Danielo, víš, co jaké jídlo je u nás doma nejdražší? Nevěřila bys, ani já jsem si to nemyslel, ale je to prachobyčejný chleba. Tak třeba naposledy mě přišel přesně na 1745Kč. Nekecám. V neděli jsme se jeli opět pobavit ke tchýni. Celá rodinka. Vyvezl jsem holky na oběd. Řízky, bramborová kaše, řádně omaštěná, polívka s domácími nudlemi a na závěr kafe a kanasta. Je to tradice...
![](http://img.mf.cz/895/171/1-13b_12.jpg)
Sice super, ale cosi se mi už začíná zajídat. Naštěstí jsme vypadli docela brzo, tak jsem byl v dobrém rozmaru, ale to byla chyba. Prej – taťko, nemáme chleba, přibrzdi nám u Teska. A bylo to. Zacvakl jsem desetikačku do vozíku, do kterého by se mi pohodlně i několikrát vešli všechny moje krámy. Chtěl jsem jen košík a nebo, jen tak bez ničeho tam vlítnout, vzít jeden pecen pod pažu a frčet dom, ale byla přesila. Prej se jen podíváme. No a moje černá šrajtofle na zadku se začala potit. Najednou jsme potřebovali, ale fakt nutně, mraky další krámů a to jich doma máme až po střechu. Prý kondicionér, ale ne jen nějaký, ještě k tomu nějakou i kůru. Má to v sobě všechny možné nasycené i přesycené kyseliny a jaké další kraviny. Je fakt, že vlasy má dobré. Pořád pěkně husté a lesklé, ale kdyby se tak starala i o svůj zadek. No nedávno jsem si drhnul své zbité tělo po šichtě jelenem a čuchnul jsem si k těm jejím kondicionérům a kůrám. Smrdělo to stejně, podle mě je to jedna a ta samá sra.ka, akorát v jiném obalu. Když jsem jí to říkal, tak prej tomu nerozumím. Šli jsme dál. Tak najednou si obě mladé vzpomněly, že potřebují jakési podložky na stůl. Nabídl jsem se, že jim v práci uřežu kousek tuhé fólie. Ne, že prý cssss. Tak jedna drapla žirafu a ta druhá černo růžovou lebku. Fakt hezký. Pak už se mnou tlačený vůz proměnil v basketbalový koš, akorát nic nepropadávalo. Olivový olej, kila červené řepy, brokolice – na dietu, bílý Sauvignon – na dnešní večer, oplatky, sušenky – na svačinu, naložené maso – na grilování a v akci toaletní papír na …… a na konec ten chleba. U pokladny nastala konečně moje chvíle. Taťko zaplať. Ona to umí. Chytla mě pěkně za rameno a pevně mě vedla vedle sebe. Usmála se na mě a já jsem zase jako kašpárek vytáhl peněženku a zaplatil. Nesl jsem si chleba a v duchu si sliboval, že příště pro chleba půjdeme tentokrát do Baumaxu. KAJETÁN
|