achjo, napsala jsem tak dlouhý komentář a zase mě zradila zpátečka...no nic, už jsem příliš unavená, tak jen - jak to dopadlo, nic moc, že? Šílené požadavky personalisty amatéra vyvolají jen šílené reakce. Ty ženské byly možná všechny do jedné praštěné a neschopné, jak píšeš, ale taky to mohla být jen špatně maskovaná nervozita, určitě byly ve stresu, no taky bych byla, dostat na úvod diktát pro 6.třídu, to je docela nedůstojné. Jako by mistr vybíral stavební dělníky podle toho, jestli z fleku vyjmenují chemické složení, včetně poměrů, maltových směsí. S lidmi je třeba navázat kontakt, popovídat, trošku je uvolnit, věnovat jim pár minut času, nebojovat s nima, tys byla v ofenzivě od začátku. Kvalitní administrativní pracovnice se nerodí, musí se někde zaučit, je možné, že by z ní byla skvělá pracovnice. Samozřejmě to nemusí být u vás, pokud potřebuješ už hotovou a kvalitní, tak tuhle nevezmeš, ale říkat jim praštěnka, šílenkyně apod.? je fuk, že ne jim do očí, ale tady mezi námi, to už je v tobě, promítne se to do tvého přístupu k nim.
Tak třeba té mdlé rybce bych hned s úsměvem a určitě nijak razantně při odchodu řekla Slečno, jestli vám můžu zkusit trošku poradit, první dojem je nejdůležitější a vy děláte opravdu dobrý dojem, dokud nepodáte ruku. Z vašeho rukypodání čiší strach a obavy, ale někdo by si mohl říct, že je to nezájem, a to by byla škoda...atd.
Zas tolik jsi jich neměla, aby ses nemohla přemoct a být na ně trošku milá:-)

zeptám se - jak to vlastně dopadlo s tou Tvojí upovídanou spolusedící v kanceláři? jak jsi to nakonec řešila? už jsme se to tehdy u Tvého článku nedozvěděli.

K nynějšímu článku se moc napsat nedá, jsi metr, perfekcionalista /a vůbec to nemyslím rýpavě, ve zlém/, o tom není pochyb a já často o něčem nebo někom jen tak neřeknu, že je, daleko častěji volím formulaci, že mi něco tak připadá. Ale ono to má něco do sebe a pokud jsi stejně náročná k sobě jako na druhé, pak o. k. Umím si představit, že mladý, zdravý a dravý člověk , dostatečně sebevědomý, odolný vůči Tvé zvýšené kritičnosti by u Tebe rád pracoval. Já bych byla stopro odpadlík.

Základní požadavek - znalost práce na PC a znalost pravopisu.
...Všechny uchazečky dostaly stejný úkol. Sednout k PC a napsat jednu větu, kterou jsem jim nadiktovala. Z toho poznám jak znalost pravopisu, tak znalost psaní všemi deseti na PC. Potřebuji, aby zaměstnankyně psala rychle - měla nějakou produktivitu práce. Nechci, aby psala „jako blesk“ - tedy sem tam někam práskla...

když jsi potřebovala psaní všema deseti, tak jsi to měla dát do požadavků, ne?

ale myslím, že na tomto postu jsou důležitější jiné dovednosti a schopnosti, než psaní všemi deseti. Například taková komunikativnost, hlasový projev, prostě to, co pomůže k většímu objemu prodeje.
A nervozita uchazeček dělá opravdu hrozně moc. Pamatuji si, jak jsem chodila po výběrových řízeních já. Byla jsem vždycky vystresovaná.

myslím si, že jste se do Rozmarýny dost pustily, dámy. Dělám výběrová řízení poměrně často a musím říci, že je to utrpení. Navíc od prosince mám novou asistentku a ona, absolventka střední ekonomické školy s maturitou, vůbec neovládá pravopis. Zejména příslovečné spřežky jsou jí cizí. Co s ní? Holka je to celkem šikovná, ale zápisy z porad a dopisy plné chyb mi doopravdy vadí. Mám to snad po ní pokaždké kontrolovat? To si to můžu napsat sama a ji nepotřebuju. Jenomže kvalitní lidé prostě nejsou.
Manžel shání programátora od loňského května. Tři přijmul a zase propustil. Musím říci, že manžel je velmi toleratní člověk a přesto s nimi nedokázal najít společnou řeč. Všichni hledí jen na peníze, které budou brát, ale práce jim je cizí. Volná pracovní doba pro ně okamžitě znamená volnost absolutní. Na devátou do práce a ve dvě domů.
Také se tomu velice divím, když je nezaměstnanost tak vysoká.

Znalost pravopisu tak nějak obecně upadá. Vždyť si vezměte média. Redaktoři by měli být vysokoškolsky vzdělaní lidé, absolventi žurnalistiky. Jak to, že neumí česky? nejsou výjimkou hrubky, nesprávné skloňování, časování, a tak dál...

Já mám obyčejnou ekonomku, dcera výběrové gymnázium ,přesto její úroveň středoškolského vzdělání byla prokazatelně nižší. A trochu si rejpnu:" bunda se obléká a ne oblíká", je to jenom malá praktická ukázka, jak hovorová mluva se nám vtírá i při psaní. Ano, mně se to také týká, docela mám potíže s interpuncí. Deset prstů při psaní používám jen vyjímečně,ale i tak umím psát docela rychle.
Mohu být jen ráda, že hledání zaměstnání se mne dnes už netýká. Nastupovala jsem do práce v době, kdy po ekonomicky vzdělaných pracovnících byla poptávka, přesto jsem se totálně při pohovoru ztrapnila.
Jela jsem do Vysočan v tramvaji se spolužačkou a do poslední chvíle jsem se
s ní bavila o různých pošetilostech, tak jak jsme měly ve zvyku. Tramvaj zastavila hned před fabrikou, já z ní vyletěla rovnou do vrátnice a proti ní bylo osobní oddělení. Hned si mne tam odchytili a já naprosto nepřipravena, myšlenkami ještě u kámošky, jsem začala nesmyslně blábolit. Aby mně to trochu ulehčili, tak se mne zeptali, jestli náhodou nehledám zaměstnání? To byla úleva, řekla jsem, že ano. A jaké, že mám vzdělání, to jsem naštěstí i přes nervozitu věděla a oni, ať jim ukáži žákovskou knížku. Špatně jsem se neučila, ale vždycky jsem měla problémy s jazyky a v žákovské se skvěla pětka z diktátu z ruštiny. A ten kádrovák mně začal číst levity, že takto by to nešlo, musím se zlepšit, jinak mne v ČKD nebudou moci zaměstnat a museli bychom se rozloučit.
Po prázdninách jsem nastoupila do Materiálové účtárny, vyprávím svůj ostudný zážitek a tam se všichni smějí. Proč? Protože do účtárny nikdo, nikdy nechtěl a tak ČKD platila mimopražským studentkám stipendia,pokud se zavázaly, že po skončení studia u nich v účtárnách nastoupí na tři roky.
To jenom já,díky nervozitě, jsem ze sebe udělala blbce!

Syn sháněl před pár lety pro firmu člověka, který by uměl pracovat v jistém grafickém programu, který se vyučuje téměř na všech technicky zaměřených středních školách. Požadavky byly zadány konkrétně, pro zájemce o místo měl připravený jednoduchý test, jen aby zjistil, jestli uchazeč umí pracovat s tzv. vrstvami. Poslali mu tam i pár lidí z PÚ. Bohužel, přišlo i pár lidí, kteří měli matnou představu o práci s PC, uměli se trochu pohybovat po internetu a používali PC jako psací stroj. Někteří potřebovali jen razítko pro PÚ, ale někteří měli sebevědomí na rozdávání.
Jenže firma potřebovala toho "grafika", což nebyl z nich ani jeden.
Takže Rozmarýny zkušenost mají i jiní.

že je gramatika dnešních středoškoláků na horší úrovni není divu. Dřív /za bolševika/ se na střední školu dostalo podstatně méně dětí, trojkař neměl prakticky šanci. Dneska už berou i s daleko horším prospěchem, tak se není čemu divit, to se musí někde projevit. Navíc tomu že se děti horempádem cpou na střední nahrávají i sami rodiče dětí, pomalu každej se snaží prostrkat dítě na školu, jen aby nemuselo v životě dělat rukama. Pak vylezou ze škol jedinci co se neuživí ani hlavou ani rukama. Ona ale nahrává všemu i atmsféra ve společnosti, mít maturitu je otázkou společenské prestiže.

Ty počítačové kursy na pracáku, nevím, kdo vymyslel. Spousta lidem jsou dobrý akorát k tomu, aby si hráli hry na počítači. Neteř byla na mateřské, tak už se pomalu začínala rozkoukávat kam za rok, až budou dítěti tři roky. Pracák organizoval nějaký kurs s tím, že části lidí, kteří ho absolvují zajistí práci. Lektoři jezdili až z Prahy. Zájemci postupně odpadávali, tak byla natěšená, že bude alespoň větší šance být té hrstce co dostanou práci. No závěr byl takový, že tu "práci" dostala. Charakter té práce je ovšem takový, že musí hledat úzkou skupinu lidí na určitý projekt a pokud lidé v projektu uspějí, teprve pak bude finančně vyrovnána. Takže se na to vyprdla, fakt to nemělo cenu. Místo toho šla sama za sebe, ne pod hlavičkou pracáku na dva konkursy na práci ve svém oboru, vyhrála a od ledna už pracuje, babičky jí hlídají malou. Takže vrátím-li se k Rozmarýně, Anděle nebo Tobě mamčo, na lidi co pošle pracák, bych asi moc úplně nesázela.

rozmarýno, ve 2. pádu vždycky "mě" a nikoli "mně"

hele, a co takhle na shledanou místo nashledanou?

to "mně" tam není jen jednou :-) a "snad už to bude s tím státním dluhem líp" taky není zrovna úplně správně. chápu, že podobné spojení vznikne tak, že člověk větu jinak začne a pak jinak skončí a už si to po sobě nepřečte, ale pošle-li článek, v kterým mimo zvrací nad úrovní gramatických znalostí jiných, nemůže se divit, že jezinky si rejpnou.

mmch, je nutný upravovat soutěžní články, zvláště je-li hodnocena "literární úroveň"? ale téma bylo zvoleno dobře, počet komentářů knihu jistě vyhraje (i když za sebe si myslím, že historka s minisukní byla lepší)

tenhle článek je soutěžní? já nikde soutěž jako u Deeres vyznačeno nemám.

ano, viz obrázek v perexu se zeleným S.

Všechny soutěžní články budou vždy označeny v názvu výrazným „S“.

už dramaticky přestává opravdu existovat

školství je tristní. Ovšem, ryba smrdí od hlavy a tempo výpravy se přizpůsobuje nejslabšímu účastníku,že jo. Nebo ještě jinak - motivace vzděláníchtivých. Naprostá většina prahne po glejtu a ne po vědění. Jsme tam, kde jsme být nechtěli - každej má vysokou školu, ale takřka nikdo není vzdělanej, stejně jako za blahý paměti sovětští soudruzi. Prachy totiž nemůžou zajistit kvalitní vzdělání, jedno totiž vylučuje druhý. Pan ministr by si to měl přiznat, ale tenhle nabob, co tam je teď - Pánbů s náma a zlý pryč....
A ty hrubky? Je to opravdu děs, když vysokoškolák v posledním ročníku zmastí co se dá, ovšem pokud nestuduje češtinu, nýbrž finanční právo či informatiku, tak přece ničemu nevadí, že je polonegramotnej, za to se trestný body nesbírají. Hlavně, že je gramotnej počítačově a finančně.

mě překvapilo, jak jste se do Rozmarýny pustily. Já to beru spíš jako historku pro pobavení a až tak bych nešťourala. Nicméně mám zcela stejné zkušenosti - před necelým rokem jsme potřebovali dvě nové recepční a řeknu vám, ty dámy, co tam chodily... kdybych to nezažila, možná neuvěřím :-)

přes velkou nezaměstnanost je problém najít dobré zaměstnance. A k tomu mě a mně mám dobrou pomůcku:
ve 3. a 6. pádě je mně -> 3. a 6. pád -> dělitelné třemi = tři písmena
všude jinde je mě.

říci si místo mně tobě -> mně a nebo tebe -> mě. A nebo psát všude mne (bez háčku).

anino, jsem přesvědčenej, že zejména prachy mohou zajistit kvalitní vzdělání. Prachy na zaplacení kvalitních učitelů, na zaplacení odpovídajícího vybavení škol. Ne na zaplacení si potvrzení o vzdělání, jako má např. hejtman Hašek nebo primátor Brna Roman Onderka a jim podobní velikáni - šibalové. Důkazem budiž sedm z deseti nejlepších, nejprestižnějších univerzit na světě, pocházejících z USA, všechny placené studenty ze školného, které je dost vysoké. Přesto nemají univerzity o studenty nouzi, ba právě naopak. A to proto, že každý absolvent těchto univerzit se dobře uplatní na pracovním trhu – díky prachům, které ho stálo jeho studium, díky vzdělání, které za ně obdržel . . .

pro ty, kteří nevěří, že prachy mohou zajistit kvalitní vzdělání, bych rád připomněl, že mezi 500 nejlepšími světovými univerzitami se nenachází žádná z ČR. Možná i proto, že se tu žádné prachy za vzdělání na státních VŠ nevybírají – ale, to je jenom můj odhad :-))) . . .

pro Jel – dobrá pomůcka, teď ještě poznat 3. a 6. pád :-)))

pomůcku: kde si můžu říct mne, není v měkkém tvaru n a naopak

Ve třetím a šestém pádě se "mne" nepoužívá.

Já se ve škole učila, že tebe=mne, bez háčku a tobě=mně s háčkem, ale já také čas od času ujedu,zvláště když se tam přinatrefí nový tvar mě a mi.

takhle ti dávám za pravdu, já mám zkušenost jen z našeho českýho rybníčku. Nejprestižnější university v USA a GB mají tradici a o tý u nás může být řeč jen u UK, ovšem v kontextu s dalšíma VŠ, který vyrostli jak houby po dešti, ani ona dnes není prestižní (stačí připomenou pana profesora, kterýho jsem si moc vážila, ale teď radí Dobešovi - proč on to má zapotřebí fakt nevím). Bída a zmar, ach jo, Komenský by zaplakal....
A k těm prachům - u nás vzn řada soukr. VŠ za účelem především získat kačky, vzdělání je podružný.... V tom množství, který není korigovaný, se ztrhla bitka o platícího studenta. Ne o patřičně inteligenčně vybavenýho, ale platícího. Proto jsem přesvědčená, že v tomhle našem případku nejde kvalitně vzdělávat za úplatu.

máš tam 2 hrubky

Ba ne, těch chyb tam je mnohem víc, ale dvě opravdu do očí bouchnou .
Ale já si tam zpětně také vždycky něco naleznu, vidím to teprve, když to odešlu.
Nezaplakal by jenom Komenský, ale asi všichni naši češtináři.

že se to tu zvrhlo v soutěžení ve znalosti gramatiky.
Vám se nikdy nestalo, že jste něco v rychlosti napsali, pak něco vložili, opravili...a najednou tam byla třeba jiná shoda podmětu s přísudkem, což už zpětně po sobě člověk nezkontroluje.
A hned je za blbce.

beru to jako debatu u stolu, tam by se mi kámošky taky vychechtaly

jsem si měla dát bacha. A tak teda, k tématu něco máte?

Anino, máme... pousmání... hahaha... mě se nejvíc líbí, že v článku, který má pointu postavenou na pravopisu a znalosti českého jazyka, se našlo pár chyb... Tak proč nepřidat pár komentářů a nepomoct Rozmarýnce vyhrát, že ano?

o to jde, ne? - když už lamentuju nad obecnou nevzdělaností, dám si pozor, abych tak činila aspoň gramaticky správně a stylisticky na úrovni!
A jinak - mamčo - ne, mně se to nestane, protože od útlého maličkata hodně čtu a správnou psanou podobu češtiny mám fotograficky obtištěnou v paměti - není to žádná moje zásluha, prostě to tak je, tu chybu hned vidím a skoro fyzicky mě to bolí, nemůžu za to - každý jsme nějak úchylný

napsala jsem to samý ve 12.29, takže eště omluva pro tebe: ano, mea culpa, mea velká culka, teda culpa. Co mě ale víc uvádí v podivení je, že poněkolikátý čtu narážku na výhru a nevím, která bije...... Prosím vysvětlení.

vyjící šakaly s vílami zvládám celkem slušně, na počítači umím - pokud ho tedy nebudeš chtít rozebrat a zase složit dohromady, krom češtiny umím i jiné jazyky. Jsem dokonce schpna dát v nich dohromady obchodní dopis, čímž jsem se léta živila. Jo - a nemůžu otěhotnět.

díky, jsem to truhlík.... a jdu smolit slohovku...... těšte se, bude tam možná chyb jak máku

V rychlosti, když sem na Kudlu kouknu mezi prací, nebo když upravuji již napsaný komentář, občas vyrobím hrůzu milovníka češtiny...

žába mici a potrpím si na mluvnici,
moc věcí dělám jedině jen kvůli správné češtině.
vylezu třeba z kaluže a jdu se dívat na plže,
to proto, že bych v kaluži hleděla chybně na plži.
(a je to fajn i kvůli tomu, že plži ráda, u sta hromů)

- ještě trošku jednodušeji:
kde si můžu říct tobě, napíšu mně
kde si můžu říct tě, napíšu mě....

A jinak si tu dnes připadám jak na střelnici...Jako by si sem lidi nešli pokecat, ale dostat ze sebe, co je naštvalo.... Nejsou dnes nějaké "EREKCE" (jak říká kamarádka) na slunci?

To není o naštvání, já jsem si myslela, že mám pro češtinu cit a protože stejně jako Ketrin hodně čtu, měla bych to mít nakoukáno. Ale nemám, vydavatelé buď nepoužívají korektory, nebo ano, ale špatné. Já už chyby jako Ketrin, pokud se na ně nesoustředím, prostě nevnímám a jedu po obsahu. A to bývaly doby, kdy jsem obdržené milostné dopisy opravovala červenou tužkou.

Já v sešitě, s červenou tužkou v ruce, taky chybu vidím hned, taky mám načteno a co se jak píše, jsem vždycky vnímala víc intuitivně než rozumově, ale v příspěvcích na netu taky nekoukám po chybách, zajímá mě hlavně obsah. Pinožení se v tom, kde kdo jakou udělal chybu , mi přijde pitomé. Ano, očekávám, že když mi přijde úřední dokument, že bude bez chyb. Ale neočekávám, že když si jdou lidi na net poklábosit, že budou hlídat každou čárku a překlep. Většinou se soustředí na obsah toho, co by rádi sdělili. Mám sice státnice z češtiny, ale nevidím důvod, proč bych musela být učitelka i ve svém volnu a psát spisovnou češtinou...

a nebudu odpovídat každému zvlášť. Delší dobu jsem tady nebyla a přiznám se, že jsem Daniele ten článek poslala, neboť jsem se z toho výběrového řízení potřebovala někomu vykecat, protože jsem z toho byla psychicky zcela umordovaná. Tak jsem jí to poslala e-mailem a napsala jsem to tak, jak to ze mně padalo, ani jsem nevěděla, že je vypsána nějaká soutěž na článek. Daniela to umělecky upravila, např. výraz praštěnka dodala ona a mně
se líbí, přesně to pasuje. Tam kde Daniela napsala: "Dámě s rodnou češtinou bylo čtyřiačtyřicet." jsem já měla původně: "Baba 44 let. Je normální?"
Když mi tu někdo vyčítá, že jsem ty ženy zkoušela z psaní všemi deseti a z pravopisu, a přitom že byl špatně zadán inzerát, není to pravda. V inzerátu byl telefon, každý, kdo měl zájem o práci a zavolal, byl upozorněn, že půjde o zadávání dat do PC, že požadujeme vysokou výkonnost a bylo mu řečeno, kolik tiskopisů denně musí být vyplněno na PC a to by člověk bez psaní všemi 10 nezvládl. Dále byli uchazeči upozorněni, že musí ovládat pravopis, protože mimo jiné budou psát dopisy našim klientům a je jasné, že si nemůžeme dovolit, aby byly odesílány dopisy s hrubkami. I když to je práce na obchodním oddělení, do styku s klienty ten člověk přicházet nebude. Bude jen makat na počítači jako v úkolu.
Inzerát jsem zadávala ve čtvrtek a bylo nutné, aby vyšel rychle, protože jsme potřebovali okamžitý nástup, hoří nám termíny. Proto jsem zaplatila expresní vydání, abys vyšel v pondělí a jak uchazeči v pondělí volali, tak jsem je zvala, ať se okamžitě dostaví s životopisem, protože nástup je v úterý. Takže v pondělí jsem musela zvládnout x telefonních hovorů s těmi lidmi a ještě x pohovorů, aby tam ta síla v úterý ráno už seděla. Opravdu nevidím důvod, proč bych měla v takové situaci, ale i kdyby mě tak netlačil čas, navazovat s těmi lidmi kontakt. Nemám ráda zbytečné okecávání, prostě přečtu dotazník, řeknu informace o práci, dám napsat jednu větu na PC a vidím, jestli tu práci zvládne nebo ne. Položím pár otázek, zeptám se, zda mají dotazy a jdu na dalšího. Uchazeč má vědět, jak se má chovat na pohovoru. Jestliže 3 ženy ten pohovor v pohodě zvládly, proč ostatní za stejných podmínek ne?
Jinak co se týká mojí upovídané spolupracovnice, tak jsem jí nakonec řekla na rovinu, že mi to vadí, že se montuje do mých telefonátů atd., takže se velmi zlepšila. Dokonce mi uklízečka říkala, že se spolu bavily a ona jí prý říkala, že nikdy neměla tak dobrou šéfku. Ale to asi plynulo z toho, že jsem za ni bojovala u majitele firmy, když na ni chtěl někdo hodit nějaký svůj průšvih.

napsala to přesně takto: ""Výli vyli vjencea psi z vyli na ně vili." Daniela, když ten článek upravovala, tak jí jednu chybu odstranila, protože to písmeno a oddělila od "vjence".

Možná, kdybych byla personalista a dělala pohovory často, tak by mi to ani tak šílené nepřišlo a nenapadlo by mě to psát, ale pro mně to byl šokující zážitek.

to je trochu něco jiného, když jsem četla pracovnicí do obchodního oddělení, představovala jsem si jinou práci. Často jednám s lidmi z obchodních oddlení různých firem, většinou nadnárodních korporací, u kterých nakupujeme. Na rychlém psaní na PC jejich práce nestojí, i když nepochybuju o tom, že v požadavcích k přijetí figuruje slušná počítačová gramotnost.
První linie úspěšného obchodování, na nich to stojí, proto mi bylo divné, že tvůj šéf to zadal tobě, účetní. Takže vysvětleno, ok.

No když jde jen o přepis dat a občasnou obchodní korespondenci, požádala bych o kontakty na nejlepší absolventky nejbližší obchodní akademii.
A nebo, možná by to bylo ještě lepší, bych vyvěsila nabídku na práci v hale nejbližší VŠ, ne teda zrovna ČVUT :-)
Dcera má na vysoké několik kolegyň s individuálním studijním plánem, pracujících na plný úvazek v kancelářích. Holky jsou chytré, češtinu v malíku, na PC jako když bičem mrská a nejsou zkažené dlouhodobým pobytem na dávkách apod.

Jeden čas články na Novinkách.cz vykazovaly chybovost i přes 5 překlepů/článek (3 překlepy v jedné větě). Napsal jsem jim tedy dotaz, kdo jim dělá korekci. Co myslíte, že mi odpověděli? Nic. Takže je jasné že nikdo; na těch článcích je to vidět. Oni bohužel už ani novináři neumí česky.

Jinak si všeobecně myslím, že se s těmi pohovory strašně nadělá. Dřív jsem prostě přišel do budovy, na vrátnici jsem se zeptal na osobní, přišel jsem na osobní a říkám: "Dobrý den, přišel jsem se zeptat, jestli byste pro mě neměli práci?" Oni na to: "A co byste chtěl dělat?" Tak jsem jim to řekl a oni mi hned řekli, jestli ano, nebo ne. Dneska je to 5, 6 i 7 kol pohovorů a "Eee, mi ještě nevíme, asi uděláme ještě další kolo tak za 14 dní... My se vám ozveme."

Tož tak.

nemysli, že než vyšel inzerát, že za ty 2 dny jsme neoslovili žádné nezaměstnané absolventky, o kterých jsme věděli nebo o kterých věděli děti ostatních zaměstnanců. Jenže nikdo z nich nechtěl jít dělat za minimální mzdu s tím, že mzda se zvýší až předvedou, co umí. Jedna chtěla nastoupit s tím, že nastoupí v úterý a hned další pondělí odjede na 14 dní na hory a za měsíc pak ještě na týden. Kdy vzniká nárok na dovolenou asi netušila. Takže by zkušební dobu prodovolenkovala. To je teda slovo.

s těmi pohovory máš pravdu. Nechápu na co tolik kol pohovorů. Já když někoho přijímám, mrknu do životopisu, na základě toho rozhodnu, jestli pozvu nebo nepozvu člověka na pohovor. Jeden pohovor mi stačí, o čem bych s tím člověkem tolikrát mluvila?
Když chodila po pohovorech dcera, tak jsem žasla nad debilníma otázkama typu: "Jakým zvířetem byste chtěla být?" Nebo kecy typu: "Proč myslíte, že máme přijmout zrovna Vás?" nebo "Co můžete nabídnout?" Přece co člověk může nabídnout, má napsáno v životopisu - jaké má znalosti a praxi, proč máme přijmout zrovna jeho - protože si myslí, že je na to vhodný, jinak by se asi nehlásil.
A úplně nejlepší je dotaz: "jaké jsou Vaše silné a slabé stránky". Už vidím, jak inteligentní člověk na sebe práskne slabou stránku, třeba že je hysterik, ku.evník, ožrala, lempl apod.

a přijali jste někoho? kdyžtak má zájem Alena Puntíková ;-)

přesně.

No, na otázku jakým zvířetem bych chtěl být přece odpovím obligátním: "No přece hadem! Protože had když jde, tak u toho zároveň leží."

No právě. A na to je zkušebka, abych poznal jestli mi ten člověk sedne (a já jemu), nebo ne. Z životopisu zjistím jeho vzdělání, praxi, a jestli není ožrala a lempl zjistím ve zkušební době. Koukal jsem, že někteří zaměstnavatelé to řeší tak, že nejdřív dají smlouvu na dobu určitou na rok, a když jsou s tím člověkem spokojeni, tak mu dají smlouvu na neurčito. OK, proč ne? Ale ty tyjátry kolem pohovorů tedy nechápu.

přijala jsem paní, která má čtyřleté dítě a je svobodná (tak nevím, jestli je samoživitelka nebo žije s otcem dítěte - neptala jsem se). Nastoupila hned druhý den po pohovoru.

Sinix, s tím hadem to je tedy super, to slyším prvně. Dcera řekla, že žralokem a nepřijali ji. Žralokem prý chce být proto, aby jí nehrozilo, že ji sežere nějaký jiný predátor.

a kolik vlastně uchazeček jsi pozvala k osobnímu pohovoru? Jinak k paní s dítětem - včera jsem psala, že neteř od Nového roku taky pracuje. Prošla úspěšně konkursem a vybrali ji z několika adeptek i přesto, že má poměrně malé děti, 5 a 2 roky. Žádnou tlačenku skutečně neměla, je opravdu šikovná účtařka s praxí , má hlídací babičky, takže absenci by mít neměla. Ale i tak mne překvapilo, že se zaměstnavatel nebál ženy s malými dětmi. Určitě by se našla řada zaměstnavatelů, které by tento fakt odradil.

ty jsi neviděla S tebou mě baví svět?

viděla, ale utkvělo mi z toho jen "Tatí, a prdí taky hadi?"

pozvala jsem jich 15 a dostavilo se jen 12

Já se toho nebojím, už 2x jsem přijala ženu s malými dětmi a nelitovala jsem.

je fakt, že tahle skupina žen práci lehko nehledá a tak pokud jsou přijaté, práce si většinou považují.

tohle mě pobavilo:

Ale i tak mne překvapilo, že se zaměstnavatel nebál ženy s malými dětmi.

Tak toho zaměstnavatele bych nechal proklepnout BISkou. A poslal mu tam pár kontrol, z berňáku a tak. Páč je divnej a podezřelej - vodmítá se chovat podle vševobecně přednas*anýho vočekávání.

když jsem ještě dělala u firmy co dovážela víno z Francie a ze Španělska, tak jsme hledali prodavače či prodavačku do luxusní prodejny v Praze ve Slovanském domě, hovořící anglicky či německy.
No lidi netáte tušení co se na pohovory dostavilo za individua:
- tlustej, smradlavej, táhl z něj alkohol a cigára, člověk měl hrůzu mu podat ruku
( a to nemám nic proti silným lidem, ale tohle bylo fakt ekl)
- bylo léto a uchazeči docházeli v barevných šortkách s obrázky, trička jakbysmet, bundičku s barevným drakem ....žabky
- jeden měl dlouhé nehty snad centimetr a černou špínu za nima
- vůbec neměli tušení co je CV neboli životopis
Upřímně byla to katastrofa.

Zase Rozmarýmu chápu, když tam budeš mít člověka co Tě irituje už od prvního setkání, tak to není moc dobré. Pokud si lidé sednou, tak i ta spolupráce je pak jiná. A na druhou stranu toho zase nepožadovala tak moc, chtěla jen základ, který by měl být normální.

No já si teď začala hledat práci také, už jsem byla i v nějaké agentuře na práci co by se mi líbila, kterou jsem našla na internetu, ale výsledky jsou nulové, ani Vám na zsalání životopisu neodpoví. A to nabízím francoužštinu, angličtinu, rychlé psaní na počítači, znalost pár programů... mám spoustu zkušeností .... jak je člověku přes 40, tak o něj nikdo nemá zájem, asi mají všichni pocit, že máš úmrtní list v kapse či co a to vypadám docela dobře, i když chápu, že pro kontakt s lidmi je to důležité.......

právě jsem dočetla knihu od Blanky Matragi "Jedu dál"
Už jsem se dlouho do ničeho tak nezačetla, ta ženská má tak srovnáno a dokáže to velmi vtipně, výstižně a krátce popsat. Něco nádherného, mluví mi to z duše. A fotky jejích šatů, to mě tak nabilo úžasnou kreativní energií ....

to jací lidi chodí, to máš pravdu. Když jsem hledala účetní, tak mi přišel chlap, který byl tak cítit potem, že i když jsme měly s kolegyní okna dokořán, tak zasmradil celou kancelář a když odešel, tak přišel kolega, začichal a zeptal se nás, jak to, že tam máme takový kyselý smrad.

pokud jde o toho smradlavého chlapa, jak jsem psala Ince, tak s tím jsem se opravdu nesnažila kontakt navazovat, ale mou snahou bylo ho vypakovat z kanceláře dřív, než se pobliju.

já s tebou plně souhlasim. Byznys v kapitalismu nejni mateřská školka ani skupinová terapie, úspěch firmy je závislej z největší části na kvalitě zaměstnanců. Když si budu vybírat lidi pro spolupráci, tak se nehodlám zabejvat tim, že budu pomáhat někomu, kdo neumí napsat bez chyby větu a navíc je sociální debil (viz tvůj popis některejch uchazeček), nebo že snad někoho ve svý firmě budu učit základním hygienickejm návykům. (Jediná výjimka jsou chráněný dílny, tam jde samozřejmě vo něco jinýho.) Čím rychlejc to nejrůznější pracovně nepoužitelný mistři světa pochopěj, tim líp pro ně. Zákazník po mně vyžaduje pokud možno profesionální a bezchybnej výkon a proto musím to samý požadovat já po svym zaměstnanci. Kdo si po dvaceti letech kapitalismu dovolí chodit po pohovorech nepřipravenej, nemotivovanej, neschopnej se vcejtit do toho, co se po mně v libovolný firmě asi tak chce (vo neznalosti úplnejch základů společenskýho chování nemluvě), má prostě smůlu a na jakoukoli slušnější práci může zapomenout. Pokud je to mladý jelito po škole, tak ok, nemůže znát všecko, ale pak by se měl naučit rychle aspoň jedný důležitý věci: Pokoře, protože von může vyhrát jedinou věcí - tím, že dá najevo, že je připravenej se všecko naučit, klidně ve svým volnu, protože vonej čas a schopnost se učit je (vedle nižší ceny práce) to jediný, co může nabídnout v konkurenci se zkušenejma vlčákama. S uchazečkama popsanejma v příběhu bych vyrazil dveře taky. A líto mi jich nejni - maj možnost se začít ptát, proč nemůžou sehnat práci. A když vo to budou vopravdu stát, vodpověď se dověděj a pak se třeba něco v jejich životě změní - pokud pro to samy něco udělaj. Pravil starej necita.

Vážení, předem se omlouvám, že to není zcela k obsahu původního článku, ale jen k vašim češtinářským komentářům. Česky neumějí ani absolventi bohemistiky na filozofických fakultách a bylo to tak vždy, i když se to určitě zhoršuje. Dostudovala jsem bohemistiku na filosofické fakultě před cca 13 lety a - už tehdy - mezi ostatními kolegy byla prostě většina těch, co chyby psali, byť vycházeli jako odborníci. Asi méně chyb než absolventi všech ostatních VŠ oborů, ale i tak, a to i chyby po l v minulém čase apod. Schopnost a dovednost osvojit si náš ukrutně obtížný a leckdy nelogický pravopis má jen málokdo, myslím, že na to musí být buňka, kombinovaná s tisícovkami načtených stránek a "nakoukaného", jak jazyk vypadá. Je blbé se chlubit, ale myslím, že buňku mám, takže chyby v projevech vidím všude, nejen u novinářů a výše, samozřejmě, jak všichni píšete. OPravdu i češtináři sami.

Dělám je taky, když proud myšlenek je silnější než autokorekce. Fakt jsem schopna vypustit mě/mně chybně a napsat to, když mě vede Idea. Jakmile po sobě přečtu, mažu, stejně jako tu chybu vidím kdykoli v cizím textu (ale živím se korekturami, takže tuto schopnost mám vypilovanou). AUtorku článku - s občasnou chybou - chápu, byla v ráži a potřebovala "vyzvracet" dojem z šokujících pohovorů. Je to normální :-)

Čeština je náš rodný jazyk, a nemyslím si, že by musel dělat tolika lidem potíže, pokud by si pravidla českého pravopisu osvojili už na základní škole. Teď nemluvím o různých nuancích jazyka, ale o základech pravopisu - psaní i/y, mě/mně, příčestí minulé, skoloňování, časování, psaní velkých písmen,... Vše ostatní z těchto základů vyplývá.

zastávám a pozoruji to již pár let, že nám tady v Čechách chybí na základní škole předmět Estetiky, kde by se asi mělo začínat vyučováním, že se denně sprchuji, čistím si zuby, češu se, jednou týdně si ostřihám nehty a jednou za měsíc skočím k holiči-kadeřnici, že si neju hlavu abych jí neměla mastnou, že bychom měli používat deodoranty, případně příjemné parfémy.....pak shledávám, že se lidé neumí obléknout pro různé příležitosti což je třeba hledání zaměstnání jednou z nich, neumí se obléknout do divadla, na svatby, pohřby, na jednání .....nemají žádný vkus ..... že mít doma a na zahradě uklizeno je normální .....a dál a dál .....je to katastrofa

Nejsme zaopatřovací ústav a od zaměstnanců požadujeme kvalitní a vysoké výkony. Kdyby o to ty uchazečky opravdu stály dozvědět se, proč neuspěly, mohly se zeptat a já bych jim to řekla. Pak by věděly, že se příště mají chovat při pohovoru jinak. Ale když jsem paní "Týýý Brďo" řekla na závěr pohovoru, že ji nebereme, tak se nezeptala proč. Slečně, co je její přítel "strašný blbec" jsem to sdělila telefonicky a taky se nezeptala proč. Takže ani nemají snahu vědět, proč neuspěly a jak to napravit, aby měly větší úspěch v budoucnu.

ani by se to nemuselo jmenovat estetika. Myslím, že by to patřilo začít vyučovat v první třídě v prvouce (nebo jak se ten předmět jmenuje)

Úřady práce. Sice pořádají rekvalifikační kurzy, ale ne pro každého. Myslím, že by každý nezaměstnaný, který se tam přijde přihlásit měl absolvovat jednodenní školení o tom, jak napsat životopis, jak se chovat na pohovoru a čemu se má při pohovoru vyhnout.

hluboce jsem se nad sebou zamyslela a přečetla jsem si znovu ten článek.

"a když už jsme v tom rytí a vití věnců, : mura1
rozmarýno, ve 2. pádu vždycky "mě" a nikoli "mně""

Kde je tam mně v 2. pádu? Je tam vždy ve 4. pádu - tedy podle mého názoru koho co.

neřeště už češtinu. Sem tam chybičku udělá každý. Dokonce i vzdělaní a chytří lidé jako je právník či sám soudce. Ale tohle bylo opravdu silné kafe . Ale jako firemní šašek na rozptýlení zaměstnanců by nebyla špatná . Jednou jsem slyšela výrok "čím menší IQ, tím vyšší sebevědomí. Něco na tom je, a proto si myslím, že školení na pracáku o tom, jak psát životopis, či jak se chovat na pohovoru je zcela zbytečné. Nepochopili by co jim chceš říct tím, proč je nebereš. Naopak by jinde vykládali o tom, jak jsi byla na ně zlá . Takové lidičky je dobré brát s humorem, stres nechat někde v kufříku zamčený a zbytečně se kvůli nim nenervovat. Prostě brát to jako komické představení. A proč nejsem ještě zastáncem kurzu slušného chování na pracáku? Bez něho mnohem snáž poznáte, koho máte před sebou a tím se tak ulehčuje výběr zaměstnace. K čemu by bylo slušné a naučené představení na pohovoru, když to v tom člověku prostě není. Časem by to skryté vylezlo na povrch a fůra zbytečných problému k tomu.

je to jeednoduché,náš profesor nám říkal... Jirkovi/mně Jirku/mě
lehká pomůcka...

Je mi něco přes 50 a vzdělání mám jen základní. Dříve nechodil každý studovat. Více se makalo rukama. Vypracovala jsem se po letech jen se základkou až na nižší kancelářskou pozici v jedné továrně a později až na mistrovou. A víte co následovalo po nějaké době? Děvčata s maturitou se mě ptala kde se píše i-y nebo mně-mě ap. To není o vzdělání,ale
o sečtelosti a chuti pracovat. Dnes je to jiné, jak ta maturita není tak mám smůlu a není práce ani u smetáku. Pokud pošlu
životopis tak mě ani na pohovor nezvou. Přitom jsem za 35 let promarodila cca. 4 měsíce
a každý vedoucí mě chválil. Dnes chtějí všichni studovat a po střední škole mají znalosti
o mnoho menší jako my kdysi. Školství prostě upadá a mladí chtějí hned 20 000 bez práce.

s tím pravopisem je problém v dnešní době z jednoho důvodu. Já když chodila do školy, tak nám učitelka dala za domácí úkol, abychom napsali nějaké "cvičení" ve kterém chyběla třeba i a y.
A my jsme to museli napsat - prostě opsat to kompletně i s doplněním těch i a y. Když chodila do školy moje dcera, tak měli takové brožované sešity a za úkol dostali ta i a y doplnit přímo do té brožované učebnice, kterou už další žák nepodědil. Myslím, že ta i a y si člověk zažije hlavním tím psaním celého slova a ne tím, že to doplní do učebnice. A další věc je, že dnes děti ani ti co už jsou dospělí, ale jsou mladí nečtou. Proč by četli? Nemají na to čas. Sedí pořád u počítače nebo koukají na stažené filmy. A nejhorší je, když čtou diskuse pod článkama na internetu. Tam snad píší úplní hotentoti s hrubkama. A když nějaké hrubky často čteš, tak se ti to zafixuje. Už jsem se přistihla, že jsem jednou napsala slovo s takovou hrubkou, že bych se hanbou propadla - naštěstí jsem si toho hned všimla a opravila to. Ale to by se mi dřív nestalo, a bez přemýšlení bych to napsala automaticky dobře. No a teď jsem to napsala automaticky blbě.

hm, to znám, když jsem před asi 14 lety začala debatit na netu, psala jsem i velké T v Tobě, Ti, a teď? darmo mluvit, píšu jak mi zobák narostl a úplně plynule občas hrubkukuju

kuku

Protože to na netu velkými nepíše nikdo. Ale začínala jsem taky s velkými písmeny.

Já se přiznám, že na mě vždycky "trošku" zapůsobí hrubka v pravopise, byť by to sdělení bylo sebezajímavější, a v novinách by se to nemělo vyskytnout vůbec, ale mně se to asi semtam stane taky, aspoň doufám, že jen velmi zřídka. Snad jen tehdy, když hledám "inspiraci" ve skleničce červeného. Proto si to raději po sobě přečtu, než to odešlu. Něco jiného je překlep, to se ale pozná hned, to neberu jako hrubku.
Náš profesor češtiny (Staněk) říkával, že na jedničku umí jen PánBůh, na dvojku on, na trojku jenom pár z nás, těch nejlepších ze třídy a ostaní jsou na čtyřku a pětku.
Jak už tady bylo někým zmíněno, dobrá průprava je časté čtení, řekl bych ale, že by měl člověk začít už od útlého věku, což se mi podařilo taky uskutečnit a z diktátů jsem měl vždycky dobrou známku. Nemyslím trojku, ale tak jedna méně - dvě. Kdybych pak musel dělat větný a slovní rozbor, jak ti, kteří to napsali špatně, tak bych v tom nejspíš docela plaval, ale asi díky tomu častému čtení, jsem to psal tak, jak jsem to cítil a bylo to správně. Ono se to do té paměti nějak "nahustí" a pak je to jenom ku prospěchu.
Velké T a V píšu vždy, když je to - Ty, Tebe, Tobě, Ti, Tvůj, nebo Vy, Vám, Vaši apod., ale pokud mě ten dotyčný nějak moc nesedí, či naopak "hněte", napíšu schválně malé písmeno, jenže dneska už se to většinou považuje za normál. Inu pokrok !

nejni žádná povinnost, jejíž porušením se dopustíme chyby. Je to formální záležitost, kdy se vyjadřuje úcta (to ve formálním styku) nebo náklonnost (v osobním styku). Na internetový diskusi, která je velmi neformální, to nemá co dělat, pokud se diskutující zcela výjimečně nemilujou či si jeden druhýho zcela výjimečně neváží. Vždycky se musím tlemit, když někde na novinkách čtu příspěvky nějakýho zoufalce, kterej se to prostě kdysi naučil, že "velký písmeno bejt musí", a pak je schopnej napsat něco jako: "Kdybych Tě potkal, rozbil bych Ti hubu, Ty hajzle!" Fantastickej literárání "kontrapunkt."

hrubých chyb se snad ve svých příspěvcích nedopouštím. Stylisticky moje příspěvky už tak v ažuru nejsou, toho jsem si vědoma. Tak by asi chtělo říci, jestli přístup mají pouze čtenáři s perfektní znalostí češtiny , příp. latiny /jak už tu také v jedné diskusi proběhlo, latina coby součást všeobecného vzdělání/ nebo nám jde o možnost vzájemně si podebatit a budeme shovívaví k mírným prohřeškům.

a každej ví, koho si tu jako váží a kdo ho tu „hněte“, to abych se kouk´ do minulosti, jak jsem na tom u něj já :-)

jestli Ti to k něčemu bude, tak si posluž, ale aby ses s tím nemusel dlouho trápit, tak Ti to tímhle psaním usnadním.
Ale ovšem, našli, lépeřečeno našly, by se tady některé osoby, u kterých bych napsal to malé písmeno, jenže někdy mě vytočí tak, že se na to psaní radši vykvajznu, protože by to neskončilo jenom u toho malého písmena. Jako například v tom článku o té finační podpoře matky, tam jsem se zase trošku "rozžhavil". Za prvé tím, že ta "kukaččí" matka chce finanční podporu od dítěte, které dala do děcáku, a pak třeba reakce paní Puntíkaté. Ta osoba je skoro vždycky apriorně negativní, ta musí mít té "žluči" na rozdávámí.

tak vidím, že jsem zaostalá. Já v internetových diskusích píšu velké T. Akorát jsem ještě nenapsala "fantastickej literární kontrapunkt", protože i písemně se chovám slušně a nenadávám.

tak takhle rozlišovat vhodnost umístění velkého počátečního písmena do osobního zájmena mne nenapadlo :-))
Já jsem byla zvyklá, a jsem doposud, psát spisovně a používat velká písmena, v dopise,osobním i neosobním.
V interaktivním písemném styku už dávno ne, protože mi to hned zpočátku přišlo takové chladné, trošku strojené, prostě neosobní - kdežto s lidmi, se kterými vzájemně komunikuji, nemám pocit neosobního kontaktu, je to prostě živý, byť písemný rozhovor.
Takže u mě je to vlastně naopak:-) čím méně přesných výrazů, správně kladeného slovosledu, gramatické přesnosti, tím víc mám pocit, že ten na druhé straně drátu:-)rozumí a nebazíruje na detailech.