Jaro. Je tu jaro. Jdeme mu naproti. Trenky, tričko a bosky mu pádíme vstříc. Jaru, sluníčku, louce plné kvítí. Je tu jaro. Na potoce klapou mlýnky, kudličkou otloukáme píšťaličky, z vrbiny pleteme pomlázky a holky, holky se zdobí věnečky z prvních jarních pampelišek.

     Bouřky, lijáky. Stavíme hráze, stříkáme na holky. Ony tak moc hezky vřískají. My máme radost. Je jaro.

      Jaro nenápadně přechází v léto. Sluníčko šimrá na nose. Láká k vodě, za školu a tichounce šeptá: „Budou prázdniny.“  My kluci musíme být připraveni. Chystáme pytlačky, v tůňce na řece jsou pěkní mackové, dofukujeme mičudy, nezapomínáme na krabičky poslední záchrany. Hola hej. Huráááá!

      Poslední den školy -  a - a jsou prázdniny. Jsou ale krátké.

      Jasně, dojde na ryby, mičudu, lesní jahody, první svazeček patří mamince, ňam - divoké angrešty ničím nenahradíš. Stanujeme, držíme hlídky, bojíme se, držíme bobříky .... a koukáme, jak léto spěchá ke svému konci, jak začíná volat škola a je nám nějak smutno.

     Táta mi rozumí, asi byl také kluk, drbe mne na hlavě a říká:“Hochu, nic netrvá věčně, jednou sám poznáš...“ Až o dost později jsem pochopil.

     Začala škola, je podzim. Zraje ovoce, sklízí se, co se na polích urodilo, paběrkujeme, pečeme brambory, k nebi stoupá dým bramborové nati, máme umouněné tváře, jsme šťastni. Ale něco se s námi děje. Cítíme divné chvění u srdíčka, divný stesk, stesk po létu? Vzpomínám konečně na slova mého táty: “Nic netrvá věčně...“

     Na slova táty vzpomenu vždy, když přijdu v pokoře se poklonit památce mých  rodičů. Postojím, pokloním se, položím květiny, otřu slzu a poprosím za odpuštění. A nyní už vím, že dětství je poklad a nevrátí se. Odejde a  … odpověď hledejme každý pouze u sebe.

                                                                         -doktor-

Komentáře (18)

Zobrazit/Skrýt komentáře Doktore, moc diky za tuhle vzpominku : Alena P-H az mne to v nitru pohladilo a rozneznilo...kdepak ty lonske snehy jsou... A diky Dani za obrazek te svetnicky. Musim si takovy obrazek poridit na stenu v loznici. To je pro mne predstava raje na zemi. Zahradecku tam sice z okna nevidim, ale presne vim jak vypada. Je v mem srdci. duben 25, 2012 05:13 Krásné psaní, : Aknela díky doktore! Jen tu tak přemýšlím, jestli budu schopná svým dětem poskytnout aspoň z části tak pěkné dětsví jak jsi ho popsal ty. Ale co to plácám, dětství se neposkytuje, to prostě je. Každý máme na své dětsví nostalgické vzpomínky a možná to rodiče vždycky budou vidět jinak než děti...jen u těch mých mám v dnešní době občas pocit, že stojím proti armádě reklam, konzumu a různých vychytávek co ty moje děti lapají a myjou jim ty jejich malý mozečky...no, snad to přeháním a ony budou taky mít aspoň trochu romantické a nostalgické vzpomínky na mládí. duben 25, 2012 07:35 Jo...bejvávalo, : alena puntíkovaná Krásný Březno bylo opravdu krásný.Jo...kdeže loňské sněhy jsou....my jsme mívali vždycky mourovatu kočku a vždycky se jmenovala Micka. Můžu potvrdit, že ten čaj dělali u "doktorů! fakt dobrej A teta Milka (doktorova maminka) byla strašně hodná. Měla jsem ji moc ráda duben 25, 2012 08:33 Moc hezké vzpomínání ! : mamča Mám schované v srdci také takové vzpomínky, i když o málo mladšího data. To, co rodiče vloží do svých dětí, to se nikam neztratí. Jen se to třeba na chvíli schová, ale v příhodný okamžik to zase vykoukne. Žádné reklamy nemůžou zkazit děti, kterým se rodiče všestranně věnují, a žádná technika nenahradí posezení u táboráku, společné zpívání, poznávání přírody...a další zážitky, které se nedají koupit. duben 25, 2012 09:02 doktore můj zlatej, : anina hezky jsi to vymaloval a vybarvil, díky A mamčo, máš naprostou pravdu. Vidím to dneska, když se sejde ta naše banda a už dospelé děti vzpomínají. Jezdili jsme často na vodu a rozbouřený Lipno je v jejich myslích dodnes. Taky jsou nám vdečné, že jsme je učili u táboráku jak správně kouřit (z naší strany rodičů v tom byl samozřejmě úmysl,aby se z nich nikdy nestali kuřáci) - cigaretu nahradilo stéblo trávy a dodnes nikdo z nich nekouří duben 25, 2012 10:06 To ale bylo hezounké ! Děkuji ! : wendy Jojo, čím jsme starší, tím více jsme takoví nostalgičtí. Nebo mluvím je za sebe ? Při čtení článku jsem se snažila vybavit si na svou nejstarší vzpomínku a tak jsem se uviděla v opočenském Podzámčí s mašlí na hlavě a na lavičce sedí babička... PS.: ten pokojík je z Veselého kopce, že ? od něj jsem se nemohla odtrhnout, ještě že tam byla šňůra a nemohlo se dovnitř... duben 25, 2012 10:59 doktore : mia I díky, líbí moc. Půvab dětství a mládí ocení člověk až s léty. A přesně co jsi popisoval i u mne - po jaru kuličky, trhání kytek do vázičky, prolezání půd, zákoutí. V létě v jednom kuse koupání v rybníce, pasení zvířat, na pastvě jsme měli schované i nádobí a vařili jsme si. Lesy plné borůvek, lesních jahod, lišek na přidání do bramboračky. Podzim draci , švestkové knedlíky každý týden. Zima nádhera, tři metry vysoké závěje sněhu, prošlapané cestičky, bruslení. Od jara do podzimu jsme byli víc v přírodě než doma, domy se ani nezamykaly, klíč se dával pod rohožku na zápraží.. Než člověk obešel vesnici, dostal tuhle hrušku, tamhle vdolek, lidé byli soudržní, se zájmem o druhé v tom dobrém slova smyslu. Doma jsem to až tak pěkné neměla, ale přesto vzpomínám ráda. duben 25, 2012 11:52 mio : wendy kam se ti lidé poděli...? někde ještě ale určitě jsou. duben 25, 2012 13:38 wen : mia I jsou, jen na sebe mají nějak méně času. duben 25, 2012 13:41 doktore : Kamila krásné, opravdu, moc! duben 25, 2012 14:18 Obrázek : Ivča mě hodil do vzpomínek na babiččinu chalupu...A při tom článku jsem si uvědomila, jak úžasnou mám práci, protože spoustu z těch věcí, na které doktor vzpomíná, prožívám každý rok znovu a znovu s další várkou dětiček... Světýlka, která jsem mívala v očích před Štědrým dnem, prázdninami, výlety, mají ti mrňouskové dnes taky a nenechají mě stárnout, když v touze po jejich rozsvěcení vymýšlím další a další ptákoviny, hry a aktivity... duben 25, 2012 15:19 tu elektrickou troubu, co je na obrázkuý : alena puntíkovaná měla babička taky duben 25, 2012 17:59 doktore, : deeres jsem ráda, že jsem si mohla přečíst takovou milou vzpomínku na dětství, díky. duben 26, 2012 09:00 Doktore díky : babi za krásné vzpomínání,vrátila jsem se do dětství,jen pro slzy nevidím přes brejle. duben 26, 2012 12:46 všem dívkám,děvčatům,mamkám,babčám i babičkám : -doktor- Všem Vám děkuji,při čtení krásných vzpomínání a komentářů i mne nějak zvlhly oči.Děkuji je krásné vzpomínat,když je s kým. duben 26, 2012 15:07 ... : bb2 my měli takový mycák na chalupě a u prababičky duben 27, 2012 01:45 Jo a ty "kuchařky" na zdech jsme měli taky. : alena puntíkovaná Vyšívala je moje babička za svého dětství a mládí. Bylo to za Rakouska a tenkrát to byla pro chudou dívku nutnost - chtěla-li nalézt ženicha. Měli jsme dokonce vyšívanou Karkulku s vlkem - bůhví, kam se to všecko podělo.... duben 27, 2012 06:05 jo doktorovo dětství...... : alena puntíkovaná po příbuzenstvu koluje historka, jak v době - po válce - kdy byly fronty na všecko a většina potravin na lístky, brala maminka maléh doktora s oblibou s sebou na nákup. Postavili se do fronty a chlapec začal "Nekoukejte na mě!" řekl nejbližší "frontové bojovnici"."Nedejchejte na mě! Nemluvte na mě" a tak dále a tak podobně. Byl tak protivnej a nepříjemnej, že dámy ve frontě poslaly tetu - tedy doktorovu maminku - radši dopředu k pultu, jen aby se ho zbavily. A ona vždycky sehnala všecko - bylo-li to jen trochu možné. květen 01, 2012 22:00

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující