O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
TAK TO SE MNOU NESPADLO ... |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 06 prosinec 2010 | |||||||
Ovšem na zdejší poměry to asi jsou arktické mrazy, jak jsem usoudila podle stavu oblečení chodců na ulicích. Jo, holenkové, česká zima na vás...
Sotva jsem odhodila do jednoho kouta bágl, do druhého ruksáček (fungl nový, s extra odvětráváním zad, který ještě vůbec neumím používat a do kterého se toho moc nevejde, ach jo), už jsem se snažila dostat k počítači.
Jo, mám konečně pevné připojení... Nejdříve tu bylo vytáčené, pak wifi a teď tohle. Je fakt, že oproti tomu, co mám v Praze, je to líná mrcha, ale kupodivu jsem otevřela i velikánské obrázky, co mi dnes poslala dcera - můj vnuk Kryštof měl na Mikuláše deváté narozeniny... Ještě mám "jeden kousek" - vnučku Nikolku, která je o dva roky mladší. Bylo mi docela smutno, když jsem se na ty dvě čím dál hezčí a starší děti koukala ... naposledy jsem je viděla, když byly holčičce dva a Kryštofovi sedm. Ach jo, ach jo...
Také jsme dnes poprvé vyrazili do ulic - Jirka a já. Stejně jako všude, ve všech velkých městech, i tady se to mění; kde byla dřív docela útulná jednopatrová hospůdka, dnes je tam "panelák s 56. patry". A všude plno lidí. Tedy, tady je stále plno lidí, jenže nyní sem přijelo ještě navíc plno nakupujících, takže jsem viděla zde pro mne doposud věc nevídanou: obrovské fronty před obchody. Asi to s tou krizí nebude tak žhavé :-))).
Vlezli jsme do jednoho obchodu, do jednoho a pak ještě do dalšího oddělení - a pak jsem stroze zavelela: "Dost, na tohle nemám nervy, jdeme domů!". Chvíli jsme ještě chodili ulicemi, já se neubránila - jako asi každý čerstvý přivandrovalec - častému porovnávání: "tak tohle je tu levné, tohle máme lepší, jéééé, tohle neznám, tohle ... " A pak už jsme si sedli na autobus a těch mrzkých pár stanic domů jeli. Pěšky by to bylo tak hodinka, ale na mne už přicházel "večer" a únava s ním spojená. Ach jo, ach jo, ach jo... podle všeho, až si tu zvyknu, tak nastane čas zase letět zpátky.
P.S. Mám pro vás připravených plno zajímavostí, pevně doufám, že vás to pobaví. Tak zas příště...
|
< Předch. | Další > |
---|