Máme s sebou nějaké nářadí i něco náhradních dílů. Jenomže ne to, co zrovna potřebujeme.  U plynové rukojeti se utrhl bowden, znovu přišroubovat nejde, je krátký a náhradní lanko nemáme. Karel má po ruce ihned geniální řešení: on bude obsluhovat spojku a řadit, mně na zbývající kus lanka udělá rukojeť z klacku a já budu přidávat plyn. Z Plzně do Prahy jsme doskákali.

      Oba jsme byli  fandové na filmy a tak jsme na motorce jezdili do okrajových kin v Praze. V Libuši dávali pásmo filmů s Voskovcem a Werichem, to jsme si nemohli nechat ujít.

     Jeden film byl od devatenácté hodiny, další z pásma od jednadvacáté. Tehdy jsme bydleli ještě na Vinohradech a domů jsme se vraceli přes Nusle až někdy před půlnocí. 

      Už jsme skoro doma, zbývá vyjet Záhřebskou nahoru a Karel povídá:“ Musím zastavit, někde se mi vyklepalo víčko od benzinové nádrže, takhle jet nemůžu.

     Jdi se podívat kousek nazpátek, musel jsem ho ztratit někdy teď!“ Slezu z motorky a courám se nazpátek po ulici, až za roh, víčko nikde nevidím. Ale dohání mne policejní auto, staví u mne a co prý tam dělám?  „ Hledám víčko na motorku!“ 

     A už jsem jim byla jasná. „Slečno, Vaše doklady!“ „Nemám, jsou v kabelce v sajdce motorky.“  „Slečno, a kde máte tu motorku? “Přece za rohem.“ „Ne, odtud jsme přijeli, tam žádná není.“ 

        Dovezli mne až domů, tam jsem se legitimovala  a všechno se vysvětlilo. Jen jsem odešla za roh, Karel víčko našel zapadlé  za svou nohavici a  klidně odjel, ať si dojdu pěšky.