|
 Užijte si velikonoční koledu, dokud to jde! Kraslice,zajíc, beránek a specifické pečivo se promítají ve velikonočních tradicích na celém světě. Ale pomlázka je tradiční pouze u nás – přečetla jsem si v jednom časopise v článku od Kláry Chvátalové. Vyšupání pomlázkou nebo oblévačka vám jinde, než v naších luzích a hájích nehrozí.
Podle pohanského zvyku se původně vypláceli muži, protože jim vrbové proutky a čerstvá voda měly zajistit hodně potomků. Rituál se nakonec postupně proměnil ve zvyk, který měl svobodným dívkám zaručit, že budou čiperné a zdravé a stále v dobrém rozmaru. Starším a vdaným ročníkům pak vyhání z těla zlý jazyk. Tento náš obyčej by měl být honem rychle prohlášen za součást kulturního dědictví, stejně jako Jízda králů, než někoho nejvíc chytrého napadne, že se jedná o zvyk barbarský, neetický a tedy by měl být zakázán. 
Já byla koledovat jen jednou a hned jsem si vykoledovala. Bylo mi šest; po úraze a následné operaci jsem se zotavovala v pražské nemocnici Na Bulovce. V rámci rekovalescence jsem směla chodit do nemocničního parku a protože na jaře byla ještě zima, měla jsem civilní oblečení. Se mnou na pokoji byla kamarádka Vladěna, jediné další dítě mezi dospělými, ale podstatně starší. Bylo jí třináct, a bydlela blízko nemocnice ve staré Libni. A v té její pubertální hlavě se zrodil podle mne báječný nápad. Na velikonoční pondělí, po vizitě, jako odejdeme do parku, tam přelezeme zeď a odtud půjdeme do Libně na koledu. Bylo po vizitě, všude klid a tak jsme utekly. Vladěna v Libni šla domů, já na ní měla počkat před domem, ale dlouho se nevracela. Nebavilo mne tam na ní čekat a protože jsem byla dost oražené dítě, šla jsem na koledu sama. Šátek svázaný do uzlíčku se začal plnit vařenými vejci i kraslicemi. A já, unesena svým úspěchem, jsem zapomněla na čas. Bylo poledne a v nemocnici začali rozdávat obědy. Vlaďka se dávno vrátila a já pořád ještě koledovala po Libni. Sestřičky mne začaly hledat po budově i v parku, vyptávaly se na mne a já nikde. Nezbývalo jim nic jiného, než moje zmizení nahlásit primáři. A ten zavolal SNB a bylo vyhlášeno po mně pátrání... A jak to dopadlo? Moc dobře ne: konečně se vracím, ale nechci jít až dolů, kde končí oplocení nemocnice a pak lézt na Bílou skálu a sama se vracet přes vysokou zeď parku. Nejdřív to zkusím hlavní vrátnicí, jenže před ní vartuje dědek v čepici, pokuřuje a v dohledu žádná sanitka, za kterou bych proklouzla. Hm, tudy to nepůjde, zkusím spodní vrátnici. Vrátný mne zahlédl, ale nudí se a vede se mnou řeč. Nejdřív tvrdí, že do nemocnice děti nesmí, ale když vysvětlím, že jdu jenom za maminkou uklízečkou a nesu jí sváču v podobě vajec natvrdo, historku mi zbaští. Já se s ním ještě podělím o kraslici a pak rychle proběhnu vrátnicí, spodem do svého pavilonu i pokoje, svléknu venkovní oblečení a v pyžamu hupnu do postele. Bezva, nikdo mne neviděl. Až za nějakou chvíli mne objeví sestřička a mému tvrzení, že tam jsem pořád, nějak nechce věřit. Venkovní oblečení i boty mi pak sebrali a místo toho jsem vyfasovala jenom modrobíle pruhovaný nemocniční župánek a zaracha až do začátku prázdnin. 
Tak i vám všem nějaké to pomlazení přeje DEERES
|
Taky ráda vzpomínám, nejen na velikonoce a koledu, ale i na spoustu jarních her - kuličky, švihadlo, skákání panáka, míčovou desítku,vybíjenou,.. 
. A co znamená uklizený pokoj pubescenta? Nejede internet... 
