|
 Další, o něco větší žbluňk, následovalo v koupelně (a za své tak vzal můj jediný luxus v tomto bytě – vana napuštěná po okraj teplou vodou s krásně voňavou pěnou)… První známka toho, že ke všemu, co jsem popsala minule, se mi byt začal doslova rozpadat nad hlavou.
V koupelně se začala loupat omítka ve velkém, zůstaly šedivé mapy na zdi a loupající se strop. V pokoji se začal drolit výklenek okna a loupat zeď. Na WC přibyla „výzdoba“ cákanci rezavé vody, rezavé mapy na dlaždičkách, rozpadající se dvířka od stupačky, loupající se stěny a strop a drolící se zdivo ve stupačce. Přišla výměna plynových rozvodů, která kromě bince všude s sebou přinesla posunutý a rozbitý záchod, jak na něj dělníci stoupali místo žebříku, který se jim nechtělo tahat. I to nechalo majitele v klidu. Následovala nabídka výměny starých děravých oken za nové plastové. Majitel výměnu slíbil, ale nakonec neuskutečnil – nechtěl do ní investovat. Takže je tento byt nyní jediný v celém domě, který má stará dřevěná okna, ze kterých táhne, protože se ani nedají dovřít... 
Elektrikář přivolaný na provedení izolace drátu větráku na WC neměl jak pomoci kromě omotání drátu izolačkou, spravil světlo rozbité při vytopení sousedy, ale pomoct s tím, že v lampičce každé tři týdny praskne žárovka, nedokázal, a když se tak rozhlédl po „svém“ (rozvody elektřiny, jističe apod.), komentoval to slovy, že to není byt, ale muzeum, a že z jeho zkušeností majitel tohoto bytu jen vybírá peníze, ale do bytu nic neinvestuje. Byt je pronajímán zařízený, a to zaplněný nábytkem tak, že se nedá nic přidat (ačkoliv ten nábytek na druhé straně neskýtá téměř žádné úložné prostory), zároveň ale majitel trvá na tom, že musí zůstat, jak je (takže třeba taková pračka v bytě není, protože se prostě nikam nevejde). Povinná výměna vodoměru teplé vody pak dokonala dílo zkázy – jedna z trubek praskla…a protože rozvody v bytě jsou prastaré, již se stejné trubky nevyrábí, tedy dle instalatéra jediné řešení = vysekat staré trubky a připojit nové. Tato rekonstrukce sice byla majitelem bytu slíbena, nicméně dosud nebyla realizována, tedy v bytě již přes rok neteče z kohoutku teplá voda… A v této situaci majitel bytu přednáší své požadavky a svá ultimáta. Právě po zmíněné výměně názorů na téma přespání v nevhodném termínu přišla chvíle nazvaná v úvodu „A dost!“ Schylovalo se k ní dlouho, předcházelo jí, jak sami vidíte, spousta věcí, pomalu se to hromadilo, majitel neřešil, neřešil, neřešil…a neřešil tak dlouho, až nastal „výbuch“. Výbuch, který mě přivedl k myšlence, že smluvený den D už naštěstí je pryč, náhradu za sebe hledat nemusím, a že toho mám natolik plné zuby, že už nechci řešit ani nějaké opravy, nápravy apod. Byla jsem TAK naštvaná z chování někoho, komu jsem se celé roky i přes haldu nepříjemností snažila nepřidělávat problémy, že jsem obratem začala prohledávat realitní servery a hledat nový byt. ŠTĚNĚ (pokračování zítra)
|
, to je život
