Slabší polovina lidstva dopravní prostředky logicky používá na přepravu z místa A do místa B. Pánové to mají, zřejmě už geneticky, dáno jinak. Už jako malé caparty je můžete vidět, jak mydlí kladívečkem do plastového autíčka a tvrdí, že ho opravují. Můj přítel Karel nebyl jiný.

      Já a on jsme se stali motoristy zakoupením starší pojízdné Jawy 350; já myslela, že budeme jezdit, on na to měl jiný náhled. Nejdříve se prý musí pořádně opravit a seřídit...  Bylo před dovolenou, já s jeho názorem nesouhlasila a tak jsem raději odjela s kamarádkou do Jugošky.

       Za čtrnáct dní jsem se vrátila, přijdu domů, v rohu pokoje srolovaný koberec, na parketách novinové papíry  a na nich rozebraná motorka. Některé díly byly vykytovány a vybroušeny, na něco nebylo ani šáhnuto a další díly se už pyšnily novým červeným lakem. A Karel se právě snaží vlepit smradlavým klingeritem těsnění do motoru.  

     Ani jsem se raději moc nerozčilovala, sbaleno jsem ještě pořád měla a tak jsem jenom suše oznámila, že odcházím k mamince a přijdu, až motorka zmizí z bytu. Nakonec jsem se dočkala, motorka z pokoje zmizela a Karel pak na ní jezdil do práce.

       Jednou se dlouho nevracel, místo toho se ozval telefon z chirurgie na Bulovce. Ať prý se nelekám, že pan Z. měl bouračku, ale není to nic vážného a zítra odpoledne  mohu přijít na návštěvu. Druhý den jdu do nemocnice, Karel má celou levou půlku obličeje napuchlou, modrou, pusu zadrátovanou a také kolem krku obvazy. Mluvit moc nemůže, stravu  může jíst jenom tekutou  a trubičkou.

        Postupně s jeho uzdravováním se dozvídám, co se vlastně stalo. Jel na motorce za autem, ze kterého spolujezdkyni otevřeným okénkem vylétl šátek. Karel koukal, kam letí, auto před ním zastavilo, aby šátek mohli sebrat a on jim vjel málem na střechu.