|
 Problém je, že volného času mám na můj vkus trošku více, než mi je milo. Takže když mám volno, tak mám vlastně dlouhou chvíli - netěšte se, není nač :-))). A minulý týden mi během téhle dlouhé chvíle padlo oko na krabici s botami...
Musím předeslat - kdysi tady na kudlance byla řeč tuším o vietnamských prodejcích a v diskuzi „bb" nadhodila dva jí ověřené internetové obchody, konkrétně s botami. Mně to nedalo a podívala se tam, což jsem teda činit ani nemusela - leč stalo se. Pochopitelně mi padly do oka botky, nad kterými moje srdce usedalo - zmínila jsem se synkovi a ten nelenil a milé botky objednal a dodal.  Když jsem je chtěla vyzkoušet, nemohla jsem se do nich dostat ani náhodou. I ověřila jsem si, zda je pravda, že firemní obchod ochotně vymění nebo vrátí peníz a nechala jsem botky ležet, že se ještě zeptám dcerky, zda by neměla zájem ona. Ale dcerka domů nejela a nejela, já se vrátila z Paříže a po prohlídce fotek nastala moje dobrá známá nemilá dlouhá chvíle - a v tom oko ulpělo na škatuli.
Vzala jsem si teda z předsíně dlouhou obouvací lžíci, v plandavých domácích krátkých teplácích, na nohách kotníčkové bílé ponožky s růžovoučkým lemem - tak krásné, že v nich ani do popelnice nevylejzám - a uchopila botu, snažíce se vší vervou do ní narvat - a ono se to povedlo!!!! To mi zvedlo náladu a o totéž jsem se pokusila druhou, někdejší dávnou zlomeninou zpotvořenou nohou - a také se mi podařilo botku nazout!!! Radosti doslova bez sebe jsem to okamžitě sdělila synkovi, ten teda pochybovačně opáčil, že jedna věc je botu narvat a druhá v ní vydržet. I jala jsem se nosit bytem jako „cosi na čemsi", zrcadlo šlo dolů na zem, a já koukám, jak prudce elegantní je vyčuhující růžový lem ponožky a plandavá nohavice tepláková, a znovu se nesu blaženě bytem... až jsem se málem přerazila o lžíci pohozenou na koberci, abych ji náhodou neviděla :-) Tak jsem to poklidila a šťastná jak blecha bych moc ráda poděkovala „bb" za vynikající tip. Botky jsem včera předvedla dětem, dokázala, že není problém v nich vydržet dopolední vaření, praní a veškeré další činnosti spojené s příjezdem děťátek. Ještě jedno: botičky jsou z měkounké kůže, na nohách jak bačkorky, vzhledově jak pravil synek „jak na Eiffelovku, tak do Windsoru", mne se snad v životě ještě žádné boty nelíbily tolik, jako tyhle - a jsem fakt ráda, že se jich nemusím vzdát . A za tohle drobné štěstíčko má zásluhu Kudlanková „bb" - proto ještě jednou díky. Jinak - ač nemohu dělat všechno, co bych třeba dělala ráda - tak stejně si nějakou činnost najít dokážu a zatím přežívám s vědomím, že lepší to nebude a tak jen aby to nebylo horší - což přeju hlavně momentálně tobě při přestavbě - zvládni to prosím ve zdraví!!!! Musíš vydržet, když už sis to nadrobila, ale pokus se být opatrná a dávat pozor, kde se co povaluje a do čeho nesmíš vrazit, abys přežila:-) Ahoj, všechny moc a moc zdraví ANNA
|
