|
 To byste fakt nevěřili, že je možné nesehnat v létě ochotného malíře... Tedy, ne že by všichni malovali, panejo, to bych tolerovala, ale - protože jsem chtěla vymalovat zatím "jen" obývák, bylo to pro ně málo. Takhle kdybych potřebovala vymalovat panelák, to jo... Protože oni jsou převážně na dovolené... Ano, obvolala jsem jich pár, plno oslovila před internet... Hodně mi jich slíbilo, že snad - možná - by se přišlo podívat v září...
Nejhorší bylo, že mi asi tři (postupně) vymalovat slíbili. Ale v podstatě byl scénář vždy podobný: "Přijdu za týden, v pondělí, připravte si to! To se vodpráskne jedna báseň, nebojte..." A pak následovalo esemesko cca tohoto znění: NEZLOBTE SE, VIDITE TO POCASI, MY SI TU DOVOLENOU JESTE PRODLOUZIME, OZVU SE ZA TYDEN. Ano, počasí bylo někdy opravdu víc jak na dovolenou, rozhodně přálo všemu, jen ne bydlení v jedné místnosti vyprázdněné a dalších téměř ke stropu narvaných - krámama a nábytkem... Už mne občas chytal fantas a manžel (ten, co si lebí v zaplavené Americe - mj. má kliku, uprostřed na Manhattanu se nic moc nestalo) mi absolutně nevěřil, že jsem dopadla, jak jsem dopadla. Už mi z toho pomalu hrabalo :-))) A najednou se stal zázrak: byla jsem si nakoupit, a jak tak otráveně bloumám mezi regály, najednou slyším: "Paní, koukám, že vám teče do bot!" Ulekle jsem sklopila hlavu ještě o kousek níž - pantofle byly pochopitelně v suchu - vedle mne se ozval veselý hlas: "Těbůch, jak žiješ?" Představte si, kámoška, stavební inženýrka... Jistě chápete, co následovalo. Ano, zachovala jsem se stejně trapně, jako když hloupá návštěva říká mezi kafem doktorovi, co ji kde píchá... 
Jo,dopadlo to. Tedy pro mne dobře. Noc na včerejšek jsem ještě všechno připravila, veškeré zbylé krámy vyklidila, sehnala barvu, znovu všechno zabalila, honem na psala články - ty na včera - a pak ještě na dvě hodinky zalehla... Od rána od osmi do devíti večer se tu brousilo, sádrovalo, tmelilo, malovalo jednou, malovalo podruhé... Chudák holka, konec malby se konal v místnosti už téměř setmělé... Protože při světle elektrickém bylo vidět prdlajs a světlo denní se ze zatažené oblohy odpoledne už moc neukazovalo. 
Já toho moc nedělala, spíš jsem byla jen za poskoka, ale i tak jsem večer nebyla schopná o moc víc, než zase znovu přitahat vše potřebné a zapojit počítač. Ještě jsem koukla, jestli na kudle není níc moc nepřístojného a pak už opravdu zapadla na volný kus postele (ostatní všude je obloženo a zapráskáno krámy). Takže - ještě dejchám, nebojte, kudlanka pokračuje :-))). Teď tedy budu mejt, mejt, mejt, pak přestěhuju (na tu skříň si asi pozvu synka) nábytek tam, kam patří, jo, ještě ta okna a rámy... to asi taky bude lahoda - no a začnu pomalu sem přinášet další a další krámy... Mezitím se občas kouknu, co se děje v tom mém drahém virtuálním kudlím společenství :-))). Mj. moji drazí - dejte mi, moc prosím, vědět: nedávno jsem některým z vás napsala e-mail, ve kterém jsem zadala jedno téma a poprosila o odezvu. Jenže - odpověď nulová - a já nevím, jestli vám to došlo? Že byste mi nenapsali ani "Nevím, neznám, těbůch!" Mějte se! Jdu si vypít kafe, pak natočit kbelík a šup na tu podlahu... d@niela
|
