Každého z nás provází dětstvím nějakého jídlo, které opravdu nesnášel. U mě to byla sója. Moje máma jí dělala v zeleninové omáčce a už jen pohled na to jídlo ve mně vyvolával pocit na zvracení. Nenaviděla jsem to jídlo, ale mamka bohužel pojala podezření, že nám sourozencům to chutná, tak to do nás cpala horem dolem.
.
. Zářila blahem, protože si myslela, jak skvěle dokáže vařit tu novinku na našem výživovém trhu. Sladká nevědomost... Já vždycky jsem milovala maso a uzeniny. Ten pocit, když si nesete svůj balíček s uzeninou od pultu, rozbalíte si ho hned za rohem obchodu, protože by vám ho mohl někdo cestou sežrat, při pohledu na tuto lahůdku vám vyskočí hned slina a vy ho s chutí dravce do sebe naládujete rychlostí blesku. Salámy byly prostě úžasné a i nejobyčejnější gothaj byl největší lahůdkou. Milovala jsem ho. Bohužel jak šel čas, začala mi moje noční můra. Do uzenin se začali přidávat kůže a tolik nenáviděná SÓJA. Ten slastný pocit zmizel a s ním i kus mého dětství. Marně hledám v obchodech salám, který by mě aspoň na malou chvilku přenesl zpět do minulosti. Omezila jsem konzumaci uzenin na minimum, ale láska k masu ta zůstala. Jen si tak říkám, jak to dopadne s ní. Sbohem můj gothajíku. Čekám, že se jednou vrátíš, budu na Tebe čekat. MICHAELA
|