Tak, slíbené pokračování je konečně tu (ty fotky, dalo práci je sehnat!): Došel jsem tedy do chaty... V zádveří je pohoda, do třetice česká bandička se chystá na sestup a to na východní stranu, odkud jsme chtěli jít původně také my.

     Uvědomím si, že vlastně nemám skoro žádný eura, tak se mi s nimi podaří směnit 500 Kč za 20€. Sláva, tím se můj rozpočet zpětinásobil. Přeju jim šťastnou cestu a jdu na čaj.

     Cítím se totálně zbořenej, přesto se ptám okýnkem do kuchyně, zda se dá jít nahoru. Prý že jo. Říkám, jestli dnes? Tak na to už řek' „nounounou.tůlejt, tumorou." No, jsou tři odpoledne, stmívá se až po sedmé, výstup má být asi na hodinu a půl, tak si o čase myslím svoje, ale v podstatě si uvědomuju, že pro mě jeho zákaz zcela jistě platí a nemám mu to za zlý. 

     Po půl hodině vydýchávání a zaslouženého odpočinku se konečně začínám starat o praktické věci. Zjišťuju ubytování (alpenverein příjemných 14€), rozvěsím věci a jdu si lehnout. V lageru je asi 20 postelí a neskutečná zima. Jdu se zeptat, zda mi zatopí... Tak prej ne, prej jsme sami v celý chatě a na lageru je topení na automatiku, snad se spustí časem... Hm. Ale paní se hned jala zatápět alespoň v kamnech v hlavní místnosti. To byl zjevně dobrý nápad, za další půl hodinky kamna pořádně hřejou a v místnosti začíná být akorát.