Jak už jsem psala, mám nadúrodu jablek. Mám totiž jabloň, která rodí ob rok - takže jeden rok ani ohryzek a další rok je osypaná. A ten rok je letos. Nabídla jsem tedy ta jabka Kudlankám...za odvoz. Kilo jablek dneska stojí okolo třiceti korun - a ne každý na to má. Zvláště pak má-li děti. Tak jsem chtěla udělat dobrý skutek a nabídnout ta jabka někomu, kdo by je třeba potřeboval víc než já.
Myslela jsem to jako laskavost, jako akt dobré vůle. Ale - bohužel - jediný, kdo o jablka projevil zájem, byl Krakonoš - tedy chlap. A protože je to chlap, nejspíš považuje slova dobrá vůle a laskavost za projevy strachu a slabosti a do podávané ruky raději "kousne", aby si pojistil "vítězství". Chlapi totiž, jen se naroděj a poprvé se nadechnou, začnou bojovat a každej, úplně každej, je pro to ně nepřítel, nad kterým je nutno zvítězit. No, já ho považovala za slušnýho člověka a nenapadlo mě, že začne bojovat a "zajišťovat si pozice" i vůči mně. Vím, že není milionář a že má děti a vnoučata a že se mu tedy jabka hoděj. Ví, že jsem nemocná, že nemůžu chodit a nemůžu dejchat... ženská by se třeba zeptala, jestli - za ta jabka - nemůže třeba udělat ona něco pro mě. Ale Krakonoš zas tak daleko nešel, naopak, zeptal se mě, kolik těch jablek je, aby se mu vyplatilo si pro ně přijet. Namouduši na psí uši. Tedy, jablek je fakt hodně - nejmíň půl metráku, dost možná i celej, a Krakonoš zřejmě taky nebude zdaleka - takže by se mu to vyplatilo.A jelikož se nezeptal, co bych třeba chtěla já, tak jsem mu napsala, že chci králíka. Zabitýho, staženýho a k jídlu. Tak mi poslal foto své nejlepší králičí kamarádky s tím, že tu bych přece sežrat nemohla... No - to bych fakt nemohla – ale myslela jsem, že by se dal sehnat jinej, kterej by jeho kámoš nebyl. Zaujala mě myšlenka na to, že bych ke kočce mohla mít ještě králíčka, na mazlení; tak jsem tedy požádala o malinkého králíčka, kterého bych si sama vychovala... no já vím, existují Zverimexy, kde ty králíčky prodávají. Asi bych - v takovém případě - oběhla všecky prodejny, koupila toho nejkrásnějšího králíčka ... dokonce bych mu i koupila protibleškovej obojek a krásnou mašličku. ![](http://www.profimedia.cz/fotografie/zraly-par-na-travu-do-kose-jablek/profimedia-0014095385.jpg) No dobře, usoudila jsem, tak by si to mohl odpracovat. Posekat trávu, naštípat dříví, umýt okna. Já jsem na tom opravdu tak, že nevylezu ani na židli. No... tak tu trávu možná.....dříví - no to v žádným případě, kdy by potom česal ta jabka, že jo. Okna přešel mlčením... Protože nejsem krkavá a dobrou práci dovedu ocenit a nechtělo se mi nechávat Krakonoše o hladu, rozhodla jsem se mu udělat něco dobrého na zub. Což on ovšem asi považoval za projev slabosti a z dobré vůle a laskavosti mě začal léčit. "Maso nežeru!" napsal. No co, nežere, nežere - zřejmě žere jiný žrádlo, já na žrádlo teda zvyklá nejsem, my doma jíme a já chtěla uvařit fakt dobrý jídlo. Taky mě upozornil, že očekává, že budu to jídlo před ním jíst i já, abych ho třeba neotrávila. Tak jsem od vaření jídla upustila. Holt nedostane ani kůrku, aby neměl obavy o svůj život. Napsal, že s sebou vezme ženu a děti... takže v případě, že budou mít hlad, můžou si dojít do hospody, nebo něco koupit do krámu... nebo můžou jíst ty jabka. A jelikož usoudil, že nepřítel už je na kolenou, dál "utahoval šroub" a zkoušel, kam až to půjde. A pozval si ke mně „kolemjdoucího“. I když zatraceně dobře ví, co si o dotyčném myslím a že jsem svůj názor nezměnila. A ani se nezeptal, jestli s něčím takovým vůbec souhlasím. No - on věděl, že bych nesouhlasila a že mi lidi jako kolemjdoucí nesměj přes práh. Nicméně několik dam zde usoudilo, že zřejmě pořádám nějaký mejdan, kde bude jídlo a pití zdarma a dobrá zábava a hodlaly rovněž přijet. A taky se nenamáhaly se mě zeptat, jestli můžou. Takže, aby bylo jasno – nemůžou! Nechci je tu. Tak jsem si řekla, že celou akci nějak taktně odvolám a jabka nechám radši shnít… X X X Ale nebylo to nutný. Včera jsem jela busem s jedním pánem z Davle. Jezdím s ním často - tedy stejným busem a jak už se tak ty lidi znají, tak jsme si povídali. A on se mě zeptal, jestli nevím o někom, kdo má jabka - letos prý jich má málo. Samozřejmě, že jsem věděla. Tak se pán ještě týž večer přijel podívat. Běhal okolo jabloně a byl nadšen. Říkal, že těcch jablek bude minimálně metrák a že tuhle odrůdu zná. On totiž zrovna z těhle pálí kalvados a potřebuje za tím účelem sladká a hodně šťavnatá jablka - a ta přesně mám. A pak se zeptal, co za ně chci. Vypustila jsem tedy "pokusný balonek" a řekla, že králíka - k jídlu. Pán řekl, že tedy on králíky nechová, ale má souseda, který jo, takže se s ním nějako dohodne a nejspíš vymění králíka za kalvados - no jako kdysi v Sovětském svazu. Dále mi pán sdělil, že jeden králík je ale málo, takže mi k němu přidá dvě lahvinky kalvadosu - až ho teda vypálí. Jo, taky jestli bych chtěla na Vánoce krůtu. Teda, budu za ni muset asi něco zaplatit, ale moc prý to rozhodně nebude. Je z domácího chovu a přiveze mi ji domů, zabitou, oškubanou, vykuchanou, očištěnou. Tak jsme si plácli. Krakonošův brabeček - o kterého měl velké obavy – bude tedy v bezpečí a ani nemusí mít strach, že ho někdo otráví. A ještě ušetří za benzín… Tak vidíte, nakonec všechno dobře dopadlo,
ALENA WITH MANY DOTS
|