Autoškolu jsem měla za rohem a vyfasovala jsem instruktora, mladého kluka, tak to bude v pohodě. Po absolvování trenažéru a jízdy po školním dvoře mezi kužely, jsem k němu nastoupila na lekce jízd v ulicích Prahy. Protože jsem bydlela hned vedle, domluvili jsme se na  soboty ráno, po osmé hodině, kdy tam měl instruktor volno. Na ty hodiny se nikdo nehlásil, žáci autoškoly většinou už v pátek vyráželi na víkend z Prahy. Cvičné jízdy byly na úplně nových škodovkách 105 a  proto technické lekce údržby se omezily na mytí a uklízení interiéru, maximálně na doplnění oleje a benzinu.

       Později se pak o stopětkách vyprávěl vtip: “Proč mají Škody 105 zadní sklo vytápěné? Aby nezábly ruce, když tlačíte..."  V autoškole ale byly nové, tedy v pořádku a tak si  instruktor mohl vyřizovat svoje záležitosti, žádné ježdění kolem garáží v Holešovicích, ale po celé Praze a někdy i mimo. Jednou jsem mu tak připravila  mrtvičné překvapení: seděla jsem za volantem na Letné před nějakým domem a instruktor šel dovnitř něco vyřídit.

      Vedle zastavil náklaďák se zbožím a po mně chtěl, abych odjela, že překážím. To já samozřejmě nesměla, řidič nechtěl čekat, šoupnul mne na sedadlo spolujezdce a zaparkoval na jiném místě v ulici. Nepřála bych vám pak vidět instruktorovi vypleštěné oči, když auto na první pohled neviděl a jeho komentář bych si za rámeček také nedala. Od té doby, vždy, když odcházel z auta, bral sebou i klíček ze zapalování.

      V práci jsem měla knížku „Pravidel silničního provozu“ a u mne jí zahlédl i můj šéf. Bylo o něm známo, že už třikrát zkoušel udělat řidičák, ale nikdy neuspěl a auto řídila jeho žena. Začali jsme se bavit o autoškole a on se mne zeptal:“ Už jsi se rozjížděla na ruční brzdu?“ Já, že nevím a co že to je, tak mně to vysvětlil. No jasně, že jsem se už tak rozjížděla, nic to není, jenom souhra ruka, noha.

      A já od té doby co jsem si na Singrovce prošila prostředníček, tak na šlapacím stroji běžně šiji a pohoda, žádný problém. A šéf mně začal vyprávět, proč ho vyhodili od poslední zkoušky, to už si myslel, že jí udělá. Absolventů bylo několik, jezdilo se na skupiny po Vinohradech a zkušební komisař už byl poněkud otruněn úspěšnými kandidáty a pospával na zadním sedadle. Když šéf přišel na řadu, všechno probíhalo v normálu, až do doby, kdy přijížděli k Riegrovým sadům.