|
 Dostal jsem se nedávno na cestách vesničkami na silnici Litoměřice - Česká Lípa, a taky k zastávce vlakové, Ploskovic zvané... Dneska už tam nikdo neslouží, ale asi tak před léty dvaceti pěti a možná více se tam stala jedna velice zajímavá a skoro neuvěřitelná příhoda jednomu mému spolupracovníkovi, Standovi K, zvanému "kocour". V tyto požehnané doby jsme chodili hrát mariáš do pověstné hospody v ústecké čtvrti Bukov, hospody zvané "Chaloupka".
Dělal tam hospodského jakýsi Jindra Pryl, ovšem to byl pan hospodský! Hospoda narvaná, a on nikde žádnej papírek jako účet, všechno nosil v makovici a ještě stačil sledovat, kdy a komu jede autobus. "Hezky buď včas doma, zejtra tě manželka pustí zase!" - bylo jeho heslo.
Ten dotyčný Stanislav bydlel a bydlí stále v Děčíně. Měl tenkrát naštelováno, že řekněme v 21,30 musí vypadnout, autobusem na nádraží a pohodě domů. Jednou ovšem asi vypil o jedno pivo více, na nádraží dojel, sedl do vlaku a usnul.
Vlak jel ovšem na druhou stranu a je to snad jedinej přímej vlak z Ústí na Českou Lípu přes Lovosice a Litoměřice... 
On se holt žízní vzbudil zrovna na zastávce v Ploskovicích. Ve vlaku skoro nikdo a jen on vylítnul ven. Samozřejmě venku taky nikde nikdo, do těch Ploskovic 3 km. Kdyby jel dál, tak v Lípě snad bude aspoň otevřená hospoda. Ale takhle vydržel s nádražačkou ochranitelského typu sedět až do rána, nebo snad ona s ním. Časné ráno ho posadilo do vlaku zpětným směrem a on zase přes Litoměřice do Ústí, dojel tak akorát do práce. Doma průser, neuvěřitelnej, kde že byl. No, však si uvědomte, v tý době žádnej telefon, říct někomu něco, to taky nešlo... :-))) Zavzpomínal si Franta Bouška
|
