|
 Přiznám se vám: neumím vařit houskový knedlík. Do nedávna jsem se o to ani nepokoušela, celý život totiž vařím knedlík s burizony v prášku od Vitany. Ale nedávno jsem narazila na internetu na článek, že proběhla soutěž o nejlepší český houskový knedlík. Vyhrál kuchařský učeň Jakub Chýna a porazil skutečné profesionály. V článku byl i recept na jeho vítězný knedlík.
Nakoupila jsem tedy potřebné suroviny a začala plácat knedlík, který měl být pro pět osob. Bylo to docela složité - muselo se všechno přesně navážit - i mléko a žloutek. Navážila jsem tedy 310 gr. mléka, 10 gr. droždí, 425 gr. mouky, 10 gr. žloutku, 10 gr. soli a 90 gr. žemle. 
Z vlažného mléka, droždí a mouky jsem začala připravovat kvásek. Ačkoliv jsem měla zcela čerstvé droždí, tak jak na sviňu (omlouvám se za ten výraz) kvásek ne a ne vzejít. To je poprvé, co mi nevzešel ani po 20 minutách. Co teď? Přidala jsem další kvasnice, ale už jsem je nevážila. Bylo mi jasné, že vítězný knedlík to už v žádném případě nebude. Ten hnusný kvásek opět nevzešel!!! To už mě docela dožralo, tak jsem do mouky vrazila jeden celý prdopeč, smíchala jsem to i s mým zmetkovitým kváskem a začala míchat těsto. No nevím, asi se redaktor spletl s množstvím soli, protože knedlík byl děsně slaný. Rozhodla jsem se tedy, že tu sůl naředím přidáním mléka a mouky... Musela jsem přidávat mléko a mouku tak dlouho, až zařvalo skoro celé kilo mouky. Do toho jsem ještě přikrájela další hromadu žemle. Jak jsem to těsto hnětla rukama, tak jsem si je před každým "ředěním slanosti" neumývala a měla jsem je celé zapatlané od těsta. A těma zapatlanýma prackama jsem opět nabírala mouku a nalívala mléko, od rukou mi to těsto odpadávalo, takže za chvíli byl kolem mně tak šílený čurbes, že když jsem viděla svou krásnou novou kuchyň, jak je zamatlaná, tak mě bral málem amok... Výsledkem byly čtyři šišky knedlíků k obědu pro tři osoby a musela jsem je vařit na dvakrát, protože do největšího hrnce se mi vejdou jen 2 knedlíky. Jak byste řekli, že ty knedlíky dopadly? Já byla v šoku. Byly dobré - i když ne vítězné. Dva jsem zmrazila a jedli jsme je za týden. I po rozmražení byly dobré. Manžel si z nich dělal i knedlíky s vejcem, a byly prý výborné, zvenku křupavé a zevnitř šťavnaté - nevěřila bych, že knedlík může být šťavnatý. Ten šílený čurbes na pracovní desce jsem si dokonce i vyfotila, jenže jsem tu fotku uložila do PC tak skvěle, že ji nemohu najít. Fakt se mi ještě nikdy v životě nepodařilo udělat na pracovní desce tak šílený nepořádek, jako při vaření "vítězného" knedlíku. A - zbytek života budu opět vařit knedlík s burisony od Vitany. Máte-li ovšem zájem uvařit si vítězný knedlík (viz recept výše), tak pak dejte vědět, jak se podařil... EVA - ROZMARÝNA
|
