|
 Ukázkové ráno. Stojím na terase chalupy, hory i okolní lesy se koupou v oparu mlhy. Slunce ještě s oparem bojuje, ale není pochyb, že dnes bude sluníčkový den. V tuto chvíli hory ještě zadumaně mlčí. Ten okamžik mám rád, těsně před rozedněním... hory, lesy, zvěř, ptactvo i lidé v úžasu umlkají nad neopakovatelným dílem přírody.
Pak první paprsky protnou krajinu a vmžiku začíná úžasný koncert. Hmyz, ptáci, vysoká - všichni se připojují k velebným tónům majestátných hor... Hory jsou můj život. Toulky pod lesními velikány, pohled do mechu, zda se nezaleskne hlavička hříbku, zda už dozrály maliny, zda je vše na svém místě. Hory s tajemnými hvozdy jsou krásné za každého počasí; za deště, bouřky, svítání i západu slunce. Toulám se ránem, mrknu sem i tam. Nu, dnes smaženice nebude, ale nic se neděje, vždyť úchvatný pohled do údolí mne odškodní. Zůstanu stát. Zdálo se mi to - nebo... Slyším něčí volání, slabé, ale volání. Takřka po sto metrech nalézám pod větvemi mohutného smrku naříkající a sténající ženu. Schoulená do klubíčka, notně ušpiněná, žena středního věku žehrala na bolest v pravém kotníku. Podchlazený a kulhající „nález" podepřu, pomohu jí vstát. Bude ovšem chvilku trvat, než ji dovleču do chalupy, nemůže došlápnout na pravou nohu, jo, mrcha kotník. Konečně je zde chalupa, na kotník servíruju led, na podchlazení horký čaj z jahodníku a lipového květu. První pomoc zakončím telefonátem na základnu horské služby. Na tu je spolehnutí, než paní Julie, jak mi sdělila, že se jmenuje, vypila hrnek horkého čaje, byli u chalupy. Během pár vteřin už frčela do okresní nemocnice. 
Konečně klid, doba na kávu a chléb se sádlem; je výborné, od sousedky, která má nedaleko hospůdku. O něco později před chalupou zastavuje auto policie: jdu otevřít a zeptat se, co potřebují. Oni nic, ale já prý budu potřebovat advokáta, protože ta paní, které jsem dal první pomoc, ohlásila, že jsem se prý pokusil ji znásilnit! Šok, nejsem schopen slova. Poručík Mareš počká, je to kamarád, také horal, bydlí tu i s rodinou. Jenže - kamarád, nekamarád, musím s nimi na služebnu k výslechu a sepsání výpovědi. Protože kluky od policie znám a oni znají mne, docela mi věří. Propouštějí mne, ale nemám opustit chalupu. Je to předpis. Po službě mne kamarád Mareš navštívil. Prý celou situaci kolem paní Julie znovu a znovu propírali sem i tam a něco se jim to nelíbilo. Tak jim to nedalo a obvolali okolní horské okrsky, zda neměli v posledních měsících podobný případ. Odpověď čekají zítra, tak uvidíme... Potřásl mi rukou a odešel a nechal mne v úvahách a nejistotě. Ráno mne vytáhl z postele. Zjistili totiž, že v okolí několika horských středisek bylo řešeno šest podobných případů a bylo prokázáno, že i příběhy se shodovaly do všech podrobností. Ano, hádáte správně, paní Julie hrála hlavní roli. Dokonce paní Julii sedl na lep i soud a padly i tresty... Nyní ale došlo k obratu, policie má nové důkazy o těchto podvodech a předala vše soudu, kde byl výsledek náležitě ohodnocen. Bylo konstatováno, že paní Julie měla každý svůj herecký výkon náležitě připraven a o obětech věděla vždy vše, co potřebovala: aby „zachránci" v době jejího výstupu byli doma sami a nikdo nezmařil její naučenou roli. A ještě jedna zajímavost: u soudu vypovídal její ošetřující lékař a sdělil neuvěřitelné: tato žena má anomálii kotníku - takže si ho může vyvrtnout na počkání. Vybrat vhodné místo a čas bylo pro ni už hračkou... Jak to dopadlo? Dostala tři roky, plus soudní výlohy a odškodnění poškozených. Jak se říká: konec dobrý, všechno dobré. Ano, v tomto případě slavila pravda vítězství, což není vždy obvyklé. Ale stejně - pozor na podobné bludičky Julie. -doktor-
|
