflikt.

     Následující den očekáváme už jen dodělávky a novou sádrokartonovou příčku. Pan Plněvybaven vytahuje vrtačku z teleshopingu. "Do p....., tady je to tvrdý, já se na to....." zuří, když zlomí čtvrtý levný vrták. Manžel ho upozorňuje, že šel pracovat do paneláku a dá se předpokládat, že vrtat se tedy bude do betonu. "Máte špatné vybavení!" uzavírá asertivně diskusi, vytahuje z kufru vlastní vrtačku a dělá do zdi krásnou díru. Třetí a poslední konflikt. Pan Plněvybaven lapá po dechu a jeho ego se svíjí v hlubokém nesouhlasu. "Nikdo mi nebude řikat, že mám špatnou vrtačku!" řve. Zahradník ho uklidňuje. Plněvybaven opakuje, co se na to může. "Von je takovej pruďas, von se uklidní," ujišťuje muže Zahradník. Pan Plněvybaven práskne dveřmi. "Von mě asi vyhodí z podnájmu..." lká Zahradník.

     Sádrokarton nebude.

     My ale víru v šikovné pracanty neztrácíme. Koneckonců potřebujeme vybalit ty ozdoby na vánoční stromek. Zveme malíře pokojů. Vypadá velmi profesionálně. Je profesionální. Umí chodit na štaflích kolem zdi a používá klasickou štětku. Nemluví a pracuje. Děti jsou z něj u vytržení a do dopisu pro Ježíška si píšou štafle. Z pár hodin je hotovo. Zlaté české ručičky existují, jen je těžké je vypátrat. Tak to po pár dnech zkoušíme s dalším řemeslníkem. Všechno vypadá nadějně. Vrtá v předsíni. Pořád vrtá. Rána, ticho a kus zdi na zemi.

     "Páni, asi jsem se vám provrtal do obýváku..."

MARKÉTA HRDOUŠKOVÁ

Komentáře (11)

Zobrazit/Skrýt komentáře jo řemeslníci!!! : alena puntíkovaná Kdy jsem byla ještě svobodná a bezdětná, překopávali v našem baráku ve Vodičkvý elektriku (vedení), aby to mohl následně přepnout je stodvaceti na dvěstědvacet. Jeden z těch elektrikářů byl děsně krásnej a moc se mi líbil - já ho ovšem nezaujala, takže si hleděl práce. Když šel můj starší syn do první třídy, přišli to konečně přepnout. A přišel ten již zmíněný krasavec, bouch do vypínače a pravil:"Kterej vůl vám tohle dělal!" Tak jsem mu sdělila, že on osobně,že si ho pamatuju, protože jsem byla tenkrát svobodná a on se mi líbil. Dál jsme to neřešili, akorát mi řekl, že to budou muset celý překopat, neb to neodpovídá normám. Tak jsem se zeptala, proč to teda tenkrát neudělal rovnou, aby to odpovídalo. No prej byly tenkrát jiný normy. A znovu zdůraznil, že budu kopat. "Tak jo - kopejte" odvětila jsem..."Madam, vy mi nezozumíte...budeme KOPAT!!!" "Ale jo - rozumím...kopejte." Tak šel někam telefonovat, přišel se svým šéfem a do půl hodiny dorazila z práce naše máma. Dala mistrovi stovku, on osobně procvakal všecky vypínače - pánové se omluvili a odešli. Proud pak fungovat celých těch dvacet let, co jsme tam bydleli. květen 01, 2012 21:24 Ten malíř : Sidon na štaflích, po brněnsky na stojanu, mi připomněl jednoho mého kamaráda, který "odešel" asi před 27 lety do Austrálie, a ač vyučený zedník, dělal hlavně malíře pokojů. Když pak v novém domově začal svůj "byznys", tak používal taky hodně ty štafle (stojan) a Australáci z něho byli u vytržení, že nestačil stíhat práci, co jí najednou měl, jako máku. Jim se to jeho "vystoupení" na štaflích, tak líbilo, že se stal najednou slavný, jako nějaký cirkusák a lidi si ho podávali z ruky do ruky. Ale hlavně taky odváděl pořádnou a poctivou práci. Tady, v Tučňákově, jsou na všechno kódy (normy) a předpisy, ale mnohdy je ta práce tak zfušovaná, že i ten Markétin pan Plněvybaven, by tady byl mezi těmi fušery, snad i mistrem. U zbrusu nových staveb je to většinou OK, ale opravy a komunální služby jsou někdy dost laicky odbyty, přestože materiál a vybavení, mají ti brouci Pytlíkové, prvotřídní. A ještě k těm zlatým, českým ručičkám. Já myslím, že jsme to dost odkoukali a podědili od Němců, když se rozvíjel kapitalismus a průmysl, tak nejvíc ho bylo za Rak-Uh. v Čechách a na Moravě, no a potom za vlády budovatelů lepších zítřků, kdy se plnily plány na stodvacet procent, ale všechno se muselo shánět a hodně toho nebylo, tak si musel ten český, vynalézavý človíček nějak pomoct a vymyslet si různé prostředky a pomůcky, jak si udělat to, či ono, když to nemohl normálně koupit. Jinak si myslím, že dost velká část českých lidí je zručná a umí si poradit skoro se vším. Znám zubaře, který se živí jako kameník, kuchaře, který je obkladačem, stavaře, který je taky obkladač, geodeta, který je klempířem, výpravčího, který je čalouníkem a je jich jistě ještě několik, ale nejdůležitější je, jakou odvedou práci, která je živí, a tu určitě odvádějí velice dobrou, jinak by ten byznys ztratili. květen 02, 2012 00:38 ... : deeres Když mně bylo devatenáct a měla jsem po střední škole, odstěhovala jsem se z domova.Nic zlého jsem netušila a proto jsem si pozvala na vymalování bytu malíře.Přišel včas a pak už to probíhalo podobně, jako v "Normální rodince". Neměl v čem rozdělat barvu, neměl ani tu barvu, "ale to paninko nevadí", dáme tam vápno. Vápna bylo málo, vzal si peníze a šel pro barvu, mezitím já natírala tím, co bylo v kbelíku, "paninko musíte roztírat"! Tak já blbec roztírala ten kbelík vápna, co jsem měla, přišel až po poledni, bez barvy, za to mírně podroušen, zkontroloval, jak jsem to rozetřela po stěnách, spokojeně pokýval hlavou, požádal o dvě stovky a jestli prý nemáme nějaké staré oblečení, že by se mu hodilo a odešel. Od té doby vím, že fígl není v roztírání, stěny byly samý kocour a také, že si mám raději vymalovat nebo vytapetovat sama. Občas jsem se setkala s dobrým řemeslníkem, ale je jich poskrovnu a na hlášky sousedky typu, "jejda, já k vám koukám do kuchyně",opravdu nejsem zvědavá. Tak vždy raději vezmu knihu "Jak na práce doma a na chatě", první nebo druhý díl a pokud mám dojem, že sama to nezvládnu, pozvu si řemeslníka už vybavena vědomostmi, co mám po něm chtít. Ale vždycky je neuhlídáte, je to dávno, co nám předělávali napětí v bytě a já hlídala, aby mně neukradli dvojzásuvky a mezitím ti odborníci zasekávali vodiče. Nedávno jsem koupila skříně z Ikea a protože jsou dělány tak, že samy o sobě se neudrží ve vzpřímeném stavu, musí se připevnit ke stěně. Protože podle normy se musí vodiče vést v pravém úhlu, vzala jsem vrtačku a na místě, kde by vedení rozhodně být nemělo, zajela do stěny a pecka až se mně zatmělo v očích. Elektrikáři tehdy šetřili na vodičích i na práci a zavrtali je šikmo od krabice k zásuvce. květen 02, 2012 08:14 Není nic snazšího : Ketrin než si místo nějakých melouchářských amatérů pozvat normální profesionální firmu. Ale to by zase nevznikl tento vtipný článek. květen 02, 2012 09:16 Ketrin, to zas není tak jednoduché... : d@niela "normální profesionální firmu" neseženeš na nějakou "prkotinu". A nebo pak platíš tolik, že se to nevyplatí. Zrovna bych potřebovala pár prací: vytapetovat jednu stěnu v obýváku, vymalovat dvě stěny a strop v pidiložnici, stejně tak WC a koupelnu. Obojí v paneláku, takže malba jen pár metrů.. Nakonec to asi zase budu nějak muset zvládnout sama, protože a) se to nikomu "nevyplatí", b) nebo by mi dali takovou cenu, že by to bylo levnější vyzlatit, nebo si pozvat "akademického malíře" ... (dívala jsem se na různé ceníky, ach jo.) Taky přímo toužím po rozumném truhláři, ale ti, se kterými jsem doposud mluvila, žijí v jiných dimenzích než já. Příklad: odevzdala jsem čtyři kusy nařezaného materiálu, aby je dotyčný jen dal dohromady (vznikla taková malá krabice bez dna). (Padlo na to jeho 12 šroubů). Nemusel nic jiného dělat. A cena: 400 Kč. No, třeba je to v současné době adekvátní cena, ale ... květen 02, 2012 09:40 praskla mi na záchodě voda : alena puntíkovaná v takvý tý trubce, vedle kohoutku, kterým se otvírá/uzavírá přívod vody do nádržky. Stalo se tak před lety - jak jinak - na Silvestra ráno. Měla jsem ten den volno, protože děti měly rázdniny a v půl sedmé ráno u nás někdo divoce zvonil. Byla to správcová, která bydlela pode mnou a kterou jsem tmto vytopila. Jak zámo, podobné věci se stávají VŽDYCKY na Vánoce, na Silvestra a o dovolené, kdy není nikdo doma. Vypla jsem přívod vody do bytu a letěla na OPBH, kde sice pracovali - neb byl pracovní den, ale nemohli nic dělat, neb jejich vedoucí soutěžil o titu hrdina socialistické práce a nebyl přítomen. Padla jsem na kolena a brečela a brečela a brečela, až mi to uznali jako "havárku" a že mi tam někoho pošlou. Tak jsem vypla přívod vody do bytu a čekala. V osm večer přišel odborník. Hvořil ostravsky, vylezl na štafle, na kterých se kymácel, takže jsem ho na nich já i obě vyděšené děti museli držet. Ale konec dobrý, všechno dobré - dborník za zpěvu nemravných písní a výkřiků "Kapytan bosa hlava hlasi přřřichod" (byl plešatej) nakonec žádané opravil. Když přišel do obýváku, abych mu podepsala papíry, spatřil připravené chlebíčky a lahvinku (přišla kamarádka Ivana s dětmi), zaradoval se a hodlal pokračovat v oslavách u nás. Dala jsem mu stovku dýško a pak nám s Ivanou dalo šílenou práci , abychom ho vůbec dostaly ven z bytu. Byly jsme obě tak odrovnané, že jsme se ani neopily, jen jsme si cucly trošku vína a usnuly jsme. květen 02, 2012 10:33 Ono to chce : Ketrin mít "své" stálé lidi na tyhle věci, zrovna jako člověk má svého zubaře nebo gynekologa. O dobrých řemeslnících si přece lidi navzájem řeknou (stejně jako o těch, kterým je lépe se vyhnout). My (18 zaměstnanců) většinou neodmítáme ani ty prkotiny - z dlouhodobého hlediska se to vyplatí, lidé jsou spokojení a časem třeba přijdou s větší zakázkou. A že je to dražší, no to je jaksi logické, melouchář nebo "firma" skládající se z jednotlivých živnostníků neplatí sociální a zdravotní, neplatí zaměstnancům dovolenou, školení BOZP, ochranné pomůcky a tak dále. Ale v Praze je to asi všecko jiné květen 02, 2012 13:48 Reference, reference, reference : Krakonoš jinak to nejde. A nebo si všecko udělat sám. Pozvat si neznámýho řemeslníka je risk, kterej někdy vyjde, jindy né. Já vosobně mám vyzkoušený, že cca 2 ze 3 neznámejch bez referencí práci zprasej. Takže dnes, když potřebuju řemeslníka, napřed se poptám místních kamarádů, s kým udělali dobrou zkušenost. Google přichází až nakonec jako poslední zoufalej pokus. květen 02, 2012 17:01 to máš těžký : mura1 odevzdala jsem čtyři kusy nařezaného materiálu, aby je dotyčný jen dal dohromady (vznikla taková malá krabice bez dna). (Padlo na to jeho 12 šroubů). Nemusel nic jiného dělat. A cena: 400 Kč. no, mohlo padnout 8 vrutů nebo 8 kolíků a trochu toho lepidla. cena mi přijde celkem adekvátní. započítáš-li cestu, daně, zdravotní a sociální pojištění... květen 02, 2012 18:28 děsný.... : d@niela Můrinko, máš pravdu... A to tam určitě je těch "přirážek" ještě víc... Pokud vím, tak při malování si účtují "nanášení do domu" (to si nesou svoje štětky), pak je rozdíl, jestli je to do patra nebo v přízemí, určitě tam bude i příplatek za práci nebezpečnou (můžou se zranit) - a co já vím ještě... Nojo, tak proto jsem kutil. A občas, v mezičase, zmrzačený lazar květen 02, 2012 18:40 i bez přirážek za nošení štětek je to drahota : bb2 Je to jak píše Ketrin o něco výš. Nejmenší zakázečky bývají nejdražší. My malé zakázky taky neodmítáme, protože jsme od začátku zavedli, i k leckoho nelibosti, trvale platné úsloví Malý zákazník taky zákazník, a Dneska malej, zítra velkej...(a pak se třeba vrátí a bude chtít větší práci). Fakt je, že jsem to zavedla já po vzoru svého otce, a fakt taky je, že kdybychom se tím měli živit, tak můžeme rovnou sbalit šapitó. Abychom mohli držet aspoň nějaké zaměstnance, nikoli jen íčaře, abychom mohli držet kamennou kancelář, nikoli vést jednání jen formou telekonferencí, případně jednání u kafe v kavárně v Tescu, abychom udrželi sklad, auta, tak prostě nedáme dohromady cenu,jakou může nabídnout Fanouš odvedle a jeho kucí, až budou mít po práci čas na melouch. Jenže samozřejmě za tu levnou cenu se platí rizikem. Pokud Fanouš a jeho parta nejsou odvedle, klient je moc nezná, tak musí počítat s možností, že narazil na nešiku, amatéra, dileletanta a s následky že se bude potýkat. Zatímco neznámého vojína řemeslníka už patrně v životě neuvidí. Nás najde klient, velkej i malej, pořád na stejné adrese léta letoucí, má smlouvy, kde je cosi o záruce, o penále, o smluvní pokutě, o úhradě vedlejších nákladů vzniklých v důsledku řešení reklamace apod. A i když zaplatí zálohu, což u některých vyžadujeme, pořád má v ruce fakturu na doplatek se splatností min. měsíc, kterou neuhradí, dokud mu nepředáme práci, s jakou je spokojen. Za tyto záruky, jež nás motivují k odvedení slušné práce, očekáváme, že nám ta zakázka vynese tolik, abychom pokryli nejen výrobní náklady, ale i režii firmy. Avšak i prostý živnostník, tzv. OSVČ nebo-li íčař bez stálé provozovny, má značné náklady, o kterých klient ani nemusí mít tušení. Neplatí jen materiál a svou práci. V ceně musí být zahrnuto i opotřebení nářadí a pomůcek,které si musí jednou za čas koupit nové, mezitím opravovat a udržovat. Elektrické nářadí musí pravidelně nechat odborně zrevidovat, protože kdyby se mu něco stalo, má průšvih nadvakrát. Revize včetně písemného protokolu není laciná záležitost. Platí si sociální, zdravotní pojištění, dále úrazové, pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu. Platí pojištění na auto,nejen zákonné, často i havarijní, často také leasing. Bance platí poplatky za účet. Účetní platí za zpracování účetnictví, daní. Kupuje si pracovní oděv,obuv, a ty montérky se točí, to nejsou jedny gatě na rok. Další ochranné pomůcky - rukavice,brýle, přilba,sluchátka. Mobil, počítač na zpracování nabídek,evidenci materiálu atd., internet na mail a vyhledávání info, materiálů aj. Za to, že používá auto k podnikání,platí každý rok silniční daň. Občas musí projít nějakým školením. A teprve až vydělá na tohle všechno, musí si vydělat taky na sebe a svou rodinu. květen 03, 2012 01:42

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment