Našel se i byt, který byl veliký, krásně zařízený, relativně levný, přitom moderní i celkem útulný, jen jsem se nemohla zbavit „divného pocitu“, asi srovnatelného s pohledem na kartu Smrti z Haindlova tarotu. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, z čeho je mi tak úzko – jednalo se o suterénní byt, který vůbec neměl okna... 

     Takže takový lepší protiatomový kryt. Jsem sice trochu sensitive sun skin, ale zas až takhle? To vážně ne. Další dva byty byly podle fotek pěkné, levné, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že mi makléři něco tají. Měla jsem pravdu. Ve skutečnosti vůbec nešlo o byt udávané velikosti a dispozice, v obou případech měl o jednu místnost navíc, ale tato místnost byla uzamčena pro nájemníka a byla využívána nájemcem při návštěvách Prahy...

      Potom byl v nabídce od přímého majitele byt, který se mi podle fotek moc líbil. Světlý byt, sice v paneláku, ale prostorný, s krásnou bytovou stěnou (takže by i moje knížky měly kde bydlet), lokalita blízko civilizace, a současně na okraji přírodního parku, dojezdnost do práce velmi dobrá… neumíte si představit, jak jsem byla natěšená. Během víkendové komunikace mi majitel bytu psal, že bohužel prohlídka až ve čtvrtek, protože je velmi zaneprázdněný a nemá dříve čas tam dojet.

     Nevadilo mi to, pěkně jsem si malovala, jak si tam doplním obrázek nebo polštářek a jak se mi tam bude krásně bydlet. Ve středu pozdě večer přišlo vystřízlivění v podobě mailu, že pan majitel právě podepsal smlouvu s někým jiným. Ale že samozřejmě můžu byt vidět. Férová nabídka podívat se, jak bude bydlet někdo jiný?!

       Za individuální zmínku ještě určitě stojí ještě nabídka bytu 2+1 na Václavském náměstí, protože tato nabídka by se dala – pokud by byla posuzována bez dalších informací – označit za Objev roku. 109m2, dle fotek luxusně zařízených, přímo na Václavském náměstí, od přímého majitele (tedy levnější o provizi realitce), a to vše za 7200 Kč za pronájem + 1500 Kč poplatky včetně energie. 

     Zkusila jsem se zeptat na další platby. Ne, nic dalšího se neplatí. Nicméně výstražné světlo v hlavě zasvítilo. Nejen nad tou cenou, ale také nad faktem, že inzerát byl dokonalou češtinou, pán ale česky psal mizerně – že je Polák. Byt že kupoval pro dceru, když tu studovala, ale teď je dcera zpátky v Polsku, čeká dítě. No ale co, řekli byste si, za prohlídku nic nedám. I řekla jsem si to i já a o prohlídku požádala.

     A ejhle, omyl. Abyste se mohli na ten byt aspoň podívat (asi jako chudé dítě na výlohu se sladkostmi?), museli byste předem zaplatit 3x nájem + 1x poplatky. Další nesrovnalost, že najednou měsíční poplatky nebyly měsíční.

     A navíc pána bude zastupovat realitka, on je velmi vytížený architekt a nemá čas jezdit do Prahy řešit byt. Dejte vědět, jestli s vámi může počítat. Divné, divné, divné… a ještě divnější. Tak jsem začala pátrat. Jméno, které pán uvedl, je v Polsku opravdu hodně známý architekt. Akorát věk neseděl. A realitní kancelář, která měla pána tady v Česku zastupovat, podle názvu neexistuje. Nejspíš neexistuje ani ten byt.