|
 Jednoho krásného červencového odpoledne jsem dostala od kolegyně befel - opustit pracoviště hodinu před koncem pracovní doby a nevracet se dřív než druhý den ráno. V „očekávání drsných věcí příštích" jsem druhý den ráno šla do práce obezřetně jak Růžový panter.
Plížila jsem se podél zdi, bála se vzít za kliku a otevřít dveře, aby se na mě nevylil kyblíček vody, nazvedávala a ohledávala židli, do šuplíků sahala pouze v rukavicích, a od varné konvice jsem se nehnula, dokud jsem si sama osobně nezalila svý kafe... Ale nic. Asi se jim to nepovedlo, říkala jsem si.
Co s dělo ve skutečnosti, jsem se dozvěděla až na rozlučné. Holky totiž objednaly profesionální fotografku. Irča zabavila dohalickým fotbalistům dresy i se štrupnama pro holky a dva kluci z našeho týmu hvězd se převlékli za roztleskávačku a lékařku. Po 16. hodině se začali všichni přestrojovat. A tak klienti, kteří ještě v tuto dobu zavítali na úřad práce, byli svědky následující podívané: po chodbě běhali fotbalisti s culíkama svázanýma červenýma mašlema, soukali se do žlutých dresů a šíleně se při tom smáli a halekali.
Nakonec z dveří zástupkyně ředitele vyskočila čiperná roztleskávačka, následovaná obézní lékařkou... 
Jedna seriozní paní s pracovní smlouvou v ruce se prý ptala na správnou adresu úřadu práce, zaměstnavatel z Technických služeb s výkřikem „Nebudu rušit, přijdu později!" prchal směrem k výtahům, kolegyně z ekonomického se zase dožadovaly jasné odpovědi, zda s holkama bude rozumná řeč už zítra...
Pak dorazila fotografka, vyhnala všechny na dvůr a svíjejíc se smíchy se slovy: „To je fajn že ještě někdo v dnešní době je schopen takových ptákovin!" je začala profesionálně fotit. Úřad byl celý v oknech, někteří i hlasitě fandili a radili.
Tak, přátelé, takhle to bylo.
Zarámovanou fotku mám na chalupě ve svém pokojíčku, a dala jsem z ní ještě udělat všem rozlučkářům malé kalendáříčky pro rok 2012...
WENDY
|
)
