Venčící procházky, na které mě krysařík bere s sebou, mají pevně stanovené trasy. Tytam jsou doby ideálů, kdy jsem věřil, že budeme objevovat nová zákoutí, nové cesty, nové možnosti. Na nic takového krysařík není zvědavej. On má své prověřené (pročůrané) trasy a k čertu s novotami. Jedna z tras vede kolem ozdobné brány ukončující teritorium
německého vlčáka dosti hlučné povahy. A řekněme si to otevřeně - toto
místo nemá krysařík rád. Procházíme-li kolem, vždy spěchá. A vlčák? Ten
se snaží o jediné - probourat bránu.
![](http://i.idnes.cz/09/051/gal/PEI16e78e_CSM003424.jpg)
Není to tak dávno, kdy jsme opět
procházeli kolem brány a vlčák... nikde. Krysařík byl chvíli zaskočen neznámou
situací. Několik vteřin bránu pozoroval a pak sebral všechnu odvahu malého
psího srdce a vydal se situaci prozkoumat. Šel opatrně, co noha nohu mine.
Pomalu došel až k bráně. Nic se nedělo. Tak tedy standardní postup: očuchat,
cvrknout, očuchat, cvrknout... A pak se to stalo. Vlčák náhle stál těsně za
bránou. Ten okamžik, kdy se k ní dostal, mi nějak unikl. Viděli jste někdy
dřevěného krysaříka? Stojí a čučí. Vlčák se nadechl a jednou štěkl. To
krysaříka oživilo a odpálilo o dva metry zpět.
Poučení č. 1: Klidně buď odvážný, ale měj kam utéct.
Dnes jsme šli opět kolem
"vlčákova". Brána zela dokořán. Poučený krysařík, kterého jsem měl na
vodítku (jinak by zdrhnul) mě vláčel na druhý chodník. Jdouce za ním, zahlédl
jsem vlčáka... jak se řítí na nás. Teď už vím, že je-li potřeba, umí krysařík s
velmi malým rozběhem skočit na velkou vzdálenost přímo do náruče. Vlčák mezi
tím prosvištěl otevřenou bránou a já se v rychlosti zamyslel nad místem, do
kterého se mi zakousne nejdřív. Stalo se ovšem něco neočekávaného. Vlčák si
náhle uvědomil, že je za bránou, svým celoživotní, limitem a omezením a...
celoživotní jistotou. Skoro na místě se zarazil (na sněhu je to umělecký
kousek), zmateně se ohlédl, pak na nás dvakrát nesměle štěkl a vrátil se za
linii brány. Teprve tam se na nás rozštěkal. Pomalu jsme, já i v bundě zavrtaný
krysařík, odkráčeli pryč.
Poučení č. 2: Ty, co tak odvážně štěkají, prověří až svět za bránou. JON KIXX P.S. P.S. P.S. Nechala jsem tu vaše komentáře... cca třináct let staré :- )))
|