O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
ARCHIV - SPLNĚNÉ PŘÁNÍ |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 23 únor 2012 | ||||||||||
Strana 2 z 2
Chci, takže přikyvuji, mluvit skoro nelze, protože mi dost vyschlo v krku... Zároveň se pokoušim aktivně účastnit povídání u stolu, ale moc mi to nejde. Kamarádka, sedící naproti, se na mě dlouze usměje, vyfoukne kouř z cigarety a bezhlasně artikuluje: „Děvko!" Taky vyfouknu kouř, trochu prudčeji, než bych chtěla, neboť na stehně cítím Černovlasou ruku. Zároveň slečna po mé levici hlasitě vykřikuje směrem k Černovlasovi: „Helejte, tadydle Ráďa si vzal za manželku mojí nejlepčí kamarádku, no není to supr?" Dívá na mě, já mhouřím oči a nezvykle hlubokým chraplavým hlasem jí přitakávám: „No to je o-p-r-a-v-d-u ú-ž-a-s-n-ý," zatímco Ráďa neříká vůbec nic, lehce se usmívá do prostoru a hladí mi stehno.
Slečna něco mele, ale nezajímá mě to už. Zabrousím pohledem k číšníkovi, který stojí opřený o barpult. Naše pohledy se protnou a pán se na mě pomalu usměje a kývne. Jakoby přitakával tomu, co se rodí uvnitř mý hlavy a způsobuje pokračování dialogu s Černovlasem alias Ráďou.
„Úžasný je, že mi ujel vlak a další jede až za čtyři hodiny.... Co ty na to...?" „No.... to je skvělý..." „..a taky je úžasný, jak tu sedíš a hezky voníš.." „Hmmmmm..." „..a máš krásný ruce a úsměv...." „Hmmm, děkuju..." „Vím jen, že se jmenuješ Jarka, ale to stačí, viď?" „Bohatě, Radku, a zcela úplně.." „..a můžu tě požádat o malou procházku tady po Smíchově? Moc to tu neznám..." „No....ráda..."
Naše společnost platí účet, taxíky před nonstopem jsou nastartovány a nejlepší kamarádka Černovlasovy ženy se snaží strčit na zadní sedadlo svého vínem úplně vláčného přítele. Volá: „Ráďo, jedeš s náma? Hodíme tě na nádraží!" Z jejího hlasu jasně problikává výhrůžka. Mé kamarádky usedají do dalšího vozu a vesele na mě mávají. „Tak ahój!!!" Mávám taky, když mou ruku stáhne Černovlas a podrží ji ve své. „Já s váma nejdu, dám si ještě procházku, mám dost času," odpovídá důrazným barytonem své kamarádce. Ta jen trošičku vztekle pohodí hlavou, usedá vedle svého totálně zhrouceného a proto již spícího protějšku a odjíždí.
A my se pomaloučku ruku v ruce vydáváme směrem k Andělu. Jeho pusa voní po jahodách a moje zas po skořici (oblíbený žvýkačky Big red, bez kterých nedám ani ránu!). Někde uprostřed cesty , kde nepotkáme živou duši (a ty mrtvý nás nechávají na pokoji), se naskytne tmavej průjezd s betonovym sloupkem falického tvaru, kde zakotvíme... Podrobnosti fakt vypisovat nebudu, ale byla to taková smršť, jakou jsem dlouho nezažila. Bez jakéhokoli studu, stínu obav či snad dokonce strachu, naprosto svobodně a s radostí a nezměrnou chutí jsme si navzájem poskytli tolik rozkoše, kolik jsme byli schopni.
Za svítání jsem ležela ve vaně a civíc nepřítomně do stropu, naprosto uvolněně jsem vzpomínala na jeho doteky a necítila nic jiného, než čirou esenci radosti.
Řekla bych, že se už nikdy nepotkáme, ale vím jistě, že na tenhle zážitek nikdy nezapomenu.
Roseanne
|
< Předch. | Další > |
---|