Kamarád Michal, co spolu chodíme do sauny a zaběhat si, mi jednu saunovou středu, někdy na pomezí srpna a září, jen tak mezi řečí řekl, že o prodlouženém víkendu na konci září hodlá zdolat nejvyšší horu Rakouska - Grossglockner. „No tý woe, to bych jel taky..." „Však pojeď, já myslím, že by ses mohl přidat...." Další týden jsem se připomněl.

     „Jedu s jedním zkušeným lezcem, pokud on nepojede, tak na to taky se*u, ale jinak to platí..." A tím byla domluva víceméně odbyta. Pár týdnů uplynulo a já si uvědomil, že další týden víkend je právě ten prodloužený a já mám šlapat do výšky, kde jsem dosud nebyl ani lanovkou... Lehce jsem znejistěl:

„Ten Grossglockner platí?"

„Jasně, že váháš."

„A víš něco bližšího?"

„Jede se v pátek..."

„A nechtěl bys zjistit od toho horala nějaký podrobnosti?"

„Co jako potřebuješ vědět?"

„Jak moc to bude lezecký... víš, že nelezu, jen chodím."

„Jo, je to choďák...Zbytek si povíme v sauně..."

     Tam jsme si nepověděli nic, neb Michal nezastihl Kildu (to je ten horal.). A moje nervozita už byla větší než GG sám.

     Čtvrtek před víkendem:  

„Víš něco?"

„Jo, teď jsem mu volal. Máme čtyři místa na Erz-Herzog Johan's hütte. Ale chatárka říkala, ať vůbec nejezdíme, že bude hnusně."

„Cože čtyři? Vždyť nás jede šest!"

„No Kilda zamluvil čtyři místa, nevěděl, kdo ještě jede..."

„Jak nevěděl? Majkle, to je na ránu! Se domlouváme už měsíc!"

„Si tam máte kdyžtak zavolat sami..."

„Mě vomejou. Dej mi číslo na Kildu!"

     Teď už věci dostaly rychlý spád, zavolal jsem Kildovi, měli jsme spolu delší rozhovor, během kterého mě zcela uklidnil. Všechno mi popsal, dohodli jsme se kdy vyjedeme, kde se potkáme, kudy půjdeme, co je potřeba a co potřeba není, ale je dobrý to mít.