Vždyť je to tak wendy už od pradávna, v každé druhé pohádce to tak máš- chudák, co neměl co do úst měl kupu dětí a boháč nejlépe ani jedno. Moje máma má kamarádku, která má 5 dětí a oba s manželem vykonávají záslužnou, leč mizerně placenou práci. A ti to mají rozdělené po dnech, v pondělí dostane na svačinu jogurt Pepíček, v úterý Anička,...ostatní si namažou rohlíky, mít jogurt na svačinu denně je luxus, který si nemůžou dovolit. Tak takhle bych já žít nechtěla...ale ti lidé jsou tak šťastni. A věřím, že zeptat se těch dětí, jestli by byli raději, kdyby jim rodiče mohli koupit víc věcí, ale za cenu toho, že by se Pepíček a Anička nebyli, tak by si vybrali Pepíčka a Aničku- protože je mají rádi a znamenají pro ně víc, než jogurty, lyžáky a dovolené v zahraničí, o kterých si mohou nechat jen snít.

No, ten díl jsem taky viděla... a ta radost dětí z dárků, ta se nedá jen tak zapomenout...

Je mnoho rodin s více dětmi, a nejsou to zrovna „nepřizpůsobiví“, které svoje děti sice nerozmazlují luxusem, ale do života je připravují mnohem líp, než jiní opečovávané jedináčky.
Znám rodinu věřících, kteří mají šest dětí. Všechny děti jsou nenásilnou formou vedeny k zodpovědnosti i za druhé, ke vzdělání, jsou ohleduplné k sobě i k okolí a jsou velmi skromné. Krom dvou nejmladších jsou už všichni na VŠ.
Sice si nepamatuji, že by někdo z nich nosil značkové oblečení či měl nové lyže (doplň libovolné sportovní a hudební potřeby), ale učí se hrát na hudební nástroje, chodí do různých zájmových kroužků a umí se postavit k jakémukoli sportu či práci. Jsou odmalička zvyklí pomáhat s mladšími sourozenci i v drobném hospodářství kolem domu.
Kdo bude v téhle rodině nejvíc bit, je jejich matka, která tuhle „nadstandardní“ péči o děti a jejich vzdělání odnese při hledání pracovního uplatnění a při výpočtu následného starobního důchodu. Kdo dneska stojí o absolventku VŠ která má pouze cca 20ti letou praxi v pečování o vlastní děti ?
A přitom právě tyhle děti budou řádnými plátci daní, na rozdíl od těch „nepřizpůsobivých“, kteří budou z daní ostatních od „kolébky až po hrob“ jen čerpat.

já taky znala rodinu - za mého mládí ve Vršovicích - kde měli šest dětí. Maminka byla psycholog. Děti byly ve vzorovém pořádku, rozhodně nebylyx zanedbané a nevychované. Naopak, panovala tam mezi nimi báječná atmosféra, ty děti se nepraly, ani nebyla gresivní, naopak držely při sobě a pomhaly si navzájem. Nejmladší ratolest vozily ve stařičkém kočárku,na kterém mely přidělanou značku od auta.

Myslím, že už jsem něco takového viděla dřív. Myslím, že početné rodiny po mnohých stránkách vybavují do života děti lépe než rodiny s jedináčkem. Měly by ale současně být schopné opravdu uspokojit potřeby těch dětí emocionálně, když už ne dokonale materiálně...Měla jsem na ZŠ spolužačku z šesti dětí. Rok co rok se těšila, že bude moci s námi začít chodit do školní jídelny...Nikdy jí to nevyšlo. Vždy, když už chtěla maminka nastoupit do práce po mateřské, zjistila, že je znova těhotná...Tatínek pracoval daleko od domova, maminka byla na vše sama... a neměla to dozajista jednoduché. "Pepíku, jak sis mohl dovolit sníst to kolečko salámu??Věděl jsi přece, že je pro tatínka!".... Můj dojem z jejich bytu - všude samé postýlky...Málo místa...byla jsem vděčná za velký pokoj, co jsme měly se sestrou...Nevím, jaký dojem to zanechalo v těch dětech. Vím jen, že spolužačka nechtěla víc než jedno dítě a jeden z jejích bratrů je bezdětný...

Učila jsem taky holčičku, která byla ze šesti dětí. Na školním výletě padesátikorunu , co měla s sebou, utratila za dárečky pro všechny členy rodiny. Když jsem se jí ptala, co má pro sebe, řekla:Nic, na mě už nezbylo. Jaký rozdíl proti sobečkům, kteří pětistovku utratili jen pro sebe a ani je nenapadlo dovézt něco třeba mamince...
Na druhou stranu se prý ale u nich doma moc nehledělo na spravedlivé dělení. Maminka navařila, kdo přišel, nabral si co chtěl...ale nebraly se ohledy na ty, co přijdou později...Prostě - kdo dřív přijde.....Takže si holt potom někteří místo teplého jídla mazali chleba.

Osm dětí, to je masakr ! Otec rodu by potřeboval poučit o antokoncepci, nebo by mu manželka měla na "kladélku" udělat uzel.
Ale jak říkám, né všechny vícedětné rodiny žijí ve vyslovené nouzi, a citově jsou na tom mnohem líp než jedináčci. Když se při rodinných oslavách sejdou všichni (časem i s rodinami), je to hezká společnost.
Pokud je to rodina jakou znám já, tak tam si všichni vzájemně pomáhají, a nikoho z rodiny "nenechají padnout".

ze zdravotních důvodů více, měla bych je...ale 8 fakticky ne
Bohužel, mamčo, znám i děti z mnohačetných rodin, které fakt citově velmi strádaly a neschází se v dospělosti vůbec. Prostě jedináčkovství ani mnoho sourozenců samo o sobě nezaručuje pro další život vůbec nic.

viděla jsem teď před vánoci i při premiéře. Chápu myslím, co jsi chtěla říct. My jsme taky vyrůstali skromně, museli odmalička pomáhat, i těch jogurtů bylo méně že jo. Ale tady mi bylo líto především dvou starších dětí, otec byl hlavně na nevlastní dceru jako pes. Nakládali toho na ni hodně, vstávala ráno o páté. Kolikrát si asi tak s mámou vyrazila jen tak do města okouknout nějakou tu parádu? Vždyť máma neměla ani řidičák, ale hlavně se od těch malých nemohla nikam hnout. Nevlastní syn, jak se musí cítit, když on nemůže být tím očekávaným pokračovatelem rodu, protože má tu smůlu, že má jiné příjmení. Tak hlava rodiny plodí každým rokem dítě a než se povedl syn, pět dcer. Jediné štěstí, že rodina bydlela v bytovce, mít domek, zahrádku, zvířectvo, tak snad ani ti dva starší nechodili spát, aby se vším pomohli. Velká rodina, proč ne, ale představuju si, tak nějak velký stůl, sesednout se k večeři, popovídat o dojmech dne, u věřících koneckonců i nějaké to pomodlení. Přesto skvělé, báječné děti, kolik rodičů těch válejích se vzteklounků v obchodech by je bralo všemi deseti.

Já taky netvrdím, že každá vícečetná rodina je ukázková. Jen jsem se chtěla zastat těch, kteří mají hodně dětí protože je chtěli, a dokážou se o ně příkladně postarat.
Stejně jako "jedináčkovství" není jenom o tom, že všechno patří jenom tomu jednomu dítěti a celé příbuzenstvo se soustředí jen na to jedno dítě, od kterého se požaduje nemožné.
Celá rodina vč. babiček, dědečků a tetiček, se snaží do toho jedináčka promítnout své nesplněné životní touhy.
Může to být i dost omezující a smutné.

my na to nic :-) Rozdíly mezi lidmi byly, jsou a budou, pokud ty děti nehladoví, chodí do školy a mají aspoň základní zdravotní péči, tak není co řešit, byla to volba jejich rodičů a ty děti mohou udělat jediné, pokud se jim současnost nelíbí - brzy se osamostatnit a zařídit si život podle svého, třeba i bez dětí, nebo jen s tolika dětmi, aby jim mohli dát všechno, co by rádi rodiče, nebo dokonce vše, co by rády děti.
Mé nejstarší je 24, měla jsem ji v 19, dva roky před sametem to nebyl zas úplný pravěk:-), ale jogurty jsme dělali v jogurtovači, vařila jsem pudinky a domácí polívčičky, kašičky apod., protože kupovaná dětská strava byla drahá a považovaná za méně kvalitní. Dnes se běžně kupuje. Pleny jsem prala, papírové sice byly, ale jejich používání jsem si nemohla dovolit, takže jen na delší cesty (tj. nikoli na cestu ČSAD do městečka a následné hodinové obíhání obchodů, to stačilo jednou přebalit prací pleny, špinavé vhodit do igeliťáku a doma vymáchat a vyprat, na to by papírovek byla škoda).

Oblečení děděné a ze sekáče, nové jen boty, oblečení výjimečně, třeba zástěrka do školky apod. Všechno se recyklovalo, nejen oblečení - kola se dědila nebo kupovala z druhé ruky, totéž lyže, tatínek zrekonstruoval letité sáně - zbrousil, nalakoval, nový výplet z textilních popruhů - kdo dnes opravuje věci? vyhodit a koupit...Na hory, k moři se první roky nejezdilo, na výlety se svačinou a pitím z domova. Časopiy se četly v knihovně, knížky se také půjčovaly z knihovny, nebo pár pod stromeček, Ježíšek byl vždycky velmi štědrý, ale to ostatní - z dnešního pohledu vlastně socky:-)

Děkuji za exkurzi do šetřivých let minulých. Sice jsem měla děti v pozdějším věku, ale za to víc, a taky jsme delší dobu žili z jednoho platu. Dědili jsme po sestřiných dětech, a když jsem kupovala svetr staršímu synkovi, koupila jsem rovnou stejný i pro synovce, aby to pak podědily dvojčata. Šila jsem nejen na děti, i zimní kombinézy a kabáty, pletla na celou rodinu. Látkových plen jsme měli jednu dobu v oběhu 180 ks. 60 v pohotovosti, 60 sušících se, 60 špinavých. (Chlapečkové se narodili v zimě).
Lyže, kola...apod. jsme rovněž dědili nebo kupovali na dětských burzách.
Nedávno si náš synek našel príma děvče, a překvapivě nevzpomíná na to, jak nosil růžové tepláky po sestřenici, ale chlubí se Kronikou, kam jsme zapisovali a lepili fotky z tzv. Rodinných olympiád, které jsme páchali s partou tří podobně postižených rodin.
Vzpomíná na ZÁŽITKY, né na VĚCI.
A my s manželem s uspokojením konstatujeme, že jsme asi nebyli tak úplně špatní rodičové...

ale u té výměny manželek, šlo o něco trochu jiného. Vidělas ji? Tam paní rozvedená, dvě děti, plus 6 dalších s druhým mužem. On chtěl mermomocí pokračovatele mužského rodu , který by nesl jeho jméno. Což nejstarší syn nesplňoval /mimochodem jak se asi musel ten kluk cítit, když si uvědomoval, že táta ho jako vlastního nevnímá a kluk inteligentní byl, měl dokonce vyznamenání/, takže pán plodil vesele rok co rok dítě dokud neměl syna. Bylo tam několik velmi zajímavých momentů - např. rodina večeří, ale synek jí párky u počítače, protože už se prostě ke stolu nevejde. Dvanáctiletá holčina vstává v pět ráno, večer supluje matku, krmí nejmladšího sourozence a když jí náhradní matka chce dát číslo mobilu, tak ona si nedovolí malého položit a jít si zapsat číslo, tak si ho nahlas opakuje, aby ho nezapomněla. Maminka se vrací z výměny s melírem na hlavě, melír má i táta, ale dárky dostávají od náhradní maminky, té bohaté. Pokud si paní nechala i holiče zafinancovat hostitelem, tak proč pak bohatými tak pohrdá? Pokud si zafinancovala kadeřníka sama, proč není problém zaplatit holiče a je problém pro děti něco navíc? Třeba pár maličkostí pod stromeček? To není už o jogurtu nebo o papírových plenách vervus látkových, to je o těch rodičích jako takových. A ty děti, jakou mají možnost odejít v sedmé, osmé třídě z domova?

Tenhle člověk co holky zřejmě nepovažuje za lidi, a mláďata, která nejsou jeho by nejradši zahubil, by zasloužil "Darwinovu cenu za nerozmnožení se" a rychlou kastraci dvěma cihlami.
Že ho ta nešťastnice po prvních dvou společných dcerách nezabila a nezakopala na zahrádce, je mi záhadou ?!
Nesnáší-li paní antikoncepci, jak může snášet vedle sebe takového sobce a primitiva, co nebere ohled na nikoho ? Na děti, manželčiny i svoje, na ženu...
Doufám, že mu ten vytoužený "pokračovatel rodu" jednou za to všechno rozbije hubu.

Mě zaráží na takových rodinách, že prostě starší děti jsou pasovány do rolí pečovatelů a pomáhajících v domácnosti a vychovat mladší sourozence. Nemám nic proti pomoci, ale co je moc... Nikdo se jich neptá jestli chtějí, oni musí. Jak k tomu přijdou, když část dětství stráví suplováním rodičů? Vím, dřív to bylo běžné, byl celkově těžší život, s dětmi se nikdo moc nemazlil. Ale dnes je to jiné. Takové děti budou hledět co nejdříve rodinu opustit, osamostatnit se, a péče o mladší sourozence bude asi působit jako spolehlivá antikoncepce. Připadá mi to jako sobectví matky a otčíma, sekat další a další děti. Jen pro dědice jména?

Neřekla bych, že ti lidé mají tolik dětí, protože čekali na kluka, protože pak už by nepotřebovali pokračovat...a přesto se jim letos v září narodila malá holčička Barborka. Ta maminka z výměny má účet na mimibazaru (http://www.mimibazar.cz/rodinne_fotografie.php?album=58486) má tam řadu fotek a přijde mi to jako prima rodinka. Dokonce i vánoce slaví (minimálně teď už jo). Ono také ne všemu, co je v televizi se dá věřit, myslím, že to jsou kouzelníci, co dokáží materiál sestříhat přesně tak, aby jim to pasovalo do toho, jak to má vyznít.

Tak podle těch fotek to vypadá všechno úplně jinak...

paní Monika se v závěrečné debatě Renaty S. zeptala, proč mají tolik dětí a ona řekla, že jí vždycky selhala antikoncepce a také proto, aby byl mužský pokračovatel rodu. To, že šlo o výmluvu a počet dětí nebyl v té době konečný asi tušil téměř každý. Rozumně uvažující žena, když jí selže opakovaně antikoncepce si při tomto počtu dětí nechá udělat sterilizaci. Že se jim daří lépe je dobře, někde jsem četla, že se hodně lidí snažilo jim finančně pomoci. Je pravda, že střih v televizi dělá své, ale zrovna tak pár líbivých fotek v profilu na netu ještě neznamená, že je těm dětem o. k.

mio, tak jasně, že to jsou repre fotky a něco se z toho dá vyčíst, ale ne všechno, ale to z televize také ne. Jak to mají ve skutečnosti a zda jsou/nejsou takto spokojeni rodiče i děti vědí jen oni sami a jejich nejbližší...já jen měla nutkavou potřebu k tomu A říct i B, když už se tu o nich takhle bavíme.

jo v pohodě Sandro, je dobře, že jsi to sem dala.

Vypadají spokojeně a rozhodně ne chudobně. Krom dětí jsem napočítala pět Bernských salašníků. Při nákladech na jednoho psa cca 800-1000 Kč/měsíčně (krmení veterinář) mi to připadá docela jako luxus.
Ale zřejmě se dá ušetřit na těch jogurtech...

naše vzpomínají na sáňkové a pekáčové slalomy pořádané za humny na kopečku, pod kterým tekl (teče, ale už tam teď nechodíme) potůček, tak tenký, že se saněmi snadno přejel bez skoku,za ním bylo mlází a před ním závěje, do kterých se krásně měkce zabořilo. Kdo jel tak rychle, že projel návějí, skončil v křovíčku bez trní, takže taky dobrý, ale v trní byl krmelec a pod ním naseto bobků...:-) "medaile" z fidorek, vyhráli všichni, dostali lízátka, pastelky, čili to, co se jim doma válelo, tady nabylo jiné hodnoty, závodní;-) po závodech oheň na plechu na dvoře u chalupy, pečení buřtů v zimě, to bylo něco, když u nás byly na prázdninách děti z města, měly pak co vyprávět. Vzpomínají jak tajně opouštěly stany v zahradách, jak uměly obelstít rodičovské hlídky, na sekec co za to byl, když se to provalilo, atd. atd. Je hezký, když se nás jednou za čas sejde víc rodičů a potomci jsou u toho a sami od sebe začnou vzpomínat. Na Zemi snů, kam dospělí nesměli, na pikniky lehce nehygienické, na lodě, na běžecké závody ve sjezdovkách, na "literární večery" (četly a vyprávěly se příběhy, co si vymyslely). A na to, že sice byl vždycky někdo zlatý, stříbrný, bronzový, ale vždycky vyhráli úplně všichni dokonce i ti, co se neúčastnili:-) (to jsem zavedla od začátku já, protože když se děti mají bavit, nemůžou se stresovat tím, že nejsou tak rychlé nebo šikovné jako Pepíček). Nevzpomínají na značkové rifle a mikiny, na první mobil:-)

z první série Výměny manželek jsem viděla docela dost dílů, další už jsem nesledovala, pokud to běží teď, tak o tom ani nevím. Ale pokud jsem neviděla tento příběh, téměř jistě nějaký takový podobný byl i v té první sérii. On je ten pořad tak koncipovaný, na kontrastu, konfliktu a konfrontaci je založený, těží z toho sledovanost - chléb a hry si žádá dáv:-) a tak si myslím, že dramaturgie dá pokyn a režisér ho splní a vypíchne to nejvíc do očí bijící. Jak čtu níže, není vše tak, jak se z pořadu jevilo. Asi i ta slíbená koncová odměna pro protagonisty přiměje lidi říkat a dělat věci, které by jinak, mimo "reality show", neříkali a nedělali.

Pokud budu vycházet z toho, že i skutečnost je podobná, tak mě stejně nenapadne nic jiného než - co naplat, ty děti holt musí co nejdřív začít žít svůj život. Jasně, že ve 13 těžko, ale v 18 už to jde, ztuha, ale jde. Něco už jde po základce, třeba odchodem z domova na internát v rámci učení v dotovaném učebním oboru - ale to by musely děti mít velké štěstí na výchovného poradce v základce, aby jejich situaci plně pochopil z náznaků (děti určitě nebudou vykládat ve škole detaily) a postaral se o ně.
Rodiče jsou asi sobci, jenže co s tím? Nic. Žádný zásah zvenčí není možný, leda by se obětoval nějaký dobrý psycholog a tak dlouho trpělivě s matkou pracoval, až by ji k antikoncepci a jinému náhledu na dětství svých dětí přivedl. Ale to je asi ještě větší utopie než ten dobrý výchovný poradce ve škole, který instinktivně, bez informací vytuší co je dětem třeba.

Samozřejmě, že by děti mohly mít i vánoce, prosté a přitom plné, naplněné láskou, klidem i trochou té vánoční radosti.
Smrček se dá pořídit za babku, pro rodinu s 8 dětmi by mi nevadil ani lesní pych - v naší obci si chodí lidi taky do lesa, ví se kdo, toleruje se to, pokud jsou to místní a ne nájezdní loupežníci. Oni na oplátku neuříznou mladou pěknou samostatně rostlou borovičku pod špicí,vezmou si jeden horší stromek. Pokud obec prodává stromky,tak kromě školkových taky prořez za pár kaček.
Ozdoby z papíru, špejlí,papírové řetězy,nebo i z novin a časopisů, slepené skořápky z ořechů, mezi ně vkládané mašličky z odstřižků, fixou namalovat obličejí - postavičky a zvířátka na stromek, na chvojí. Vata, alobal, šípky na niti. Hvězda z krabicového kartonu polepená alobalem nebo vatou, atd.
Napéct levné perníčky (i chudá domácnost má mouku, cukr, vejce, med se dá koupit v malém) a štrůdly z nasbíraných jablek, nebo ze zlevněných v supermarketu.
Salát z brambor,vajec,spařené cibule. Kapra ne,ale vepřovou kýtu v akci v marketu, před svátky toho byly všude plné chladáky, za 85 kilo, za dvě kila mají první den řízky pro všechny (mrňata si stejně jen tak zobnou, pro tátu a staršího kluka tak zbyde jeden navíc, obalí se dvakrát,aby byly větší), druhou půlku upečou na boží hod k salátu ze štědrého dne, na Štěpána upečou kuře (akce, tesco, 45/kilo), s nádivkou (rohlíky nebo i chleba,pokropit zbylým nebo naředěným sunarem, sůl, jedno vejce, zelené bylinky se dají pěstovat v květináči za oknem (hlína venku v přírodě zdarma, květináč = cokoli, do čeho se podaří prorazit ve dnu díru). Ke kuřeti s nádivkou nějaký knedlík (mouka,vejce, brambory nebo kousíček droží a voda), a zelí (tesco,sáček za 6 korun)- levné,syté,teplé.
Dárky - ježíšek nám nadělil kupu zdravých dětí, takže my s tátou dárky už máme, s většími dětmi domluvit na podzim - když vy větší vymyslíte a vyrobíte nějakou hračku nebo hru pro mrňata pod stromek (hadrové panáčky a panenky, loutkové divadlo, člověče nezlob se z kartonu vybarveného vodovkami,fixami, figurky a kostku z moduritu, jednoduché "autíčko" s garáží ze dřeva - v hobbymarketech dají dětem pár zbytků, odřezků, pro větší holčičky korálky apod.), tak vy dostanete jako dárek dva dny volna, vždy dvě a dvě větší děti, abych se tu z toho nezbláznila. O vánočních prázdninách nebo adventním víkendu. Nebudete muset doma nic dělat, můžete vypadnout ven, smíte si namazat sebou chleby na svačinu a udělat čaj, možná dostanete pár korun, můžete jít ven s kamarády na horkou čokoládu, nebo za babičkou...
Advent strávit vyprávěním vánočních legend, o tradicích, o našem dětství, o dětství našich předků. O tom, co je smyslem vánoc, nebo třeba o slunovratu. Prostě to období odlišit od všedních dnů, udělat z toho svátek i bez hory dárků a přecpané lednice.

Být tou chudou mámou,nenechám si udělat melír za sedm stovek, požádám o dárek v podobě barvy za stovku z drogerie, u kadeřnice odborný zástřih a aplikaci barvy, pokud mám šediny, a rozdíl bych poprosila vyplatit dětem v podobě jogurtů, ovoce, cukrovinek, omalovánek, pastelek...Být tím bohatým v téhle hře, tak by mi takový náznak stačil k tomu, abych jogurtů a pastelek nakoupila dvě bedny.

Jenže ty lidi tohle prostě nenapadne, možná jsou sobci, ale možná sami měli takové rodiče a jinak to nesvedou, nikdo do nich nevtisknul, že dítě je na prvním místě, že jeho radost je radost i pro rodiče, nenaučili se myslet na děti jinak než jako na zdroj práce a to, na co dostávají přídavky.

ne že se nechci připojit a poplkat na téma chudí a bohatí materiálem - chudí a bohatí duchem?

ten stromeček by je nestál nic, otec je lesní dělník, matka cukrářka, takže stromek ověšený perníčky by byla hračka. Nicméně pořad jim pomohl, ozvalo se hodně lidí, kteří je finančně podpořili , rodina přesídlila . Tím, že mají tolik dětí, jsou určitě sledováni sociálkou, takže jak je patrné z fotek, snaží se. Z holčičky v první třídě dorostla už v současnosti zdatná pomocnice a tak zatímco Tvé děti budou vzpomínat na sáňkové a pekáčové slalomy, tahle bude vzpomínat na to, jak přebalovala miminko a starala se o sourozence. Je tu další miminko a je jasné, že když si pořídím další dítě, zákonitě musím těm stávajícím osmi něco ubrat , abych ho uživila.

Rozuměj nejsem proti velkým rodinám, moje dcera měla spolužáka, ač ze šesti dětí, nejbohatší ze třídy. Pěkné dárky na vánoce, studijní stáž v cizině. Až takhle by to být nemuselo co se zajištění týče, ale uvaž až dorostou děti z té výměny manželek do věku 12-18 let tak peníze z darů dojdou a co dál? Další dívku z více dětí má dcera jako spolubydlící na koleji a opět rodina, co dává dětem vše potřebné. Tyhle dvě rodiny dají dětem vzdělání plus děti nestrádají citově, emocionálně. Neumím si navíc představit, že by otec téhle rodiny přišel o práci nebo byl invalida. Prostě u mne sobci.

rozumím ti, Mio, ale co lze dělat? nic. Děti nejsou vysloveně týrané, jen chudé, jak to tak popisujete, tak asi hlavně chudé láskou a péčí rodičů. Takové rodiny byly, jsou a budou, ti lidi prostě na víc, a tím nemyslím ani tak materiál, nemají, ale množit se budou.
Jsou i lidi, co se pro materiálně prostý život rozhodnou dobrovolně. Někdy jsou to nadšenci na farmách s tradičním způsobem života, odmítající konzum v jakékoli podobě, ale jsou takoví i ve městech. Děti vychovají bez televize, bez mobilů, ve skromnosti. Některé z těch dětí už dorostly a jak to tak bývá, trhly se a vynahradily si oč přišly. Ony třeba ani o nic nepřišly, ale to nevědí, dokud neochutnají. Jejich rodiče se rádi vzdali konzumu, protože si jeho prvků užili. Rozhodli se dobrovolně poté, co se cítili zasyceni, přesyceni, otráveni většinovým způsobem života. Děti tu možnost volby neměly, a tak jak mohly, začaly ochutnávat.
Takže zase zpátky k moudré babičce - všeho moc škodí, extrém plodí extrém, zlatá střední cesta...